"Sunflower Caravan jsou výjimeční vším, co představují, i tím, co se kolem nich děje. Z bývalé retro kapely vyrůstá bytostné těleso s originálním hudebním názorem a nezaměnitelnou a špičkovou interpretací. Sebevědomí a výkon kapely stále roste. Jejich důraz na vizuální stránku vyústil do promyšlených projekcí a světelných efektů. Rostoucí obliba kapely je ale způsoben především nesmírnou energií proudící z pódia do srdcí přítomných. Měli byste tam být, už proto, že podle názvu jsou Sunflower Caravan letní kapelou. A jedenadvacátého je přece první letní den!" Když vám přijde takovýhle e-mail, je vám hned jasné, že takovou úžasnou akci si nemůžete nechat jen tak ujít.

Ale abych nedělala překvapenou, pozvolný rozkvět Sunflower Caravan sleduju už celkem dlouho. Určitě tedy dost dlouho na to, abych tuhle extrémně sebevědomou a naprosto vážně myšlenou pozvánku brala přeci jen s rezervou. Poslední dobou mě tohle trio a jejich čím dál tím podbízivější a vyumělkovanější show přestávali trochu bavit. Z dlouhovlasých kluků s image květinových dětí vyrostli tři moderní a nesmírně ambiciózní pánové muzikanti. Své skladby začali postupně oklešťovat o složitější party a naopak obohacovat o jednodušší, pro širší veřejnost jistě stravitelnější melodie. Výrazně zkrátili vlasy, výrazně zkrátili dlouhé vyhrávky. A najednou je zase všechno jinak, nově i při starém. Půl roku jsem je neviděla a oni se vážně zlepšili. Je znát to úsilí, které kapele věnují a kvůli kterému skoncovali se svými studii na vysokých školách. Musím uznat, že hudebníci jsou vážně šikovní.

Na jevišti se odehrávala taková malá exkurze do konce šedesátek, do éry psychedelického řádění, éry raných Deep Purple či Beatles, i do éry art-rocku Yes i Genesis a netradiční sestavy basa, klávesy a bicí po vzoru ELP. Konsternován bude především ten, kdo je odkojen na starých rockových vykopávkách, kdo má ten potřebný základ pro vstřebání tohohle těžce stravitelného, ostře kořeněného bigbítu. Barevná projekce s různými motivy, psychedelicky rozmazanými fotkami kapely a především s tančícími dívkami. Rozpačité publikum, které zpočátku jen nesměle podupávalo do rytmu, respektive do nevyzpytatelných sletů rytmů. Chvilku to trvá, než se člověk napojí na tu nepřetržitou a skoro až překombinovanou šňůru nečekaných dramatických přechodů, scénické kompozice, romantických klavírních výplní, zvukových efektů, energického instrumentálního nářezu, melodických hammondek, podbarvující basy i rázných bicích. Dlouhé skladby se svými složitými aranžmá jsou nápor na posluchačovy smysly a něco málo přes hodinu tohohle retro řádění je téměř na pokraji únosnosti. Tělu se ale po chvíli nedá poručit, vtíravé melodie a rytmy s ním začnou cukat, roztančí jej. A tak se postupně začalo v celé řídce zaplněné Akropoli tančit, zplihlé vlasy létaly vzduchem, boky se kroutily a trio na jevišti předvádělo svou show, lehce opileckou, ale pro publikum přitažlivou a zábavnou. Ostentativně zavázat tkaničky, poplácat se navzájem po zádech, pár kopanců do hammondek, pár slov k přítomným, hra v sedě, hra v leže, hra ve stoje na klavíru…akorát balonky tentokrát chyběly. A proč by jim to obecenstvo vlastně nemělo žrát?

Ano, už podle pozvánky je znát, že nedostatkem sebevědomí Sunflower Caravan vážně netrpí, ba naopak, občas by neuškodilo z té nepodložené suverenity trochu ubrat. Na podobnou kritiku a rady do života však trio velice rádo odpovídá, že přeci dělají rock'n'roll, a k tomu přeci podobná pozlátka, řádění, propracovaná projekce, osobitý styl a do puntíku promyšlená image i nabubřelost přeci patří. Jo, asi jo. Akorát, že v případě Sunflower Caravan to zatím nefunguje tak, jak by mělo. Se svou živočišnou psychedelickou smrští se snaží prorazit už docela dlouho, výsledkem je však zatím jen ona řídce zaplněná Akropole, s tou rostoucí oblibou bych to tedy neviděla zas až tak růžově. A spolupráce s úspěšnou švédskou formací The Ark - odtud to početné švédské publikum, které je schopné udělat si na Sunflowery výlet až na Žižkov. Přes prázdniny hodlají na sobě kluci ještě pracovat a na podzim se prý můžeme těšit na nějaké radikální změny. Uvidíme. Třeba nás překvapí zpěvem, který tam občas chybí.

Sunflower Caravan, Palác Akropolis, Praha, 20.6.2006