Techno je nový druh hudby, zábavy a stylu 90. let. Základní lekce techno school jsou různé parties pořádané dnes už běžně každý víkend po celých Čechách. Zkoušky se skládají na techno festivalech jako byl Open Air Field v pátek 30. června u Brandýsa nad Labem a závěrečky pak třeba na Love Parade v Berlíně. Kdo si dal Open Air Field u Proboštských jezer i s after party, od pátku 17:00 do soboty odpoledne, získal spoustu důležitých techno bodů. Při příjezdu mě překvapilo pěkné "polní" parkoviště (bylo na poli) a říkal jsem si, jak je to super zařízené, ale jen do té chvíle, než jsem odřel podvozek. Pole je pole. Z většiny autorádií se ozývala stejná hudba, protože přímý přenos z party zajišťovalo od 19:00 do 07:00 Radio 1. Cirkusová šapitó srovnaná na louce vedle sebe vypadala geniálně a já už se nemohl dočkat, až budu vevnitř. Pět stanů se všemi druhy taneční muziky a hlavní scéna zaručily, že jste si vybrali podle chuti a nálady. Zamířil jsem okamžitě na hlavní otevřenou scénu, kde už hráli asi od osmi hodin Fila Brazilia. Pánové Cobby a McSherry mi sedli akorát do nálady. Tahle dvojka začínala Djovat zhruba před deseti lety. Tenkrát pouštěli starší desky Underground Resistance na 33 rpm místo správných 45. Pomalejší houpavé tempo drželi i v pátek večer. Pro koncerty dali dohromady šestičlennou kapelu s živými nástroji, za pódiem zapadalo sluníčko a byla pohoda. Jen jsem nepochopil, proč hráli tak brzo, když byli jednoznačně největším tahákem festivalu a sposta lidí je nestihla. Také jsem nepochopil, proč vstup na místě stál 350,- a od 23:00 byl ještě o 50 korun dražší. Po Filla Brazilia nastoupil za gramofony Josh Wink, ale to už jsem si šel prohlídnout, jak vypadají ostatní scény.

Potkal jsem však pár známých a nechal se zlákat na takové to gumové nafukovací, co se v tom skáče bez bot a nemůžete z toho vypadnou. Na poutích skáčou děti v nafukovacích žirafách a tohle bylo menší, ale pro všechny a zadarmo. Dobrá sranda na pět minut, ale pak mi došly síly. Ještě jsem si chtěl skočit v takové kombinéze ze suchého zipu, co se v ní přilepíte na stěnu a nespadnete, ale byla tam fronta. S vodou dovnitř nepouštěli, tak jsem nakoupil žetony a vydal se zpět kolem všech stanů na Joshe Winka. Vedle stánků z občerstvením měl svoje stanoviště také kadeřnický salón Joshua a časopis Tripmag. Oblíbenou kratochvílí na party jsou takové ty svítící trubičky, ale červeně blikající rohy na baterky už mě fakt neba. Platících návštěvníků bylo osm a půl tisíce, což bylo akorát. Areál byl stavěný pro deset tisíc lidí, takže volného místa pro odpočinek bylo dostatek a záchodů též. Nechyběly ani cisterny s vodou, která ale k ránu došla.

A já konečně došel na hlavní stage. Josh Wink hrál pomalejší housík, kolem 120 bpm, samozřejmě výborně smíchaný, ale nijak objevný. Muziku hodně dotvářela "sofistikovaná laser show". V čem spočívala ta sofistikovanost, jsem neodhalil. Vlastně ani přesně nechápu smysl podobných projekcí. Když tančím a mám zájem o podobné obrázky, chce to fantazii, kterou můžete podpořit nějakými halucinogeny, zavřít oči a jet si vlastní představy. Projekce na parties bývají nudné, protože jsou prvoplánové. Jejich autoři často pracují s podobnými motivy a často je i jen tak beze smyslu střídají, jak je napadne. Občas už jsem měl i pocit, že obrázky mají děj a někam směřují, ale pak tam beze smyslu skočil třeba plakát Open Air Field a bylo po filmu. Existuje hodně experimentálních filmů, které jsou svou vizuální podobou blíž těmto projekcím, než filmu, ale mají určitou návaznost, myšlenku a fantazii. Tomu bych říkal "sofistikovaná", ale zde šlo jen o blikající, občas zajímavé obrázky. Leonardo da Vinci by se asi divil, kdyby viděl, jak jeho anatomie mužského těla krouží na plátně za Joshem Winkem.

Setmělo se. Prošel jsem stany a zakotvil v techno wigwamu, kde bylo nejvíce lidí a svítil kamarád Thomas. Postával jsem vedle a sledoval, jak reaguje na Dje a svítí a bliká a ovládá ten veliký pult. Dneska už na party nestačí pověsit stroboskop. Základ je samozřejmě hudební produkce a dobrý osvětlovač dokáže atmosféru a náladu lidí vygradovat ještě o třetinu výš. V techno wigwamu se mi líbilo nejvíc a ostatní scény jsem vždy spíše procházel. V Tek house stanu se hrál housík, jaký uslyšíte na každé lepší party. V Lucky stanu mi nepřišel lucky vůbec nikdo, což byla možná náhoda, ale když jsem vešel dovnitř, padla na mě zvláštní studená atmosféra. Nikdo se neusmíval, a každý si jel svoje na temné techno. Zahopsal jsem si ještě v Ultra breaks stanu, kde jsem zaznamenal i tento rozhovor:

"Hopsa hejsa do Brandejsa!"
"Hopsa hejsa v Brandejsu!"
"Hopsa hejsa v Drum´n´basu!"

Takže tam bylo veselo. Rozdíl mezi drum´n´basovým stanem a gumídky byl v tom, že gumídci potřebovali k hopsání hopsinkovou št´ávu, zatímco tady se spíš polykaly pilule.

Do chill out stanu jsem se nedostal a na vzduch jsem chodil na hlavní otevřenou scénu, kde jsem také přivítal příchod slunce za DJingu Loutky a Trávy. Východ slunce byl magický a první sluneční paprsky měly velikou moc. Probouzely ospalce, hřály zmrzlíky a dodávaly energii všem ostatním. V sedm ráno měla party skončit, což se také ve všech stanech dodrželo, jen DJ Tráva na hlavní scéně sklidil slušný potlesk a dvakrát přidával. Vydržel asi do půl osmé. Bál jsem se, aby ptáci po probdělé noci nedělali jen "brm brm brm brm", ale od neznámého ornitologa mi bylo vysvětleno, že večer odlítli sto kilometrů daleko a ráno se vrátili zpět. Jejich zpěv byl balzámem na moje basy prohnané uši. Chlapíci od Security nás poměrně rychle vyprovodily ven, ale stačilo obejít rybník (nebo jezero) a už tam tucala after party. Začínal pěkný letní den a pár lidí i naskákalo do vody, ale já skočil do auta, odřel jsem bílý Citroen – ještě jednou sorry - a následovala postel. After party pokračovala do odpoledne.

A ještě jedna techno úvaha na závěr. Dva dny před party jsem už podruhé zkouknul "Human Traffic", film o londýnských weekenders - mladých lidech, kteří celý týden dělají, co je nebaví, aby si vydělali peníze na víkend a pořádně to roztočili (kluby, extáze…). Je to v podstatě jeden veliký mejdan zachycený mladým režisérem Justinem Kerriganem. Snímek, který je pro mě už teď kultovní, protože naprosto dokonale ve filmové podobě vystihuje stavy vědomí změněné pod vlivem extáze a marihuany. Jeden renomovaný recenzent po shlédnutí "Human Traffic" vyjádřil obavu, že mládež pochopí poselství filmu jako návod pro nový druh zábavy. Extáze je zde oslavována jako téměř neškodná droga. Jediným odstrašujícím případem byl největší smažka filmu Moff, který už měl problémy s realitou. Přesto jsem o "Human Traffic" na Open Air Field hodně přemýšlel a můžu ho všem doporučit. Byť zde není jasně zdvižený ukazováček, uvědomíte si, že život nejsou jenom víkendy.