Docela milá zpráva pro mne byla, že hanspaulská blues-rocková legenda Žlutý pes vydává nové album. Když nepočítám bestofku, je to již dlouhých pět let od posledního studiového počinu "Čínská otázka". Mám ke Žlutému psu víceméně kladný vztah. Baví mne Hejmova hravost s jazykem a jeho smysl pro pozitivní text. Baví mne jejich rockové vypalovačky s klávesovým spodkem, stejně jako jasné popovky pro rádia nebo ryzí blues. Nejvíc mě pobavil na albu "Trsátko" se skladbou "US Open", v které přezpíval novinový článek o zápasu Hingisové. To se mi hodně líbilo, navíc od této desky je vnímám o dost víc.

Podle čínského kalendáře je letos rok psa, proto ten název. Když vložíte disk do přehrávače a rozezní se úvodní "Nádherný ráno", je vám jasné, že se nic nezměnilo. A proč by také mělo, že? Hrají si ten svůj blues-rock, hrají ho pořád podobně, ale není to chyba. Žlutý pes je v podobné pozici jako třeba Mňága & Ždorp. Mohou si hrát pořád dokola to samé, ale nikdo jim to nebude zazlívat. Od objevování nových možností jsou tady jiní. Singlová "Tu-Tu" je z pera Franty Kotvy a ukazuje tu novější tvář Žlutého psa. Hodně chytlavá hitovka s refrénem podpořeným vokály dam Sukové a Feriové se povedla. Kdo říká, že ne, tomu nevěřte, myslím, že bude skvěle fungovat i na letních festivalech. Textově se Hejma veskrze často vyjadřuje k nesnášenlivosti minulého režimu, ale činí tak s nadhledem. Žádné zaprděné nadávky, ale chytré narážky, které každý pochopí. Například v "Tu-Tu": "Vzpomínáš v Ruzyni na letišti, zůstal jsem tam stát. / Bratříček mi právě zabouchnul vrátka, a tak jsem začal psát. / From me, tu-tu-tu you..." Jednoduché, veselé, vtipné a hlavně rozhodně ne hloupé. Mezi námi, kdyby neměl Žlutý pes Hejmu - textaře, těžko by byl v té pozici, v které je.

Druhá polovina alba je již rozhodně slabší než ta prvá. Písně jako "Doba ledová" nebo "Nebo" bych s klidným svědomím oželel. Je vidět, že nápadů zrovna přehršle nebylo. Ale pořád je tady plno typicky žlutopsích, kvůli kterým je "Rok psa" jako celek slušně poslouchatelný. Nepřijdete o bluesový základ, ani o sólíčka Kotvy, Juračky a Roškaňuka. Vše při starém. Slyšel jsem i zvěsti, že Hejma špatně intonuje a falešně zpívá. Hm, možná mu to někdy ujede, ale nic dramatického, baví mě jeho hlasový projev, na ty jejich písničky je totiž jako ušitý. Nedokážu si představit, že by tohle měl zpívat někdo s čisťounkým hlasem typu Dana Bárty. K téhle hudbě určitá barová uvolněnost a rozevlátost patří, a když to někdy ujede, rozhodně to nevadí.

Takže čeští Lynyrd Skynyrd mě opět nezklamali. Není to žádný zázrak, ke konci je to opravdu vata, ale za těch ostatních deset písniček si tu šestku zaslouží. Jak zpívali Wanastowi Vjecy: "Žlutej pes - to není blbej pes - má totiž pod čepicí anebo kloboukem..."