Před devatero horami a devatero řekami byla jedna Evropská unie. Za devatero horami a devatero řekami byla země, kterou v té Evropské unii nechtěli všichni. Vlastně to bylo docela půl na půl. A tak se v této zemi, která se jmenovala Turecko, sešla celá královská... no dobře... prezidentská rodina a rozhodla se zemi svou národům unijním vyobrazit umělecky. Vybrala prince Tarkana, pohledného mládence, aby zemi tureckou v Unii reprezentoval po stránce hudební. Oblékla ho do kožíšku a vyslala do Německa.

A princi Tarkanovi se vedlo. Asi před šesti lety se v Unii hodně mlaskalo, to když se v hitparádách usadil jeho hit veliký, "Simarik" nazvaný, který sice tenkrát nikdo neoznačoval rytmicky za reggaetonový, ale to je zase jiná, nudnější pohádka. Tarkan tedy rozdvojil svoji osobnost a začal vydávat různá alba pro zemi svou rodnou a Unii. A právě v těchto dnech reprezentuje hudbu tureckou pomocí druhého unijního alba nazvaného "Come Closer".

Nutno uznat, že poslech to není špatný. Otvírák "Just Like That" má timberlakeovský potenciál zarazit posluchače do křesla. Princ Tarkan (nejen) v něm kloubí mistrně a velmi vkusně žhavé r'n'b trendy s hudbou a instrumenty rodné hroudy. Tedy, princ Tarkan, spíše jeho producenti (přestože sám se autorsky podílel takřka na všech patnácti písních). Producentů je na desce povícero. To přináší albu pestrost, ale také zradu v tom, že ne všichni jsou stejně vkusní. V tomto ohledu lze vyzdvihnout práci Petea "Boxty" Martina, který stojí za výše zmíněným otvírákem a všemi nejlépe zmáknutými písněmi desky ("Over", "I'm Gonna Make You Feel Good"). Pilotní singl "Bounce" byl také vybrán velmi dobře a následovat by ho mohla třeba "Shhh" (to aby se mělo čím navázat na to mlaskání, které vykradl i Arash) nebo náladovou atmosférou ve stylu Ruie da Silvy (shodou okolností se to jmenuje "Touch Me") nasáklá "Touch". Naopak očekávaný singl, duet s Wyclefem Jeanem "Why Don't We (Aman Aman)", je poutavý už méně stejně jako připomínka z alba prvního "Sikidim", zde v anglické verzi "Shikidim" (anglicky zpívané je to mimochodem celé). Srdéčka romantická najdou na desce i dvě tři balady.

Princ Tarkan tedy úspěšně pokračuje v šíření tureckého kulturního evangelia (sic!). Ač nemá zapamatovatelný hlas, vypracoval si kvalitní techniku projevu, která v Unii může (a bude) působit maximálně exoticky. Album "Come Closer" obsahuje několik překvapivě vkusných, zdravě chytlavých a kvalitních momentů, ale zdá se být oblepeno docela hmatatelnou snůškou nuďáren. Princovi rádci by mu měli naznačit, že ne každý jeho kamarád může být producentem a že ne každý jeho kamarád může být producentem navždy. Přesto jako celek deska pod průměr nepadá.