I když její loňské vánoční album "The Christmas Songs" u nás lehce prošumělo, což je mimochodem velká škoda, pořád zůstává Diana Krall jedním z mála jazzových umělců (ne-li snad jediným), kterým byl Velký sál v pražské Lucerně malý, a musel se stěhovat do neobvyklého prostředí sportovní haly. Hodně za to může její dva roky stará vynikající deska "The Girl In The Other Room", která se prodrala do první pětky mainstreamových žebříčků jak v Británii, tak v zámoří. Skoro to vypadá, že si Diana předsevzala, a to i navzdory očekávání hned dvou potomků najednou, že co rok, to nová deska. Na předvánoční trh tedy i letos vysílá novinku těžkého kalibru v podobě alba "From This Moment On".

S touto novinkou se Diana Krall vrací někam do dob "The Look Of Love". Tedy do období jazzových standardů, převzatého materiálu a orchestrálního zvuku. Jak sama říká, písničky, které na albu najdete, nosí po kapsách léta, což znamená, že už před natočením desky měla zcela jasnou představu o její podobě. A které že skladby se jí do těch kapes zatoulaly? Jsou to věci, které ve své době zpívali Frank Sinatra, Tony Bennett, Fred Astair, Count Basie či Shirley Horn a autorsky se na nich podíleli například Cole Porter nebo George Gershwin, avšak není mezi nimi žádný vysloveně profláklý hit, jaký uslyšíte na většině desek, kde se popoví umělci pustí do swingových standardů. Ke swingu patří big band, a proto nenahrála Krall tuto desku pouze se svým triem, ale přizvala si ještě Clayton-Hamilton Jazz Orchestra. Produkce se vedle hlavní aktérky ujal i její letitý pomocník Tommy LiPuma.

V úvodu jsem sice "From This Moment On" srovnával s "The Look Of Love", nicméně je zcela zřejmé, že Diana Krall mezi těmito dvěma alby hudebně znatelně dozrála. "The Look Of Love" byla sice velice dobrá, ale přece jen jí chyběla jistá osobitost. Na novince už je zcela patrné, že to vše drží Diana Krall ve svých rukou. Díky tomu, že většinu písniček už s sebou nosí nějaký čas, je na výsledné podobě znát i určitá provázanost či souznění s nimi. A neplatí to pouze v případech melancholických melodií typu "Willow Weep From Me" nebo excelentní "Little Girl Blue", ale i v rychlejších swingových skladbách, jako je třeba úvodní "It Could Happen To You". Ostatně asi nejlepší skladbou na celém albu je svižná Porterova "From This Moment On", která v podstatě předurčuje i celkovou náladu celé desky. I když i zde se najdou smutnější věci a Diana Krall opět mistrně střídá polohy a nálady, oproti ostatním je tato deska jako celek překvapivě pozitivní, až by se chtělo napsat dokonce i veselá, což není u této zpěvačky až tak obvyklé a lze to možná připsat jejímu těhotenství. Rozhodně si ale nechci na tuto novou Dianu Krall stěžovat, spíše naopak.

U jazzových hvězd kalibru Diany Krall asi nemá vůbec smysl psát o zvukové stránce alba. Dovolím si tvrdit, že by si nikdo z nich včetně ní nedovolil vypustit do světa byť jen jedinou skladbu, která by neměla dokonalý zvuk. A to platí jak o skladbách s orchestrem, tak i o těch s triem. Velice zajímavě tentokrát pracuje se sóly. Není jich moc, i svůj klavír nechává trošku v pozadí (výjimkou je snad jen "I Was Doing All Right"), daleko větší prostor nechává orchestru, konkrétně jeho rytmické sekci a pochopitelně svému neodolatelnému altu. Je-li už nějaké sólo zařazeno, pak je to naprosto excelentním způsobem, příkladem za všechny může být trubka Terrela Stafforda v "Isn't This A Lovely Day?".

Diana Krall si už léta drží vysokou úroveň svých nahrávek a i tentokrát její odpůrce, jsou-li nějací, zklamu. Ačkoli si její předchozí z části autorské "The Girl In The Other Room" cením o něco výše, pravdou zůstává, že Diana Krall má prostě na ty staré swingové kousky velice dobrý čich a umí s nimi stejným způsobem pracovat. Dokázala to na "The Look Of Love" a beze zbytku to dokazuje i na "From This Moment On". Do třeba i polozapomenutých standardů dává řádný kus sama sebe a samozřejmostí je i výborný muzikantský výkon, o virtuosním zpěvu s jemnou dávkou improvizace a výborném zvuku ani nemluvě. Zkrátka Diana světovému jazzu i nadále Kralluje.