Řekněme si to hned v úvodu narovinu, celá electronic body music to už má za sebou, a to hezky dlouho. Ten, kdo tvrdí opak, lže, krade a do pekla se hrabe. Anebo žije na jiné planetě. Ačkoliv tenhle styl nikdy nebyl vyloženě stadiónovou záležitostí a spíš okupoval kluby, v dnešní době se v podstatě jedná o hudbu úzkého okruhu nadšenců. Ovšem o to víc pravověrných a zapálených pro věc. V naší domácí kotlině to platí stoprocentně. Jinak to je snad jen v sousedním Německu, které se může chlubit poměrně rozsáhlou scénou, jenže tam se v porovnání se zbytkem světa odjakživa dařilo obskurním hudebním směrům. O jednom z mála, o kom se dá mluvit v souvislosti s vyprodanými stadiony, je Trent Reznor se svojí kumpačkou, ale ten si vždycky stavěl hrady na trochu jiném pískovišti než týpci v černých uniformách, kapsáčích a s vojensky střiženými vlasy, kteří vokodérem zkreslenými hlasy šířili katastrofické vize o zmutované lidské rase a světě zaplaveném toxickým odpadem.

Nové album staví Frontline Assembly do pozice kapely, která už neudělá vyloženě špatnou desku, ostatně jak se na legendu sluší. Jsou zpět se svým typickým, nezaměnitelným a na minulých albech již dávno definovaným zvukem, jehož nedílnou součástí je efektem prohnaný vokál Billa Leeba, vrstvy ruchů a zvukových ploch a nosné, téměř až hymnické refrény. Dávno pryč jsou doby zasvěcené pokusům s nařvanými kytarami. Až na dvě skladby ("Dissension" a "Dopamine") nechala kapela tentokrát na kytary v poklidu usedat prach nahrávacího studia a vrátila se zpátky ke svému elektronickému, lehce rozostřenému zvuku. A udělala jedině dobře.

"Artificial Soldier" je v podstatě deska s hvězdným obsazením. Pomineme-li skutečnost, že se na jejím natáčení podíleli všichni tři hudebníci, kteří se v kapele v minulosti vystřídali, včetně navrátivšího se Chrise Petersona a novice Jeremyho Inkela, na pozicích vokalistů zde hostují také Jean-Luc De Meyer z řad belgických spolubojovníků Front 242 a Eskil Simonsson ze spřízněné formace Covenant.

Novinka klasiků temné elektronické hudby nijak výrazně nevybočuje z jejich dosavadní tvorby a těžko očekávat, že by se z ní některý z fanoušků posadil na zadek, nebo měl zástavu srdce. Jak již bylo řečeno na začátku, v hudbě, která má svůj vrchol dávno za sebou, těžko přicházet s něčím převratným. Na druhou stranu tady Frontline Assembly zcela s přehledem obhájili svoji neotřesitelnou pozici legendy, která i po tolika letech existence je stále inspirací pro mnohé svoje následovníky.

CD k recenzi poskytla agentura D Smack U.

Album: Frontline Assembly - Artificial Soldier
Hodnocení: 7/10
Celkový čas: 65:53
Skladby: Unleashed, Low Life, Beneath The Rubble, Dissension, Buried Alive, Dopamine, Social Enemy, Future Fail, The Storm, Humanity (World War 3)