Historie dua Kamelie sahá hluboko před revoluci. Hana Buštíková a Dana Vlková se daly dohromady někdy v roce 1980. Před vznikem Kamélií obě dvě zpívaly například s Josefem Lauferem a Hana Buštíková pak i s Jiřím Kornem. Ještě před revolucí vydaly tři elpíčka, svoji muziku dostaly i do sousedního Německa, kde jsou prý do této doby velice populární. Z domácí scény se pak jakoby vytratily - daly o sobě vědět pouze výběrem hitů "The Best Of Hana & Dana". Po dlouhých letech jim letos vyšla nová deska s názvem "Detail".

Asi nikdo, kdo zná Kamelie, by nečekal nějaký prudký žánrový obrat, toto duo má svoje fanoušky, které nechce ztratit, a dámy si plně uvědomují, že těžko na svoji hudbu nalákají nějakou omladinu. Kdo to může lépe zaručit než neměnná autorská dvojice - Petr a Pavel ORM, kteří se postarali i o hudební podklad. Samozřejmě se nejedná o žádný orchestrální výkon, všechny nástroje jsou nahrány elektronicky a celá deska zní jako doprovod na plese. Melodické pomalé písničky se střídají s rychlejšími v disco rytmu. Je cítit velká inspirace současnou, ale i o něco starší hudbou. V "Mr. Mambo" je trochu slyšet (a název k tomu trošku i vybízí) Lou Bega, "Runway" zní trošku jako Helena Vondráčková ve chvíli, kdy se dala dohromady s Danielem Hádlem, a do "Video disco" se trošku otiskl i mladý Michael Jackson. Devět nových skladeb doplňují ještě tři hity "Jako Robinson", "Hej, pane šenku" a "Čas vánoční".

Nemohu si pomoci, ale jsou desky jako třeba právě "Detail", které by neměly do naší redakce snad ani dorazit. Tahle hudba, kterou mohu nazvat jako socialistický pop, prostě nepřináší ani za mák nového, nic, za co by stálo toto album pochválit. A přece má jaksi na českém hudebním poli své místo a hlavně své posluchače, kteří si novou desku Kamélií jistě rádi poslechnou, kteří jsou na podobní styl zvyklí a které asi těžko naučíme poslouchat U2 nebo Kryštof. Pětadvacetiletá hudební historie Kamélií hovoří za vše a hodnocení je velmi relativní. Příznivci mi odpustí 2/10 - nebojte se, Hana a Dana zpívají ty český písničky pořád dobře - a pro ten zbytek mám radu: toto není hudba pro nás, ale nechme ji žít.