Na DVD straně dualdiskové edice alba "We Shall Overcome The Seeger Sessions" je třicetiminutový dokument o natáčení desky. Ten je výbornou ilustrací atmosféry, z níž novinka Bruce Springsteena vzešla. Skoro se můžeme zdráhat označit desku za studiovou, protože vznikala na rozlehlé venkovské usedlosti, ve které se sešla neuvěřitelná sestava čtrnácti muzikantů. A právě ve zmíněném dokumentu je vidno, jak Boss pokřikuje na dechaře za roh do předsíně anebo jak nabízí vokalistům něco ostřejšího k pití, aby měli ten správně drsný hlas.

Největší devizou pocty písničkáři Seegerovi je právě úžasná spontánnost a energie nahrávek. "Toto je živá nahrávka, všechno střihnuto během tří jednodenních sessions (v letech 1997, 2005 a 2006) bez zkoušek," píše se v překrásném bookletu. Pokud chtěl Springsteen oživit tradicionály spojené se jménem Seegera, nemohl to udělat lépe. Ačkoliv se kapela s Brucem v podstatě neznala, mají všichni zúčastnění zlidovělé písně v krvi a zahrají je poslepu. Stačí jen jemný Šéfův posunek nebo pokřik a jede to jak na drátkách.

Zvláštní je nástrojové obsazení skupiny a její zvuk. Skladby jsou pulsující směskou country, bluegrassu, jazzu, folku a rocku. V rámci jediné písničky se posluchač klidně dostane z Dublinu do New Orleans. Krásnou ukázkou je "Erie Canal" - zde slyšitelný vpád dechové sekce patří k nejlepším momentům alba. K tomu krásné vokály, ohromné nasazení a hlavně chuť, esence muzikantské radosti, jež se přenáší na posluchače, protože je to velmi upřímné a bez stopy kalkulu.

Titulní píseň, asi nejslavnější protestsong, je zde podaná jako píseň usmíření. "We Shall Overcome" byla před devíti lety prvním impulsem ke vzniku celého fantastického alba. Za tu myšlenku je třeba poděkovat zřejmě prozřetelnému Johnu Landauovi. "The Seeger Sessions" sice nepřinášejí vůbec nic nového a jsou nepokrytou oslavou staré hudby, ale jako připomínka kořenů, z nichž americká hudba vychází, se povedla dokonale. A tipuji, že odevzdávání příštích Grammy Awards budou Springsteenovým šťastným večerem.