Co by byl rock bez Led Zeppelin, Deep Purple, nebo Black Sabbath? To stejné, co heavy metal bez Iron Maiden, Judas Priest a Saxon. A stejně jako Judas Priest válcovali uši posluchačů soubojem Tipton & Downing, vypustili Iron Maiden Eddieho a Bruce Dickinson rajcoval svou svalnatou hrudí. Tehdy móda zkombinovaná s prstolomnými riffy a sexem, dneska pro některé dost "out" záležitost, rozhodně ne "in" a už vůbec ne "trendy". Nedá se nic dělat, dnešní doba mainstreamu velí nagelovaným hlavám a fanoušky metalu nechává chladnými, což je jedině ku prospěchu věci. Doba se sakra změnila a tehdejší ikony heavy metalu by se měly bát něco vytvořit, protože by mohly sebe samé vykrádat, jak jsem někde zaslechla. Naštěstí Iron Maiden nekradou a "A Matter Of Life And Death" je zralým hroznem, který vybízí k utrhnutí. Zprvu je trpký, ale pak lahodí uchu i mysli.

"Zabili ho na frontě! Granát mu urval nohu, pak ho rozstříleli na cimprcampr, až si mohl hrát z vlastníma střevama a žonglovat s ledvinama a žaludkem..." Válka je hnusná věc. Jak se asi musel cítit nějaký devatenáctiletý hošan, který přijel na bitevní pole a viděl ta jatka? Musel cítit odpor. Vždyť měl bojovat za svobodu, ne za to, aby si na sobě vyzkoušel účinek zbraní. Musel být rozčarovaný, protože nečekal tak odlišný svět. Stejné pocity má posluchač, když se rozezní "Different World", úvodní skladba desky. Následuje rozhořčení podané mistrem Dickinsonem v chytlavé melodii spolu s pěkným riffem a variacemi na ústřední téma. Přesně tak, jak jsme na to u Maidenů zvyklí. Album se rozvážně rozjíždí, jedním z nejpůsobivějším opusů je "Brighter Than A Thousand Suns". Skupině se podařilo docílit nebývale silného efektu díky synkopám, potřebné gradaci a změnám rytmu. Tím pádem délka osm minut nevadí, neustále je cítit to jiskření. Prostě skvělá záležitost, mohu vřele doporučit.

Podobným výbojem oplývá další porce skladeb, dokud nepřijde "Out Of The Shadows". Něco jako balada, pomalý rytmus, táhlá kytara a hladivý vokál. Ovšem do chvíle, než se rozjede refrén, to se Dickinson posune do vyšších poloh hlasového rejstříku. Zvláště v této baladě je propojeno něco málo z "Tears Of The Dragon", kterou posluchač zná z Bruceových sólovek, s klasickými obraty Iron Maiden. "Reincarnation Of Benjamin Breeg" je známá jako singl, který vzbudil nemálo rozruchu a u některých neblahé předsudky. Nicméně je to jedna z perel desky, kde maidenovské uskupení ukázalo, že umí nejen hrát, ale i skvěle vyprávět. Zpívá se zde příběh o životě, snech a o věcech, které se staly. Démoni, kteří lákají do propasti a nedovolí duši dosáhnout oblak, se brilantně doplňují s laškovným rytmem činelu a těžkým olověným nádechem baskytary. Další "For The Greater Good Of God" se před posluchačem rozbaluje jako koberec se zlatým valounem na každém kroku. Kytara seká tóny neklidně a balí je do zoufalé nálady, aby v "Lord Of Light" položila kilečka do široka a s ležérností předvedla kvílivé sólo. Poslední deska "The Legacy" nechává příběh vojáka otevřený. Tentokrát nezboosterované kytary uvedou muže v černém, jenž jako tajemný mnich obchází zubožená těla vojáků. Možná jim dá poslední pomazání a vezme na sebe jejich utrpení, možná jim zakope kříž do země obráceně. Kdo ví...

Po prvním poslechu jsem se chtěla k albu nevrátit a nějak tuto recenzi odklepat. Nudilo mě to a ačkoliv mám uši, napoprvé jsem nebyla schopna pořádně naslouchat. Naštěstí zvědavost zvítězila a desku jsem si pustila zas. V posledním týdnu jsem ji slyšela minimálně pětkrát denně. Dickinsonovi, Smithovi, Harrisovi a Gersovi se podařilo složit vysoce nadčasové album. Oproti těm ostatním z diskografie skupiny může znít roztahaně a vláčně, ale po naposlouchání zní geniálně a dle mého, Maideni dozráli jako ten trs vína, co nám naservírovali na kapotě tanku.