Když David Koller odcházel z Lucie, fanoušci měli jasno: jedna z největších rockových skupin u nás to má za sebou, škoda. Tři měsíce na to jim však svitla naděje, když Koller slíbil novou kapelu. Že to se záměrem natočit novou desku dotáhne dál než jiný ex-člen Lucie Michal Dvořák či někdejší kytarista Support Lesbiens Yarda Helešic, napovídaly minimálně dva fakty. Už před dvanácti lety vydal sólovou nahrávku a aktivity Kollerbandu byly pozastaveny. A skutečně, v září tohoto roku médii proletěly bližší informace: v "nové kapele" je bývalý basák Lucie a člen Kollerbandu Marek Minárik plus klávesista Michal Nejtek a kytarista Michal Pelant, v jedné skladbě by měla dostat prostor Lenka Dusilová. Ta na výsledném počinu, který vyšel ve stejný den jako "Torpédo" Wanastowích Vjecý (makrorecenzi najdete zde), nakonec není, deska ale i tak stojí za poslech. Potvrdil to Honza Balušek v hlavní recenzi - udělil 8/10 - i většina účastníků makrorecenze - čtyřikrát padlo 6/10, jednou 7/10 a hned pětkrát 8/10, což dává průměrných 7/10.

Upozornění: Pokud vás přepadne chuť ostře reagovat na příspěvky v makrorecenzi v názorech, přečtěte si nejdříve článek K čemu jsou makrorecenze aneb hledání obecné pravdy. Třeba tím předejdete reakci vyvolané nepochopením, proč makrorecenze existují.

Miroslav Böhm - 6/10

Z celého druhého Kollerova sólového alba mi utkvěly v paměti jen dvě písničky. Titulní "Nic není nastálo" a "Lajka z I. P. Pavlova". Obě z toho důvodu, že mi připomněly Kollerovu schopnost napsat hit, ta druhá pak navíc také proto, že Márdiho texty jsou docela velký úlet i na Vypsanou fiXu a v podání Davida Kollera působí stejně bezzubě jako Vráťa Lokvenc v soupeřově šestnáctce. Zbytek alba už je naprosto průměrný popík, který bych čekal spíše od (nějakého povedenějšího) produktu "SuperStar". David Koller byl pro mě vždycky hlavním tahounem Lucie - jak autorsky, tak za mikrofonem - ale každá ta "velká maličkost", která z něj v Lucii dělala něco výjimečného, jako by na jeho sólovém albu chyběla. Nejvíce ale chybějí hity. Titulní píseň má sice silný potenciál, ale postupem času se oposlouchá a po jejím nástupci jsem pátral marně. Alespoň po muzikantské stránce je album vysoko nad tuzemským průměrem, protože kapela šlape jako pověstné hodinky "mejdynšvicrland", ale k čemu to všechno je, když se písničky samotné utápí ve své vlastní šedi a průměrnosti. Paradoxně ani píseň "Záchranář" album nezachrání. Je spíše jen poslední kytkou na rakev jeho nadějím, žalozpěvem trhajícím uši. Když není nadprůměrný materiál, nemůže vzniknout nic víc než průměrné album. A šestka s odřenýma ušima.

David Věžník - 6/10

Možná je pro recenzenta jednoduché napsat pár kapel, které mu skladba "X" na desce "Y" připomene. Ale čtenář pak reaguje slovy: "Vlastně jsem se nic nedozvěděl." Stejně jednoduché je odmáznout texty slovem "divný". Ale čtenář se pak cítí ochuzen. Proto nechť všichni ti U2, Lucie, Illustratosphere a Kamelot společně s divnými texty v případě alba "Nic není nastálo" zůstanou zavření. Asi netřeba cvrkat jen proto, že to je Koller. Pravda, tenhle pán už toho má v hudebním byzu za sebou dost, a to je na desce poznat. Je vyhraný, vyzpívaný, ví, jak píseň aranžérsky vystavět (ach, ten ženský sampl v "Jižním kříži"). Taky ale asi ví, že má svý jistý, takže si dovolí občas hekat na výslovnost ("potvými ňadry") nebo chaoticky hromadit slova ("chtěla by sééés vrátit zpět"). A celkově ty texty... samý kopky a balanc na hraně oplzlosti. Fakt... divný (a je to tady!). Melodicky je na albu pár hitových bombiček ("Dnes mě upálíš" s nápadnou basou, naléhavá "Jižní kříž" a breakbeatová "Až ti řeknu") a pak takové ty skladby z ranku jen fajn až o ničom. To vše v hezkém zvuku. Toť vše.

Kateřina Červenková - 6/10

Popravdě řečeno, čekala jsem, že to bude mnohem horší, zoufalejší. "Nic není na stálo" je nuda, ale nakonec příjemná nuda. Muzikantsky je deska nevýrazná a zpěv Kollera vlastně nemůže ničím překvapit, žádnou novou polohu už prostě nevyštrachá. Naštěstí se o to ani nesnaží a zůstává věrný svému typickému, naléhavém projevu, který podbarvuje pomalejší, vesměs jednodušší hudba. Koller není a nikdy nebyl pravověrný rocker, tenhle pop-rockový styl, takový jemnější a sladší Kollerband mu prostě sedí nejvíc, na tom toho nemůže moc zkazit. Deska je lehce melancholická, ale nenásilná a bez obtíží stravitelná. Nic náročného, nic nápaditého, nic chytlavého, ale myslím, že po rozpadu Lucie udělal to nejlepší, co mohl, co bylo v jeho silách. Neoplývá energií a svěžími nápady, veze se ve starých kolejích, nic nového jsem tedy na albu navzdory propagaci neobjevila. Neobjevila jsem ale ani nějaký potenciální hit, což ostatně není povinnost. Album působí dobře jako celek, a to někdy stačí, aby byl posluchač relativně spokojen. Do rádia se vždycky něco najde, u Kollera jo, ten je pro rádiové vlny jak dělaný. Líbivé jsou ty skladby dostatečně, alespoň většina. Jen ty texty jsou leckdy dost úsměvné.

Benjamin Slavík - 6/10

Taky jsem si tím prošel a chtě nechtě se tomu nevyhnul: určitým obdobím s Lucií. I proto pro mě byla sólovka Davida Kollera docela příjemnou deskou. Když sem si ji poprvé pustil, v hlavě mi naběhly vzpomínky a zážitky se všemi těmi "Amerikami", "Šrouby" a tak dále - v zásadě bych mezi touto deskou a jinými věcmi Lucie těžko našel nějaký zásadní rozdíl. "Nic není na stálo" je skutečně Lucie tak, jak si ji každý pamatuje, a tak, jak by ji každý čekal v roce 2006 - bez nových nápadů, opisující postupy předchozích hitů, s nic moc texty a hlasem, který Koller prostě má. Takže návrat starých známých se starými známými kusy bez směšného parodování se. Řada textů opravdu nemůže působit jinak než jako výlev patnáctiletého(až osmnáctilétého), adolescentního hocha s přebytkem testosteronu v krvi a ani v nejmenším jako výpověď zkušeného chlapíka ve středním věku. Přesto mi ale bylo líto, že jsem v nedýchatelné Akropoli nebyl, a to nejen proto, že mám rád přeplněné koncerty. Třeba to z předcházejícího textu není patrné, ale "Nic není na stálo" je dobrá deska. Ale... Být lepší texty, dávám sedm.

Marie Malechová - 7/10

Ve chvíli, kdy se z Lucie v postatě staly Wanastowi Vjecy, bylo jasné, že David Koller na tom určitě tratit nebude. Na rozdíl od svých kolegů měl se sólovými projekty dobré zkušenosti, dalo se tedy čekat, že jeho druhý počin nebude žádným fiaskem. David na "Nic není nastálo" nepřichází s ničím extra novým, nicméně podařilo se mu napsat texty, které skvěle navozují komorní a intimní atmosféru. Při poslechu alba se člověk místy ocitá v pomyslné malé místnosti absolutně naplněné ponurou atmosférou, která vás svou naléhavostí nutí k tomu, abyste urychleně zabednili okna a dveře a pak už jen padali a padali do deprese ("Pod kopyty dnů příštích se tříští rána vin."). Jediný problém mám s fixovskou "Lajkou z I. P. Pavlova". "Že mladé gazely pijí Sunar," bych uvěřila Márdimu, ale Kollerovi vážně ne. Škoda, že si tenhle song nezařadila do svého repertoáru Vypsaná fiXa.

P.S.: Doporučila bych Davidovi, aby omezil slova malá a milá!

Michal Koch - 8/10

David Koller rozhodně nepostrádá odvahu. Vydal se totiž na těžkou a složitou cestu, po které přivádí do populární hudby umění. Na albu "Nic není nastálo" kašle na to, co řeknou fanoušci, kolik desek prodá nebo jak písně přijme kritika. Jediné, co ho zajímá, je zda bude spokojen on sám. V těch dvanácti skladbách se přímo plýtvá aranžérskými nápady, obzvláště klavír a bicí hýří nápaditostí, a v popu či rocku velmi neobvyklými rytmy a postupy. Tohle album je jedna veliká muzikantská lahůdka. Škoda jen, že v textech to občas zaskřípe tak ukrutně, že ono skřípění přehluší požitek z hudby. Banality jako "U zdi starý katedrály spí tví strážný andělé / ty tě ale nezachrání, jsou to z pekla poslové" by se možná daly snést, kdyby se alespoň rýmovaly, ale když zazní moudro typu "A ty se uděláš / až ti řeknu já," otevírá se mi švýcarský nožík v kapse a veškerá hudební slast je ta tam. Moje rada zní: berte Davidův hlas jenom jako další hudební nástroj a vychutnáte si jednu z nejlepších letošních českých nahrávek.

Honza Průša - 8/10

David Koller měl se svými projekty smůlu. Nejúspěšnější bezejmenná deska vyšla už před třinácti lety. Následoval projekt Pusa, který příliš lidí neoslovil. Na Kollerband se taky moc nechodilo. Stěží vyprodali kluby. Teď zkouší štěstí s novinkou "Nic není na stálo" a já si myslím, že se opět do velkých hal nedostane. Deska samotná by se dala charakterizovat slovem melancholie a v tom může být problém. Melancholie nepřitáhne masy, vyžaduje posluchačovu pozornost. Člověk si prostě musí na desku udělat čas, nestačí povrchní poslech. Po nabroušených kytarách Kollerbandu se David Koller vrací do polohy, ke které má asi blíže. Mně osobně sice Kollerband bavil mnohem víc, tato nahrávka ale může vyhovovat těm, kteří od Kollera čekali návrat k Lucii. Ostatně křehká "Žádný city" s výrazným klavírem náladou připomíná "Noc" z desky "Slunečnice". Další povedená "Lajka z I.P.Pavlova" s hravým textem od Márdího by zas mohla být na desce "Větší než malé množství lásky" hned vedle skladby "Svítání". Pokud tedy máte náladu na zastřenou melancholii, je tato deska přesně pro vás. A odpustíte i některé ne příliš povedené texty ("Až ti řeknu já", "Pěkné svátky").

Tomáš Tenkrát - 8/10

Wanastowky se vrátili ke kořenům, natočili poměrně ostré album a na kytarách rozhodně nešetřili. David Koller na to šel úplně jinak. Nicméně funguje to taky. Koller vsadil na osobitost - "Nic není na stálo" mi přijde jako taková malá zpověď. Rozhodně je pravda, že tohle album nechytne napoprvé, ale o to intenzivnější jsou pocity po jeho naposlouchání. Celé je to poměrně křehké, klavír někdy tkne opravdu neuvěřitelně něžné a nádherné melodie a kytary jsou spíš v druhé lajně. To občasné prohrábnutí strun je také spíš jen takové pohlazení, aby se neříkalo, že starej rocker vyměknul a podobné nesmysly. Celá deska má svou atmosféru, která mi přijde jako poměrně intimní. Vepředu Koller s osobitým hlasem, a za ním závoj promyšlených aranží a melodických nálad. Po textové stránce je to takové rozpolcené. Nad některými texty tleskám ("Žádný city"), ale jiné mě prostě bijí (jasná Mardiovina "Lajka z I.P. Pavlova" se ke Kollerovi prostě moc nehodí, ale jinak je ten text fajn), nebo jsou mi až protivné ("Až ti řeknu"). Celkově je to však opravdu povedené a hlavně chytlavé album. Určitě si ale najde i odpůrce, kteří mu na chuť nepřijdou nikdy. Já však přišel, skryté kouzlo objevil a slíznul jsem mu to i se smetanou.

Jakub König - 8/10

Co s tím Kollerem? Člověk co svým způsobem zpěvu ovlivnil celou generaci zpěváků, kteří se pak jeho typickou manýru museli složitě odnaučovat. Přesnej a ráznej bubeník. Skvělej songwriter. A taky je to společně s Lenkou Dusilovou jeden ze dvou lidí v Česku, u kterých se neošívám trapností, když zazpívaj o tom, že se někdo udělá. No a tahle deska se mu myslim opravdu povedla. Chytrá produkce. Výrazný a silný melodie, vyvážený texty. Takhle krásně zpívat jsem Davida Kollera dlouho neslyšel. Samý pozitiva a sociální jistoty. A pár opravdu nadstandardních zásahů do černýho. Pro mne rozhodně "Pěkné svátky", titulní lehoulince provařená "Nic není nastálo" s parádním refrénem. Silnej "Záchranář". Když někdo takhle pevný boty má, může si bejt patřičně jistej v kramflecích. A milovaná "Lajka z I.P. Pavlova", v který perfektně souzní fantaskní poetika Márdiho z Vypsaný fiXy a Kollerův (chtělo by se říct tradiční) projev. Ten dává textu ještě další vrstvu, další rozměr navíc. Skladba, u který jsem si po dlouhý době řekl, a do prdele, to je moc dobrý. Takže, Kollere, určitě osm a půl bodu, i Mejla mává.

Vašek Trávníček - 8/10

V některých recenzích na Kollerovu novou desku čtu, že "zatím hledá svoji cestu," že "tápe" a tak podobně. Copak natočení pestré desky znamená, že umělec neví, kudy se vydat? Samozřejmě, že ne. "Nic není nastálo" je dobrá deska. Abych se přiznal, tak dobrou jsem ji ani nečekal. Už se totiž nepíše rok 1996, ale 2006. David Koller prodal s Lucií hromady desek, stal se slavným a několik roků je už (pravděpodobně) šťastně ženat. Přesto dokáže napsat písně jako "Ano", která jako by vypadla z desky Lucie "In The Sky", o rozchodu tklivě vyprávějící "Žádný city" nebo hitovku "Nic není nastálo", ke které je mimochodem natočen (opravdu) vtipný klip. Zkrátka a dobře, David Koller má i v roce 2006 co říct. Nejvíce mu sluší neotesané, chlapské verše ("pořád se motám v tom samým vzorci / ale přitom někdy vyskočím tak vysoko, že různý borci / čuměj a mávaj rukama ... já jsem záchranář / a ty máš nejkrásnější tvář / co jsem kdy viděl a já jich viděl miliardy"). Dokáže také uchopit píseň s nadhledem, jak můžeme slyšet v písni "Lajka z I.P. Pavlova", kterou otextoval Márdi z Vypsané fiXy ("adrenalin kobercově bombarduje vjemy / ještě deset vteřin a můj pohled bude její / a potom bude o tom"). Album "Nic není nastálo" možná není jednoduchá deska. Ale o to víc si ji zamilujete, až se vám dostane pod kůži. Wanastovky jsou oproti Davidu Kollerovi srandisti.