Nejde-li Gilmour k musicserveru, musí jít musicserver ke Gilmourovi. Když kytarista a zpěvák Pink Floyd oznámil první termíny evropského turné ke své třetí sólové desce "On An Island", ještě jsem zaváhal, neboť Anglie, Francie či Itálie jsou přeci jenom malinko z ruky. Jakmile ale byly přidány nové sporadické termíny, věděl jsem, že středověký rakouský Burg Clam je můj cíl. A toho cíle bylo dosaženo 27. července kolem páté odpolední, s předstihem na první pohled zbytečným. Areál podhradí, ve kterém se koncerty pod širým nebem provádějí poměrně často, byl ještě uzavřen, i usedl jsem u stánku s občerstvením, oddělen od připraveného pódia malým lesíkem. V ten okamžik začala (nebo pokračovala, to netuším) zvuková zkouška. Celou polovinu z dvouhodinového čekání na otevření brány zpříjemnil maestro Gilmour a jeho kapela nikoliv fragmenty, nýbrž celými písněmi. Pravda, zazněly jen asi čtyři, k tomu zkoušky různých zvukových efektů, ale rozhodně mohu říci, že i za lesíkem byl zvuk takové kvality, jaké většina kapel nedosahuje ani pokud stojíte u mixážního pultu.

Další překvapení čekalo přímo v areálu. Lístky na sezení totiž neznamenaly odsunutí dozadu na jakousi vachrlatou tribunu (návštěvníci třeba takového koncertu Jamese Blunta v Praze vědí, o čem mluvím), nýbrž některé z několika stovek sedadel umístěných v pečlivě ohraničeném prostoru přímo pod pódiem, takže moje sesle v sedmé řadě byla od muzikantů vzdálena nějakých dvacet metrů. Takový výhled jsem nikdy na žádném koncertě ještě neměl... Na vstupence byl uveden začátek koncertu 20:00 Uhr, na svých stránkách zase David Gilmour tvrdil, že On Stage Time 20:00. Kdosi mi kdysi tvrdil, že čekat pár desítek minut na velkou světovou hvězdu je v pořádku, že je to svým způsobem sexy. Nevím. Mně zase připadá velmi sexy, když někdo tvrdí, že začne v osm, a začne v osm. Tím myslím skutečně v osm a ani o jedinou minutu později! Tlukot srdce, lehce šílený smích, nezaměnitelný úder do strun a kláves a "Breathe In The Air", úvodní skladba asi nejslavnějšího alba Pink Floyd "The Dark Side Of The Moon". Hned po ní cinkot a zvonění několika desítek budíků a plynulý přechod do "Time", která ukončena druhou částí "Breathe (Reprise)". Slunce už zapadlo za obzor, pomaličku se začínalo šeřit, a mnoho tisíc návštěvníků vybuchlo nadšením.

Po floydovském úvodu si Gilmour vzal slovo a mému uchu neznalce plynně znějící němčinou povyprávěl divákům, že je čeká večer o dvou částech, kdy v první přehraje celou aktuální desku "On An Island", a ve druhé se vrátí k některým starším písničkám (za přesnost překladu odpovídá moje žena). Ze záznamu se ozvaly ruchy instrumentálky "Castellorizon" a "On An Island Live" mohlo začít. Album šestičlenná kapela přehrála opravdu celé, pouze s mírně upraveným pořadím skladeb. Vzhledem k dostatku denního světla neměl mnoho šancí se prosadit mohutný světelný park, a tak se veškerá pozornost soustředila na úchvatnou hudbu. V instrumentálce "Red Sky At Night" David dokázal, že saxofonové sólo na album skutečně nahrál sám, stejně jako banjo v "Then I Close My Eyes", basista Guy Pratt poprvé v písni "This Heaven" (a pak ještě dvakrát) uchopil elektrický kontrabas. Zkrátka a dobře svátek hudby odměňovaný fanoušky nadšeným aplausem, který dával tušit, že svojí sólovou deskou Gilmour padnul svým příznivcům do noty. Po posledních tónech závěrečné "Where We Start" zpěvák opět německy poděkoval a oznámil, že následuje dvacetiminutová pauza.

Asi vás nepřekvapí, že pauza byla přesně dvacetiminutová. Bylo lehce po půl desáté, na celý Klam padla hluboká tma, vpravo od pódia se tyčil na vršku zlatě nasvícený hrad. A v ten okamžik se rozzářil i bláznivý démant. Známá předlouhá instrumentální předehra, poté se kapela odmlčela a celé dvě sloky odzpíval David jen za doprovodu své kytary. Na konci se opět přidala celá kapela a také za obrovského potlesku saxofonista Dick Parry, který před lety s Pink Floyd album "Wish You Were Here", ze které skladba "Shine On You Crazy Diamond" pochází, nahrál. "A teď jedna píseň, kterou jsme na tomhle turné ještě nehráli," oznámil publiku Gilmour, "Astronomy Domine!". V ten okamžik se za ten večer poprvé (ovšem nikoliv naposledy) člověk jako by propadl v čase, neboť tak nějak mohla vypadat koncertní show Pink Floyd na přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Žádné projekce na plátna, žádné světelné koule, žádné obří nafukovací loutky. Jen velmi mnoho barevných reflektorů a spousta umělé mlhy, že na muzikanty skoro nebylo vidět. Psychedelie model 2006 té nejvyšší kvality. A když vzápětí David jen sám s akustickou kytarou vystřihl anglicky uvedenou ("A song for and by our old friend Syd Barrett") "Dark Globe", čímž možná překvapil i kapelu, byla vzpomínka na před pár dny zesnulého Barretta kompletní. Ale nejen na časy velmi dávno minulé se vzpomínalo, i třeba (zatím) poslední album Pink Floyd "The Division Bell" bylo připomenuto. Zejména "High Hopes" s překrásným prodlouženým závěrečným sólem na akustickou kytaru byla skvostná. Vrcholem však pro mě byl více než dvacetiminutový (o dvě celkem pětiminutové improvizace oproti studiové verzi prodloužený) psychedelický hymnus "Echoes", během kterého světelný park definitivně předvedl, co všechno se v něm skrývá. Závěrečný přídavek sice nepřekvapil, ale když maestro krátce před jedenáctou oznámil prosté "Thank you very much indeed. This is 'Comfortably Numb'", přál bych vám zažít tu explozi nadšení mezí diváky. A přiznám se, že i já, starý cynik, jsem se přidal k aplausu vestoje.

David Gilmour plní na svém turné mnoho malých snů fanoušků svým i Pink Floyd (což je často totéž). A plní je měrou vrchovatou. Nezbývá než doufat, že mohutné burácení davu, když představuje doprovodnou kapelu a sdělí světu "On keyboard mister Rick Wright", mu napoví, co ještě může pro své příznivce udělat. Polovina Pink Floyd je výtečná. Dvě poloviny by byly víc než to.

Setlist: Část 1: Breathe / Time / Breathe (Reprise), Castellorizon, On An Island, The Blue, Red Sky At Night, This Heaven, Then I Close My Eyes, Smile, Take A Breath, A Pocketful Of Stones, Where We Start / Část 2: Shine On You Crazy Diamond, Astronomy Domine, Dark Globe (Wouldn't You Miss Me?), Fat Old Sun, Coming Back To Life, High Hopes, Echoes / Přídavky: Wish You Were Here, Comfortably Numb

David Gilmour, Burg Clam, Rakousko, 27. 7. 2006

Fotogalerie: