Makrorecenze 'Loose' Nelly Furtado

18.08.2006 05:00 - Redakce | foto: facebook interpreta

Portugalská Kanaďanka jménem Nelly Furtado je zpět. A zase jinak, než na ni byli její fanoušci zvyklí. Tentokrát si přizvala na pomoc mimo jiné hiphopového producenta Timbalanda. Výsledek je přinejmenším překvapující. Jak se můžete přesvědčit z naší makrorecenze "Loose", převažují pozitivní kritiky.
Nelly Furtado - Loose
© facebook interpreta
Tahle deska se setkala na musicserveru s velkým úspěchem. Pod hlavní recenzí, kterou měl na starost Karel Veselý, se rozjela vášnivá diskuze čtenářů. To je správně: ten řekne, že nová Nelly Furtado stojí za zlámanou grešli, ten zase že ne, že je přece skvělá. Pravda bude, jak už to tak bývá, někde uprostřed. Mimo jiné i to je důvod, proč děláme makrorecenze, aby se tříbily názory. Kolega Veselý neskrýval nad "Loose" nadšení, dal mu devadesátiprocentní hodnocení a přirovnal ho k "Justified" Justina Timberlakea. Dalších deset redaktorů mělo o chlup jiné postřehy.

Benjamin Slavík - 4/10

Tak jsem si chtěl poslechnout něco, co je fakt takový, no jak to říct. Prostě chytlavý, jednoduchý a ne přímo blbý. Sexy je ten správnej výraz. Aby bylo jasno, r'n'b fakt nemusím, ale rozhodně proti němu nejsem předpojatý do té míry, že kdyby mě nejaký chytlo, tak bych se to styděl před kamarádama přiznat. Nelly Furtado měla bejt kvalitní sexy pohodička i přes fakt, že na novince hostuje Juanes a Justin Timberlake. Deska "Loose" mi připadá silně o ničem. Je to MTVpop, což nemyslím jako nadávku. Sexappeal končící u lascivně lacině nechutnýho výstřihu a vyzývavé minisukně, kterej rajcuje kluky. Pojem pěkná holka: slečna, co má hezky nalakovaný nehty, oholený nohy, vrstvu make-upu a vystajlovanej účes - myslím, že víte co mám na mysli. Neříkám, že taková je i Nelly - jen to na mě tak působí. Nic ve zlým, ale Nelly Furtado je pop skoro v tom nejhorším slova smyslu. Něco jako Michael Viewegh mezi spisovatelema typu Jáchyma Topola a Milana Kundery, za což se posledním dvěma pánům okamžitě omlouvám, že jsem je zařadil vedle autora skvostů "Výchova dívek v Čechách" a "Román pro ženy". Nevím, kde byl problém, ale bohužel jsem na desce "Loose" nenašel nic, díky čemuž bych si ji příště pustil. Možná chyba na mé straně. Ale nechoďte na mě s tím, že já adoruji jen kytary.

Michal Koch - 5/10

Nadšené recenze, statisícové prodeje, pověst toho správného popově tanečního alba pro toto léto. Neodolal jsem, abych uchem nepopatřil na tom prý výjimečném díle, byť sám vyznávám jiné hudební styly co mé oblíbence. A víte co? Zůstanu asi u svého. Ne že by "Loose" byla špatná deska. Je to album dobře nazpívané a zajímavě zaranžované. Prostě kvalitně odvedená práce, klobouk dolů. Producent zasluhuje poklonu. A to je přesně ono: tohle album je kvalitní produkt. Nic víc, nic méně. Produkt, který prodává Nelly Furtado na svůj v podstatě tuctový hlas a milou tvář, ale kdyby byl prodáván na jinou tvář a jiný hlas, bude výsledek vlastně stejný. Pár rapujících hostů situaci nezachrání. Tipuji, že za rok za dva po téhle desce neštěkne psisko, protože ač zní dobře, nemá podle mého duši.

Pavel Novák - 6/10

Nelly Furtado mě dostala svými dvěma portugalskými skladbami z první desky. "Onde Estás" se stala jednou z mých nejoblíbenějších písniček vůbec. Přišel "Folklore", deska barevná a jedním slovem úžasná. Nelly se našla. Pěkně zpívat písničky, které mají duši, s kytarou v ruce. Pak se ale někde stala chyba. "Loose". V některých případech to zůstala ta stará Nelly, v jiných je to někdo naprosto cizí. Zpěvačka, jejíž hudba byla kouzelná i tím, že v ní zněly nástroje jako udu, berimbau nebo portugalská guitarra, si najednou hraje s umělými syntetizátory a místo skládání s duem Track & Field si prostě paří ve studiu s Timbalandem. Vezmu-li album jako celek, musím říct, že druhá polovina není až tak odstrašující jako ta první. Možná proto, že zatímco za první půlkou stojí téměř výhradně Timbaland, tu druhou zachraňují Lester Mendez ("Te Busque") a především Rick Nowels ("Somebody To Love", "In God's Hands"), ale i dvě Timbalandovy skladby se nesou v duchu té staré Nelly, a sice "Wait For You" a "All Good Things". Problém je i v tom, že se Nelly tentokrát činila jako producentka jen u skladeb s Nowelsem. I proto je "Loose" oproti předchozím dvěma dost neosobní deska. Doufám, že do budoucna začne zase pilně trénovat portugalštinu a zvát si místo Timbalanda opět na desku hosty, jako byli Caetano Veloso, Béla Fleck nebo Kronos Quartet. Musím říct, že když jsem si po týdnu poslouchání "Loose" pustil "Folklore", bylo to jako bych celý týden jedl suchý chleba a najednou dostal svíčkovou. Staří Nellyini fanoušci mi rozumějí...

Ondřej Ručka - 6/10

Nelly, Nelly, já tě nepoznávám. Kdysi dávno se mi líbily tvoje adidasky, co jsi měla ve videu k "I'm Like A Bird", ale trvalo to pak ještě dva roky, než jsem je sehnal. Dneska už mě ty bílé superstary nevzrušují a mám k nim stejný postoj jako tehdy k tvé hudbě. Tedy něco jako hmmmm, zajímavé, či pěkné, ale nikterak trvalé. Každopádně tuhle desku bych patrně nezaregistroval, protože Nelly svou škatulku měla a na MTV už nekoukám. O to větší překvapení a údiv jsem zažil, když jsem to slyšel. Ty beaty! Ta melodie, to sakra není žádný čajíček, který jsem znal! No, sakra, to zní jako Timbaland! A je to Timbaland. Vydařená produkce stvořila hudebně velmi aktuální a skvěle znějící album. Jistým způsobem se tím vším pomalu uzavírá kruh. Kdysi Timbaland přišel s tímhle zvukem pro Missy Elliot, pak jej po letech vzala za svůj a povýšila na novou úroveň M.I.A. a celé se to stalo tak in, že to bylo vybráno pro potencionální steč na pozici popové princezny (a Timbaland a M.I.A. nakonec prý teď točí společně, oujé). Zní to moc dobře, ale mám problém s tím, že to přišlo tak nějak pozdě. Trochu dirty sexy look, který má sloužit jako druhá ingredience, tu už předvedla před čtyřmi léty Christina Aguilera a ta se teď zase vrátila a veškerá, trochu syntetická Nellyina snaha tak přichází vniveč. Nelly Furtado se ocitá opět lehce na vedlejší koleji, ze které se ji snažili přeřadit. To asi není to, co jsem chtěl původně napsat, ale je to tak, celé to je fajn, ty kousky skládanky zapadají do sebe, ale přijde mi to příliš nahrané a vykalkulované. Tož "Loose" teda za šest.

Pavel Parikrupa - 8/10

Jestli je královnou popu Madonna, proč by nemohlo být i několik popových princezen? Snaživých kandidátek je hodně a než se Gwen vrátí z mateřské, klidně může být nositelkou korunky třeba Nelly Furtado. Ostatně v pár momentech na novinkové kolekci dokonce zní jako Madonna v osmdesátých letech. Její původ (portugalská Kanaďanka) a hudba na třetím albu jsou dostatečně globální (v tom dobrém slova smyslu). To platí i pro žánrovou pestrost (pop, latina, urban music), produkci a hosty. Jediná věc, která mi na "Loose" vadí, je to, že Nelly trochu ztratila ze své osobitosti, je teď v některých písních více zaměnitelná s jinými interpretkami. "Loose" je ovšem o dost jiné než předchozí dva zpěvaččiny počiny a pokud bude další deska zase jiná (což pevně doufám - třeba to bude čistě akustické album v portugalštině?), máme se na co těšit. "Maneater" je jasná pecka letních tanečních parketů (možná jsou někteří posluchači zděšeni, kam se poděla ta milá Nelly, a místo ní je tu teď taková ostrá ženská) a totéž v pomalém platí o duetu s Juanesem. Zajímavé, že tzv. bonusová skladba "Somebody To Love" je jedna z nejlepších.

Dan Hájek - 8/10

Nejsem žádný zákeřný provolávač politicky prázdných hesel ani fanda oné hry, kdy se dvojí tlupa hráčů honí za kulatým nesmyslem a baví je to rovných devadesát minut (prosím nekamenovat!). Bláznění okolo "Whoa, Nelly!" mě nechalo docela chladným a pouze jsem evidoval někde v zákoutí stroje in my head, že ta něžná holka se jmenuje Nelly Furtado, ale to bylo tak vše. "Folklore" to už ale bylo jiný kafe, "Força" se rázem stala mou bezkonkurenčně nejhranější skladbou roku s číslem nula-čtyři a nějaký šampionát v Portugalsku mi byl zcela šumák. Třetí deska "Loose" s úplně jiným producentským teamem a tím podivným Timbalandem, co se to tak náhle přihodilo? Fanouškové si začali sypat popel na hlavu a dýchat hlubokým dechem, aby tento zvrat utáhli psychicky. Asi i já sám jsem prošel nějakou spirálou a přišel na chuť těm ulítlým nápadům tohodle chlapíka, který je přeci stále cool! Anebo už ne?! Ať je to tak, či onak, "Loose" je zábavná deska plná skvostných, k tanci určených tracků. Prostě to šlape a funguje, náhodně vybranou trojici "Glow", "No Hay Igual" a "Say It Right" točím vesměs dokola. Ten, kdo měl radši starší písničky, tak po důkladném zaposloucháním přeci jen nalezne své favority, a to hlavně v druhé polovině desky, do které Timbaland tolik "nehrabal". Neučůrávám z toho tolik jako kolega Veselý, ale zároveň tu holku nezatracuji, protože ta placka má svůj smysl, skvěle drží u sebe a je prostě sexy.

Eva Balaštíková - 8/10

920. Rozdíl v počtu znaků mezi mojí první recenzí na současnou Nelly Furtado a její nynější podobou. 920. Rozdíl mezi jednou větou a půlstránkovým textem rozebraným na šroubky. 920. Nový rozměr alba "Loose". Psaní o hudbě je záležitostí citu, vkusu, představivosti a myšlení. Psaní o hudbě je taky předvádění svého ega, snaha dostat ty ostatní. Je to hra (většinou) pro kluky, protože ti jsou sběratelé. Holky prý sběratelé nejsou. Říká se to tak. Když si pustíte novou Nelly, první, co vás napadne, je slovo metamorfóza. Proměna, přeměna, změna tvaru. Aktivní činnost. Recyklace. Možná (to slovo mám ráda, vyslovujte si ho pomalu a nahlas a poslouchejte se... tak vidíte!). Proces, kdy se z něčeho stává něco nového, je vždy vzrušující. Přerod zvuku. Od "I'm Like A Bird" se dostáváme k "Promiscuous". Plastika osobnosti s v hlavní roli operujícím chirurgem Timbalandem doprovázená hromadnou slevou na zlaté řetězy (do vyčerpání zásob). Pro ty, kteří to touží slyšet zjednodušeně: Nelly si hraje s hip hopem, dívá se po tom, kam taky odbočuje pop, chce být sexy a naléhavá. Na začátku byla věta a za tou si stále stojím. Příběh o tom, jak se jednoho rána Macy Gray probudila v kůži Justina Timberlakea. 8. Moje dnešní hodnocení.

Radek Londin - 8/10

Abyste uspěli v krutém světě popu, musíte mít styl a Nelly Furtado ho vždycky měla. Nemyslím to, jak dokázala sladit šaty s nalíčením na promo fotkách, spíše atmosféru vyzařující z její hudby. Nejinak je tomu u její novinky, která ale možná mnoho dosavadních fanoušků odradí. Pokud ohodnotí kvalitu novinky bez předsudků typu "zaprodala se falešnému parketu!", uslyší takřka perfektní kolekci chytlavých popových kousků a budou si možná muset přiznat, že neumí moc tančit. Kytičky a ptáčkové jsou ty tam, záleží jen na tom, zda jste na ně fixovaní. Nelly černou hudby odjakživa ctila a dělala hlavně pop - v něm občasné převlečení kabátku není smrtelným hříchem. Krejčí Timbaland se navíc činil - na povrchu jednoduché vzory (převážně latinskoamerického stylu) opatřil vždy originálním střihem, rafinovanými detaily a navíc ten kvalitní materiál (mým favoritem je brilantní, orientálně kořeněná "Wait For You"). Nelly je spíše než hodná holka s kytarou, setsakramentsky chytrá lasička. "Loose" je pro ni, čím byl "Thriller" pro Michaela Jacksona (jeho největším hitem před tanečním útokem byla píseň o kryse). A velký Q nechť odpustí, ale Timbaland si ještě navíc střihnul rapový featuring. Příští singl? Těžko hádat...

Lukáš Franz - 8/10

Už když dobývala (a dobyla) MTV s hitama jako "I'm Like A Bird" a "Turn Of The Light", byla sexy, ačkoliv ty písničky (zvlášť ta první) byly trochu jinde. Karel už to nakousnul v hlavní recenzi, proč se opakovat. Pak jsem tvorbu Nelly Furtado přestal nějak vnímat, roli hudebních periodik a serverů převzali lifestylový & společenský magazíny (prosím, nezaměňovat!), to když se jí narodila dcerka. Pamatuju si na ceremoniál na fotbalovým Euru před dvěma rokama, kde zpívala "Forcu" (ano, píše se to s tím divným c, ale nemuselo by to bejt user-friendly), a jo, není to špatnej song, ale Nelly při tom nebyla ani trochu sexy. Byla taková velká. Už vidím, jak mi bude někdo vyčítat, že nepíšu o hudbě, ale o tom, jak Nelly Furtado vypadá, že v polovině textu nemám ještě ani zmínku o producentech, zvuku, skladbách a vůbec o celý desce "Loose", ale, vážení čtenáři, laskavě si uvědomte, že look je u ženský zpěvačky prostě jeden z nejdůležitějších prvků. Můžete si lhát do kapsy, že vám o to nejde, ale to jste pokrytci. Každýmu o to jde, komu ne, možná by měl kontaktovat Uzla, ten je teď docela často v televizi a jak víme, trochu do toho dělá. "Loose" je zase návrat k tý starý dobrý Nelly, co vzrušovala svým převalováním na trávě a rochněním se v blátě. Navíc ji poněkud zerotičněl hlas, aranže a repertoár. "Jsem ženská, co má zatraceně moc ráda sex," řekla nedávno někde a já říkám, že to rád slyším. Není to o nablblým pusinkování, předstírání nevinnosti nebo hraní si na kurtizánu. Jména interpretek dosaďte sami. Nelly Furtado dokáže bejt sexy tak nějak dospěle. Svým způsobem tomu ještě pořád nerozumím, ale tahle nahrávka se mi líbí. Pravda, rychlejší a zvukově zajímavější věci jsou rozhodně lepší než ploužáčky, co se objevujou ke konci (deska kvůli ním ztrácí tempo, dech - což se nevyplácí jak v oblíbený činnosti Nelly, tak na jejím albu), ale na těch osm to ještě je. Jedna z věcí, co jsem si vybral na makro, a jsem rád, že ji nemusím prodat.

David Věžník - 8/10

Člen skupiny "Nelly znám skrzeva Oakenfolda". Tomu se sice hipísácké zpívánky typu "I'm Like A Bird" celkem líbily, ale třeba tu čutálistickou hymnu už ohodnotit nedokázal, neb to tak nějak nebylo ono. Takhle by Furtado po Oakenfoldovi znít neměla. Měla by znít jako na "Loose". Jo, je to tak. Tohle je sólovka někoho, kdo se nebojí. Ovšem než se člověk vznese do antihipísáckých oblak, aby desce dal devítku, je potřeba střízlivě zauvažovat nad tím, jestli se ve vší té super produkci neztratila Nellyina charakteristická úžasná barva hlasu. A ještě střízlivěji je třeba přiznat, že tomu tak v mnohých (ač sebelépe zprodukovaných) skladbách je - mohl to nazpívat kdokoliv, znělo by to stejně - a to žel platí i pro takové pecky jako "Maneater" či "Promiscuous". Obé (hlas a produkce) se, tak jak mělo, podařilo skloubit do "Say It Right" - bezkonkurenční věc. Pak jsou na "Loose" ještě příjemné nádechy devadesátek ("Showtime"), pro kolegu Nováka, jehož recenzi má čtenář už zřejmě za sebou, neb nedá dopustit na "starou" Nelly, jsou tam třeba "Te Busque" nebo "Somebody To Love", která ovšem připomíná Spice Girls, což je špatně stejně jako ten nevzhledný logotyp. (Nejen) díky "No Hay Igual" Furtado způsobí podobný rozruch jako Gwen Stefani se svou sólovkou. A to je dobře. Jako celek je "Loose" nářez.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY