Hodinová porce melodického pop-rocku

30.06.2006 05:00 - Tomáš Tenkrát | foto: facebook interpreta

The Feeling mají být velkým překvapením britských ostrovů. Hrají, jak jinak, kytarový pop-rock s důrazem na klavír a silné refrény. Jestli je celé album stejně dobré jako první singl "Fill My Little World", a jací že ti The Feeling tedy doopravdy jsou, by vám měla nastínit naše recenze.
7/10

The Feeling - Twelve Stops And Home

Skladby: I Want You Now, Never Be Lonely, Fill My Little World, Kettle's On, Sewn, Anyone, Strange, Love It When You Call, Rosé, Same Old Stuff, Helicopter, Blue Piccadilly
Celkový čas: 56:20
Vydavatel: Universal
Na krabičce cédéčka je nálepka britské vlajky s nápisem "Great Music Great Britain", značka masivní kampaně, která má The Feeling pořádně promasírovat evropským trhem. Vlajková loď Universalu pro tento rok přece nemůže být přehlížena, nic nesmí být ponecháno náhodě. The Feeling se prostě musejí prodávat. Jak se jim to zatím daří, netuším, ale něco na tom asi bude a v Universalu vědí, co dělají. The Feeling by totiž mohli zafungovat - berou si to nejlepší od Keane, Oasis, The Killers ale i Maroon 5. Nejsou přitom nijak kýčovití, jejich hudba má hlavu a patu a na to, že si album produkovali sami s malou pomocí Andyho Greena, je to dobrá práce. Čekal jsem osmisté pádesáté šesté Arctic Monkeys, naštěstí se tak nestalo, The Feeling jsou pop-rock jako řemen. Žádné indie, ale silné refrény, klavírní podklad a sem tam i sborový zpěv nebo smyčce. Vždy však v takové míře, aby se nenamočili do patosu.

Je mi jasné, že v tuhle chvíli již asi brbláte, že to jsou další Coldplay, Travis a kdovíco ještě, ale nenechte se vysmát. The Feeling nejsou tak ubrečení, umějí se do toho v pravý čas potřebně opřít a zahustit refrén slušnou kytarovou vlnou. Jejich album, ač má velmi slušných šestapadesát minut, až na výjimky nenudí a poslech příjemně utíká. Jasně že neboří hranice originality, ale svou práci odvádějí dobře. Konkurence je strašně silná a oni by mohli být ti, co přežijí v popředí zájmů. Album "Twelve Stops And Home" je totiž i hudebně podobně barevné jako jeho obal. Rozhodně to není jen singlovka "Fill My Little World", ale i úvodní valivá "I Want You Now", patetickým textem, ale i vlezlou prosluněnou melodií opatřená "Love It When You Call", nebo balada "Rosé", která si nezadá ani s "Fix You" od Coldplay. Skladeb, které stojí za to, aby se dostaly do vašich uší, je dost. Frontman Dan Gillespie Sells má lehce zastřený hlas, není to sice nějaká pěvecká extra třída, ale jeho projev není vlezlý a neruší. Textově to také není žádný básnický orgasmus, ale třeba já u takovéto hudby text prakticky nevnímám, a tak mi zase tolik nevadí, že kluci věčně zpívají my love a podobně.

Myslím, že si Universal vybral dobře. Tahle banda má na to, aby se udržela déle a aby ji publikum zbožňovalo, je otázkou, nakolik se to vyplní. Již tohle je pro kapelu, co si vydělávala hraním coverů po barech v Alpách během zimní sezóny, slušný úspěch. Já vám je mohu jen doporučit, vám, co můžete alespoň jednu z kapel, co se v článku ocitly. Abych se přiznal, očekával jsem možná o trochu víc, těch keců kolem bylo opravdu hodně, ale i tak mě nahrávka "Twelve Stops And Home" vcelku baví a její poslech mohu označit jako příjemný.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY