Nová deska amerických The Killers je jedna velká výpověď a zpověď. Je to touha po vyprodaných stadionech, divokých večírcích, holkách v luxusních večerních šatech, obálkách Q-magazine a pozici respektovaných rockových hvězd. Ten, kdo měl trochu představivosti a poctivě si naposlouchával singl "When You Were Young", mohl tušit, jak asi nové album bude znít. V naoko přiblblém nic neříkajícím refrénu může být všechno. "He doesn't look a thing like Jesus. But he talks like a gentleman. Like you imagined when you were young." Tímto Brandon Flowers vystihl celou podstatu novinky. Je tu zřejmá snaha udělat něco skutečně velkého. V každém tónu, v každém akordu jsou cítit ti, které The Killers tak obdivují. Zhruba před rokem to Flowers řekl: "Jednou chceme být jako oni. Jsou fantastičtí," a to možná nečekal, že k tomu dojde tak brzo. Již na druhé desce totiž The Killers hrají lépe než U2 v současnosti.

Vždy byli trochu nesmyslně řazeni do škatulky indie, s novou deskou se tomu vymykají ještě více než na skvělém debutu "Hot Fuss". Tyto dvě desky spojují dvě věci - hity od začátku do konce a skvěle zvládnutý rockový mainstream. Podobně jako The Strokes, kteří to jen mají hozené přes skvěle vybavenou garáž na Manhattanu a image stojící na frázi kafe, pivo, cigára, roztrhaný džíny, prochozený tenisky a old school rock'n'roll. "Sam's Town" působí jako vyzrálé album dospělé kapely a přitom The Killers pořád hrají písničky zejména pro ty s patkama a červenýma converskama. Flowers sliboval dospělé texty o něčem, že už prý nebude zpívat o holkách. Ať se na texty z "Hot Fuss" díváte z kteréhokoliv úhlu, musíte přiznat, že "Somebody Told Me" či "Mr. Brightside" byly skvělé a naprosto autentické teenage zpovědi. Teď se Brandon pokouší o něco jiného a daří se mu tak z poloviny - není to špatné, ale často střídá jedno nabubřelejší klišé se druhým, které i v takové míře, v jaké se na "Sam's Town" vyskytují, mají nějakou výpovědní hodnotu.

Singl "When You Were Young" jsou urvané struny, v jasném riffu bijící se se zamilovanými vyhrávkami. Je to řev, ve kterém razantně The Killers dokazují všechno možné. Jsou to vzkazy přes naivní texty a vysněné melodie. Sobě i ostatním. S naoko potutelně drsným úsměvem však zůstávají hodnými kluky s hvězdným snem posbíraným v zářivých ulicích Las Vegas. Ten sen si plní po svém - s rock'n'rollově drsně nabubřelou pózou, popovou přístupností a písničkářskou přesvědčivostí - zde je ten vliv Springsteena. Nejlepší písnička na desce, skladba "Uncle Johnny", jsou infantilní výčitky, vzpomínky, strach, slzy, krev, pot a láska. Třeba k Americe a jejímu drsně zaplivanému kytarovému zvuku. Absolutní rock'n'roll dneška, emoce drásající postpunk první poloviny 21. století vedený rozhozeným syntetizátorem a řezající kytarou.

"Sam's Town" může být bráno jako poslední skutečně velké album módní kytarové vlny. Dle recenzentova názoru nejlepší albová dvojka celé vlny. Dnes všechno konečně dává smysl. Indie vlna v The Killers našla budoucí hvězdy pro rockový mainstream typu U2 či Red Hot Chili Peppers, v The Strokes naopak ortodoxní rockové hvězdy se vším všudy, které se pravděpodobně už s další deskou postaví vedle Pearl Jam a nahradí mrtvé The Rolling Stones. A tak to je dobře.

P. S.: Bude makro...