Netradiční spojení lidového folklóru s tvrdým a ponurým doommetalovým pozadím si moravská kapela Silent Stream Of Godless Elegy poprvé ozkoušela na předchozí desce "Relic Dances". A poměrně úspěšně - vydobyla si uznání nejen v metalových kruzích, ale i u výrazně měkčích rockerů. A tyhle bezbožné, tklivé hrátky jsou ještě o něco vyšperkovanější na novém albu "Osamělí". To bylo již delší dobu avizované jako ryze česky nazpívané, z čehož nakonec sešlo. Kromě tří českých písniček byl prostor ponechán i angličtině. Nejefektivněji, tedy nejteskněji a nejlidověji však působí bezesporu polština.

Znalí fanoušci na desce neobjeví nic nového. Album otevírá nejenergičtější, nejnabitější a emotivně nejsilnější titulní skladba "Osamělí". Její anglický originál "Lonely" najdete už na "Relic Dances". V tomto případě byla jen opatřena krásným českým textem Tomáše Kočka. Na konci desky ji ale uslyšíte ještě dvakrát jako remix, tentokrát již opět anglicky. Nejsem zrovna příznivec remixů, ale ten první je poměrně vydařený. Co se týče toho druhého, mám pocit, že se ke kapele jako jsou Silent Stream experimenty s elektrickým zvukem prostě nehodí.

Pod názvem "Tańczylabym" se skrývá velice zdařilá a nápaditá polská verze jednoho z největších hitů kapely "I Would Dance". Mimochodem, jako bonus byl k téhle skladbě na CD zařazen videoklip. "Pohanská" se sice tváří jako jediná novinka, ve skutečnosti se však objevila již na desce Tomáše Kočka. Možná proto působí vedle ostatních skladeb méně výrazně a poměrně fádně. "Look" byla otvírákem "Relic Dances" a jako jediná byla zachována v původním znění, jen byla o něco prodloužena. Další skvělou sázkou na polštinu je "Razem", originál se jmenuje "Together". "Tváří v tvář" můžete znát pod názvem "To Face The End".

Silent Stream jsou kapelou kontrastů a snaží se na nich stavět ve všech ohledech. Jemný a citlivý vokál zpěvačky Hanky Nogolové je naprostým protipólem hrubšího a neohrabaného zpěvu Pavla Hrnčíře. Úderné bicí s výraznou a tvrdou kytarou uhlazují apokalyptické smyčce, které navozují napjatou a dramatickou atmosféru. Obzvlášť silně pak působí violoncello Michala Sýkory. Veškeré protiklady však tvoří emotivně nabitý, mohutný, jednolitý proud. Hlasitý proud oné bezbožné, truchlivé elegie. Hudba je dynamická, dravá a syrová, ale velmi melodická. Pomalejší, měkké a půvabné pasáže rázně přecházejí v těžkopádnější, naléhavé, mrazivě surové a temné úseky. Zdánlivě nevinné, pozvolna se rozjíždějící skladby živelně gradují a rozpínají se, až posluchači nezřídka naskakuje husí kůže.

Nejsem metalistka, jen patřím k těm měkčím rockerům, které tahle kapela oslovila. "Osamělí" sice nepřinášejí žádný nový materiál, ale kapele se podařilo dohrát rozehranou folk-metalovou partii z "Relic Dances" se slušným výsledkem. Bude jistě zajímavé sledovat, jak se skupina popere s tím nelehkým úkolem obstojně navázat.