Prostě další

15.11.2006 05:00 - Lukáš Franz | foto: facebook interpreta

Nenapadá mě jiný slovo ve spojitosti s londýnskou kapelou Captain a jejich debutovou deskou "This Is Hazelville". Prostě to nejde, protože za poslední roky toho tady bylo moc. Přesně jako s kytarovkama. Ve vzduchu je cejtit přetlak a tak. To slovo, ptá se někdo. Další. Nic víc, nic míň.
5/10

Captain - This Is Hazelville

Skladby: Hazelville, Glorious, Broke, East. West. North. South., Frontline, Build The Life, Wax, This Heart Keeps Beating For Me, Western High, Summer Rain, Accidie
Celkový čas: 45:36
Vydavatel: EMI
Na týhle desce je ke slyšení klavír, kytary, mandolína, trumpeta, xylofón, klávesy, dvanáctistrunná kytara, bicí a zdaleka to není všechno. Na pět lidí (4 kluci vs. 1 holka) docela solidní náklad. Takže je to pestrá deska. Vokál je oboupohlavní, i když je vlastně jedno, kdo aktuálně zpívá, protože Captain jsou kapela, co jede na pomalu klesající vlně epic popovejch záležitostí. Právě proto je tam těch nástrojů tolik, právě proto je tam ještě ke klukům holka. Aby se nějak odlišili. Jenže. Captain jezdí tour buď samostatně (a podle všech těch sold out koncertů na jejich webu tuhle hudbu Britové ještě pořád berou) nebo s Keane. Nebo The Feeling. Při představě, že Keane/The Feeling předskakuje kapela, co zní takřka totožně, mě trochu jímá hrůza. Na těchhle koncertech se k sanitkám nad hlavama neposílají omdlení & vyčerpaní fanoušci z řad před váma, ale spíš ti, co nějak neodhadli svoji schopnost zůstat vzhůru v monotónních situacích.

Tahle pětice se sice snaží bojovat, ale co můžou dělat, když většina ostrejch nábojů už byla vystřílená? "This Is Hazelville" se může poslechnout jednou, dvakrát, třikrát, dá se točit neustále dokola, ale ve finále jsou jenom dvě věci, který si budete pamatovat, když na Captain někdy přijde řeč (což je, i když se tady dostali do distribuce, stejně moc nepravděpodobný): grafický provedení balení od Adjective Noun (to ještě navíc jenom v případě, pokud se k vám dostane originál) a jedna skladba. Tady nezáleží na tom která, protože každej si dokáže na jakýkoliv desce najít něco, o čem je schopnej prohlásit, že se mu to (docela/trochu/skoro) líbí.

Chvíli jsem si myslel, že i Británie našla svoje Toneless, ale Captain jsou přece jenom lepší. Nepůsobí jako vývar až tak moc a hlavně za celou desku nesklouznou k něčemu, co by do tváře vhánělo úsměv. Bohužel, "This Is Hazelville" proteče ušima a nezanechá v nich jedinou stopu či záminku k tomu, aby si ji někdo pouštěl znova. Produkce Trevora Horna na jedničku, zvuk to má hezkej, ale (jak už bylo řečeno jednou) co prostě tyhle kapely čekají, když všechno, co se dalo, k tomu řekli Coldplay na "Parachutes" a "A Rush Of Blood To The Head"? Co čekají?


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY