Zrovna když už byla popová scéna takřka smířena s tím, že její trůn patří Robbiemu Williamsovi, vyhodil tento panovník a šašek v jednom svého nejlepšího pobočníka Guye Chamberse. Aniž by věděl, jakým způsobem bez něj hodlá dále vládnout. Když vloni - za asistence náhradníka Stephena Duffyho - na trůnu zavrávoral, zachoval se minimálně překvapivě: Rozhodl se pro demisi. Nejdříve si chtěl pouze odskočit pod falešným jménem, posadit se na moment svým pozadím na další místo, jako to udělal už v roce 2001 s deskou "Swing When You're Winning", pak si ale ponechal jméno pravé a možná nezvratně si zatarasil cestu zpět prohlášením, že popové písně, jež z něj udělaly krále, zpíval jen ze snahy zalíbit se milionům poddaných. Údajně aniž by ho jakákoli z nich bavila. Taneční "Rudebox" je prý záležitost jiná, práce v úřadě ho baví, lidi, s nimiž se zde potkal (Madonna, Lily Allen, Pet Shop Boys, William Orbit), obdivuje, na poddané v podstatě kašle, a tak dál a tak podobně. Bez ohledu na sympatie k jeho dosavadní i aktuální tvorbě se sluší uznat jedno - lépe už desku zpropagovat nemohl (pokud nestačí právě zmíněné, přičtěte ještě zprávy o depresích a vyčerpání). A jestli mu jeho výroky o upřímnosti a neupřímnosti věřit, nechť posoudí laskavý čtenář sám. Honza Balušek mu nejen uvěřil, ale v hlavní recenzi "Rudebox" ocenil výjimečnou devítkou. S menším nadšením následně nahrávku přijalo dalších deset redaktorů - průměr hodnocení rovná se lepší šestce.

Upozornění: Pokud vás přepadne chuť ostře reagovat na příspěvky v makrorecenzi v názorech, přečtěte si nejdříve článek K čemu jsou makrorecenze aneb hledání obecné pravdy. Třeba tím předejdete reakci vyvolané nepochopením, proč makrorecenze existují.

Benjamin Slavík - 3/10

Asi jediná věc, která je mi v celkovém kontextu nové Robbieho desky sympatická, je, že to Williams nehraje na jistotu. Natočil album, které klidně mohlo být úplným propadákem, co se týče komerčního ohlasu - něco jako v minulosti U2 s deskou "Pop". Na "Rudebox" totiž riskuje, zkouší, co jeho fanoušci a hudební veřejnost vydrží. Problém je v tom, že už to není starý dobrý Robbie. Chcete něco nového, tady to máte, jako by Williams reagoval na hudební recenzenty a další, kteří po něm chtějí progresi. "Rudebox" chvílemi zní jako disko, otvírák je hozený trošku do grime. Pokud se někomu líbí Pet Shop Boys, je hodně pravděpodobné, že ho bude bavit i nový Robbie, protože "Rudebox" je prostě tímto popovým duem prolezlý téměř od začátku do konce. "Intensive Care" pro mne byla výborná deska, "Rudebox" jsem bohužel vůbec nepochopil. Není to špatné: Je to jiné, jsou tam vtipný hlášky, několik povedených melodií, a kdybych byl ženská, určitě bych tady napsal, že je to celé také strašně sexy a tak - třeba tím jak ten popovej fešák rapuje a přidal bych argument, že to děla proto, že se Skinnerem je už nuda a Eminem je mrtvej boy. To všechno může být pravda, bohužel ne pro mne.

Karel Veselý - 3/10

Myslel jsem si, že za bezmála třicet let svého života jsem už slyšel spoustu divných věcí a nic mě už nemůže překvapit. Mýlil jsem se, rapující Robbie Williams je úkaz, který se vyrovná deseti německým fekál pornům a padesáti deskám japonského hlukaře Merzbowa. Když to Mr. R rozjede - "Got no strings / But I think with my dingaling / Wu-Tang with the bling bling / I spin with a tin-tin gin gin" - máte chvíli pocit, že tohle je vlastně nějaké komediální album, něco jako Weird Al Yankovich, čemuž napovídá, že desku tvoří skoro z poloviny coververze. Jenže ne, tohle je míněno zcela vážně. A zase až taková sranda to není. Ztracený, zoufalý, zmatený Robbie a armáda producentů, kteří se z něho marně snaží udělat nadžánrového lovermana. Výsledkem je nahrávka, o které se zdá celebritám jako Kevin Federline (manžel Britney) a Paris Hilton, načež ji pak i natočí. CD si určitě nechám, za několik let to bude kultovní záležitost, něco jako "Plan 9 From The Outter Space" popu.

Miroslav Böhm - 5/10

Robbie Williams býval nezvládnutelný živel, který ve spojení se skladatelem a producentem Guyem Chambersem chrlil chytlavé stadiónové chorály, které s ním pěli desetitisíce fanoušků. Pak se Robbie od Chamberse odloučil a vydal hodně rozporuplné album "Intensive Care". No a letos nám k ježichovi nadělil ještě rozporuplnější "Rudebox". Již titulní píseň napoví, že půjde o hodně slizkou věc. Zdá se, že machovi Williamsovi nějak došly nápady, takže se rozhodl utéct do kouta a pod záminkou své nadžánrovosti vydává prachprostou disco desku. I to by však mohlo být alespoň trochu zajímavé, kdyby při poslechu jeho alba člověk nemusel přemýšlet, jestli náhodou nepoužil stroj času a nepřenesl se na nějakou diskotéku v polovině osmdesátých let. Jistě, jsou tady ke slyšení i zajímavé melodie, ale zabalené do takového retro kabátu, že pokud vážně máte zájem o tuto muziku, raději si kupte nějakou výběrovku od Pet Shop Boys. Dostanete totéž a v mnohem větší kvalitě. Bez Chamberse zůstal z Robbieho jen ten nezvládnutelný živel, který má za sebou tak velký dav šílených fanynek, že mu sežerou cokoli.

Jiří Kubalík - 5/10

Experimentální nebo snad dokonce přelomová deska? Tak to rozhodně NE. Na "Rudeboxu" se sice Robbie Williams objevuje celkem často v polohách, které neznáme, ale to opravdu nestačí pro to, aby tahle deska byla výtečná, nebo alespoň nadprůměrná. Kromě zmiňovaných Pet Shop Boys se dá "Rudebox" přirovnat k Madonniným posledním řadovkám. S tím rozdílem, že Robbie Williams bohužel není ten, kdo by dělal celosvětové mojo. Proto se touto deskou jen veze na skvěle přečtené vlně tanečního retra. Uzavírá se tak současný kruh, neumíš r'n'b, dělej taneční hudbu. Nebaví tě tanec? Buď indie. R'n'b ani indie se od Robbieho čekat nedaly, tak kopnul do vrtule a roztočil to na parketu. K Robbieho smůle, jediné místo, kde "Rudebox" vyniká, tak zůstává jeho diskografie. Tenhle kousek se tam přiřadí jako Williamsovský unikát. Zní totiž, jako by ho to BAVILO! A to se ve světě velkých značek nestává často. Proto, za možnost poslechnout si, že i velké hvězdy baví hudba, bod navíc.

David Věžník - 6/10

"Ale Robbie byl vždycky jinej tím, že byl takovej fracek, a teď je jako Justin, to není ono," prohlásila spolubydlící na téma skladby "Rudebox". Ale proč ne? Proč by se Robbie Williams nemohl postavit vedle Justina Timberlakea? Když je to dobrý? A jakože "Rudebox" je teda pecka největší. Jenže takhle měl udělat celou desku. Vždycky měl celkem milé písně, sice hity, ale, upřímně, nikdy nic extra. S "Rudebox" to je zrovna tak. Krom odvážných electro-popových bombiček (mimo titulní ještě "She's Madonna", "The Actor") obsahuje i výbředy ("Viva Life On Mars" s alergenním mlaskavým rytmem) a skladby, které nezanechají žádný pocit ("Keep On", "Bruslem Normals" - co na ni U2? -, "Summertime"). Tím, že album oblepil i coververzemi, postavil se vesele vedle všech Leon a Ilon - "Bongo Bong" nebrat, měl to být víc e-clash. Ovšem zase "Lovelight", "Louise" nebo "Kiss Me" se povedly a "We're The Pet Shop Boys" je tak vynikající, že je lepší než originál. Williams je v pozici, kdy už nemusí ukazovat světu, že je zpěvák, a tak dost rapuje. V pohodě. Závěrečné zpovědi jsou taky fajn. Výsledek? "Rudebox" vůbec není silnou a vyrovnanou deskou, obsahuje hodně míst, která prošumí, hodně míst, která měla být udělána líp, a asi tři čtyři místa, která prostě nemají chybu. Milé. Nic extra.

Pavel Parikrupa - 7/10

První zhlédnutí videoklipu "Rudebox" promě nevěstilo nic dobrého: Robbie Williams se definitivně zbláznil. Že by mu v hlavě střelilo z nového kontraktu s Adidas (viz tepláková souprava) či z únavného cestování po celém světě? Při samotném poslechu titulní písničky bez obrázků už ten dojem není tak hrozný a naštěstí jsou na desce "Rudebox" mnohem lepší kousky (už druhý singl "Lovelight" snad na něj dá rychle zapomenout). A hlavně, cení se Robův úmysl udělat si desku po svém, nabourat zažité představy o jeho osobě, i když jako rapper a guru taneční hudby působí občas legračně nebo jako chlapík, kterého čeká ještě dlouhá cesta k dokonalosti. Ale jako celek je album "Rudebox" zábavné, a to často jinak než předchozí Williamsovy počiny. Vtipné jsou hudební narážky na jeho oblíbená osmdesátá léta, autobiografické pohledy do minulých dekád a spolupráce s Pet Shop Boys. "Summertime" je hodna zařazení na příští výběr Robbieho nejlepších písniček, stejně jako netradiční (a neodolatelná) "Viva Life On Mars". Ještě bych nad ním nelámal hůl. A až se opět spojí s Chambersem, bude to šupa.

Michal Koch - 8/10

V tomto případě považuji za potřebné vymezit hřiště, na kterém se v případě Robbieho Williamse pohybuji: Nemám rád muziku, kterou Robbie dělá, nebavili mě Take That ani jeho sólové desky vyjma perly (a krásného úletu) "Swing When You're Winning". K tomu nemám ani nikterak v lásce taneční hudbu. A co se nestalo. Tenhle Robbie natočil v podstatě taneční album, které je naprosto fantastické. Tolik nápadů, vtípků, muzikantských hříček na jedné placce, to se jen tak neslyší. S kolegou Honzou Baluškem, který psal hlavní recenzi, jsme diskutovali o tom, že když se umělec naprosto vykašle na očekávání svých fanoušků a udělá album podle svého bez veškerých ohledů, vznikne většinou buď velké dílo nebo velký průser, málokdy něco mezi tím. A já považuju "Rudebox" za opravdu velké popové dílo. Jestli si tohle album nahrál Robbie Williams, jak říká, pro radost, udělal ji velice nečekaně i mně. Akorát doufám, že je připraven na mizerné prodeje (i když mu tentokrát moc přeji opak).

Ondřej Michal - 8/10

Hele Robbie, to má být nějaká taneční retro deska nebo co? Byl jsem od tebe zvyklý na středoproudový pop-rock a ty teď vyrukuješ s electro-popem. Vážně překvapení. Je milé, že jsi zkusil jít jinou cestou a nebál jsi trochu zaexperimentovat. Po docela slabé "Intensive Care" jsi zpátky v plné parádě. Z celé desky je cítit nadhled, pohoda a vůbec dobrá nálada. Také špetka humoru se tu najde. Ten ti ostatně nikdy nebyl cizí. Mimochodem, je náhoda, že druhá "Viva Life On Mars" se svým houpavým tanečním rytmem a foukací harmonikou připomíná skotské Soup Dragons z desky "Hotwired"? Mezi námi, těch podobností tam je povícero. To ale vůbec nevadí. Jako by ses snažil oživit ducha první poloviny devadesátých let. Jenom mě trochu zaráží, proč jsi jako pilotní singl vypustil zrovna titulní "Rudebox". Vždyť to je jedna z nejslabších věcí, která se na albu nachází. I když jsi desku vydal pod svým jménem, hlasuji pro to, aby nebyla řazena do oficiální diskografie. Od tvé dosavadní tvorby vybočuje přímo kardinálně. Nemluvě o tom, že řada skladeb jsou věci převzaté od jiných interpretů.

Tomáš Parkan - 8/10

V mnoha recenzích nebo i v minulém příspěvku do makra "Intensive Care" jsem psal, že za nejlepší Robbieho desku považuji hned tu první "Life Thru A Lens", potažmo druhou "I've Been Expecting You", a pak samozřejmě i swingovou "Swing When You're Winning", která ovšem vybočuje z řadových nahrávek. A v podstatě to samé platí i o "Rudebox", rozhodně se tahle deska nedá zařadit mezi ty ostatní a přesto patří mezi to nejlepší, co kdy RW natočil. Velká chyba by byla brát tuhle desku nějak vážně, tohle je prostě ryzí recese a není divu, že původní plán byl vydat ji pod jiným jménem - stejně jako to udělal Sasha se svým Dickem Bravem nebo Garth Brooks s Chrisem Gainesem. Tyhle desky slouží umělcům k tomu, aby se trošku vymanili z pevně daných a těsných škatulek a bez nějakých obav si vyzkoušeli něco jiného. V tomto je Robbie Williams, respektive "Rudebox" hodně podobný právě Garthovi Brooksovi, respektive jeho "Life Of The Chris Gaines", kde si tahle country megastar zkusila moře stylů, r'n'b počínaje a rockem konče. Robbie byl v tomto ještě odvážnější - jeho album přímo přetéká téměř neslučitelným mixem stylů a směrů. Těžko narazíte na další nahrávku, kde vedle sebe najdete odkaz na Davida Bowieho, Madonnu, George Michaela, jižanský rock, elektroniku osmdesátých let nebo parodii na gangsta styl (nevím proč, ale tenhle fragment mi vždy připomene článek D-FENSe Become a ganxta yeah!) a řadu dalšího. Miluju recesi a zvlášť, pokud je dělaná jako tahle deska. Hudebně sice není nikterak zásadní, nicméně je skvěle vyprodukovaná a člověk se při jejím poslechu skvěle baví. A právě to mi u Robbieho už nějaký čas chybělo. (P.S.: Jsem hodně zvědavý, jak bude znít "Rudebox" na živo. Mohla by to být show jak hrom.)

Lukáš Franz - 9/10

Kolikrát už jsem to četl. "Rudebox" je deska, při jejímž poslechu je na hony cejtit, že její nahrávání Robbieho bavilo, že je to fuck off EMI, protože to zní úplně jinak než cokoliv předtím. Experiment, kde se RW konečně stává tím RW, jakým jsme ho, my posluchači, vždycky chtěli mít. Nebo jiná teze. Robbie se konečně vykašlal na to, co mu udělalo jméno. Když hrál s Take That, paběrkoval, halekal tam backvokál u písniček pro holky. Na sólový dráze taky dělal písničky pro holky, akorát vylepšený o tu "kančí" image, která gay projektu TT vždycky chyběla. Byl grázl, junkie, svojí vlastní sexuální orientaci nikdy řešit nepřestal. "Sing When You're Winning" a "Escapology" byly dobrý desky, "Intensive Care" spíš průměr. "Rudebox" zní úplně jinak než cokoliv, co má RW ve svý dosavadní diskografii. Hlavně proto, že skoro všechno na "Rudeboxu" zní jinak. Je to experiment a je z toho cejtit, že to Robbieho bavilo (sakra!). V každým tracku je někdo jinej, v titulní skladbě nechal promluvit tu část svýho já, co končila "Kids" na "SWYW", v "Lovelight" dělá George Michaela a dál coveruje, vtipkuje (nejenom "The 90's"), kraluje. Ano, Robbie Williams potvrzuje, že to má v hlavě srovnaný víc, než by se mohlo zdát. Tahle deska mluví jasně. Justin to pořád ještě není. RW je král popu. Ať si v Americe klidně políběj prdel. Tak!