V době, kdy jsem si ještě hrál na DJ a pravidelně roztáčel desky, byla německá trojka Scooter mým denním chlebem. Dokonce jsem je obdivoval. Ne proto, jak kvalitní hudbu dělají, ale proto, jak to, co vyprodukují, funguje u lidí. Od té doby se mnoho nezměnilo, frontman H.P. má stejně krátké "přírodně blonďaté" vlásky, BPM jejich písní se též neliší a stylově hudební posun znatelný taktéž příliš není! Scooter prostě fungují dál, jen já je už tolik nebaštím! Své "řemeslo" zvládají ale i nadále na jedničku a, jak je vidno, prodejnost jejich singlů i řadových alb dává najevo, že se ani do budoucna nic moc měnit nemusí.

Dost mě překvapilo, že mají Scooter potřebu opětovně rekapitulovat. Jsou tomu totiž jen zhruba čtyři roky, kdy vydali koncertní CD "Encore - Live And Direct", které kromě určité obměny tracků nabízelo prakticky totéž. Nechci tvrdit, že by se deska obzvlášť špatně poslouchala, ale právě v případě kapely Scooter je záznam koncertu bez obrazového podkladu dost plochý a jednotvárný. Písně sice mají svůj náboj, ale jako by tomu něco chybělo. Nemluvě o tom, že z důvodu tleskání a pískání, která Scooter používají i ve studiových podáních svých písní, je aspekt živého vystoupení znát opravdu jen sporadicky. Občas jakýsi aplaus vnímám, dokonce se i publikum přidává a "složitý" text odmluví s frontmanem, ale to je vážně vše.

Další věc, která mě trošku ruší, je lenost. Až na pár výjimek je totiž i ječící a odmluvený part H.P. Baxxtera pouštěn ze záznamu. Pouze ty klidnější party či vysloveně uřvané části textů, při kterých se zapojuje i publikum, jsou autentické. Tento fakt dělá z aktuální živé placky ještě menší potřebu, než by se mohlo zdát na počátku. Kdo by totiž chtěl investovat do live-produkce, která vlastně ani tolik live není a nenabízí mnoho improvizace oproti původním singlovým podobám písní? Rád bych proto vypíchl tracky "One (Always Hardcore)", "Maria (I Like It Loud)", "Hyper Hyper" a "Move Your Ass", kdy si alespoň na chvíli dokážu představit, že jsem na živém koncertě a v davu šílících skáču a hrozím do rytmu směr pódium.

Suma sumárum, "Excess All Areas" sice nepřináší žádné velké umění, ale bude dozajista fungovat jako ideální soundtrack pro sobotní pařby náctiletých a své posluchače si bezpochyby najde. Já jím rozhodně nebudu zase tak často, ale žádný strach, v případě potřeby budu mít tuto desku vždy po ruce.