Než jsem začal psát tuhle recenzi, udělal jsem si mezi několika přáteli takový malý průzkum. Chtěl jsem po nich vyjmenovat jakékoliv ze současných kapel, producentů, dýdžejů, zkrátka hudebníků, kteří či které pocházejí z Rakouska. Nejčastěji zaznělo jméno "komissara" Falca, párkrát jmenovali downtempové zkouřence Krudera s Dorfmeisterem a jedna kamarádka si vzpomněla na pražské vystoupení beatboxerů Bauchklang. Závěr, který jsem z toho vyvodil, je asi takový, že o tom, co se hraje u našich jižních sousedů, víme pramálo.

Fortunas Favourites jsou také z Rakouska, a předpoklady pro to, aby se dostali do širšího povědomí českého publika, mají hned dva. Prvním je skutečnost, že pop-punk, který hrají, je v poslední době na vzestupu a boybandy s (přiměřeně) přiostřenými kytarami jsou v poslední době v kursu. V jejich případě to mají fanynky trochu složitější, protože tu klávesy ovládá holka. Další věc, která jim hraje do karet, je předskokanství čím dál víc populárním pražákům Clou při jejich lednovém koncertu v Abatonu. Podle postřehů kolegy Kosteleckého lze soudit, že si ostudu na podiu rozhodně neudělali.

Co si budeme povídat, Fortunas Favourites jsou víc popaři než punkeři. Zkrátka zase jedna banda, co má víc fanynek než fanoušků. Kapela může mít kytary sebetvrdší, jako že tahle je nemá, jak tam ale přidá klávesy nebo klavír, obrátí se kormidlo do popového brouzdaliště raz dva. Ty však kapela používá jen střídmě. Největší prostor dostávají hlavně v pomalejších kusech. To bych ale hochům (a slečně) rozhodně nevyčítal. Kámen úrazu je někde jinde. Přiznám se, že takhle nevýrazný zpěv jsem dlouho neslyšel. Pro důkaz nemusím chodit daleko, stačí si poslechnout hned úvodní "The Frequency". Zpěvákův hlas se tady topí v kytarových vlnách tak, že je mu sotva vidět brada. U některých skladeb se nemůžu zbavit dojmu, že Stef při natáčení desky stál někde na dvorku u popelnic, zatímco zbytek kapely byl ve studiu. Zkrátka nejdřív kytary, potom chvíli nic a až pak zpěv. Na druhou stranu, řekněme si na rovinu, která ze stylově srovnatelných kapel má zpěváka, který disponuje zvlášť výrazným vokálem?

Kdybych před relativně krátkým časem nehodnotil poslední desku amerických Fall Out Boy, "Fingerprints" bych obdaroval šestkou. Jenže já mám "From Under The Cork Tree" ještě v živé paměti, a tudíž možnost srovnání. Říkejte si, co chcete, ale parta z Rakous je (zatím) přece jenom v nižším levelu.