Populární pražská kytarová kapela Roe-Deer ve středu 4. října pokřtila své nové album "Take" ve slušně zaplněném Paláci Akropolis. Akce, jako jsou koncerty skupin typu Roe-Deer, jsou něco jako sázka na jistotu. Jsou to akce, kdy víte, co přesně můžete čekat jak od celého večera, tak od vystupujících. I tentokrát se v Akropoli shromáždila většina známých tváří pražské kytarové scény; křest je spíš radost pro kapelu než něco extra pro fanoušky. Roe-Deer samotné křtění alba, mimochodem docela povedeného, koncertu pojali velice sympaticky. Po základní části show jen bez patetických, rádoby vtipných proslovů či neočekávaných překvapení udělali to, co udělat měli, a pokračovali v koncertu. Jako support si zahrála spřátelená rakouská kapela Fortunas Favourites. Při sledování jejich hudebního snažení bylo možné dojít ke dvěma závěrům: ten první byl, že hosté, taktéž křtící svou albovou novinku, nikoho moc nezajímali. Závěr druhý vyplyne z dalšího odstavce.

Tuto středu se prostě do Akropole přišlo na jinou kapelu. Fortunas Favourite se přesto snažili o pravou emorockovou show. Do kytar řezali, jak mohli, ale frontman za mikrofonem vypadal přesně tak, jak bych si zpěváka u tohoto typu souboru nepředstavoval - spíše než jako charismatický rocker působil jako normální "strejda od vedle bez osobnosti", což snažení skupiny dost degradovalo. Kapela se pokoušela s rockovými výrazy a hlasitou muzikou vypadat přirozeně, chvílemi drsně, chvílemi dojemně, ale po většinou jejich show vyzněla jako jedna velká, průměrná křeč pro několik nadšenců, což je ten slíbený druhý závěr.

Roe-Deer začali deset minut před devátou, jak je všichni znají. Žádné efekty, žádné projekce, pouze spuštěná vlajka s přebalem nové desky. Hned z úvodu celého vystoupení se dostalo na jeden z nejlepších okamžiků koncertu - a to skvěle zahranou skladbu "Secret Lovers" ze starší desky "Lollipop". V tu chvíli měli Roe-Deer všechno. Spád, emoce, skvěle napsanou písničku s výtečným textem a dokonce i to, co kapele chybí na desce. To něco, co z dobré kapely dělá kapelu výbornou. Přitom Roe-Deer takoví naživo jsou. Charisma, osobitost, energie a lehkost - to všechno tam bylo.

Andrzej zpíval výborně, kapela hrála spolehlivě, Šmity se tradičně usmíval, Marek bušil do bicích vší silou a zasněný civilní Adam jako by vůbec nevnímal, že je na koncertu - dotažená image se vším všudy. Roe-Deer nejsou typ kapely, na kterou by několik řad po pódiem zběsile pařilo a každou chvíli byl kotel dva metry nad zemí. Na Šmityho a spol. se chodí hlavně poslouchat, pokyvovat hlavou a vnímat s veselou melancholií zazpívané naivní a dojemné indie příběhy, což je dobře. Jako vždy velký úspěch sklidila hitovka "2nd Floor Boy", starší klasika "Stranglers" a závěrečné opakované nastartované "Vertigo", jedna z nejlepších českých kytarových písní vůbec. Skupina se ještě nechala vytleskat na přídavek "Stupid Song" a v tu chvíli teprve skladba dostala ten rozměr naprosto odvázaného úletu a pozvánky na afterparty.

Verdikt: Roe-Deer opět ukázali, že jsou hlavně koncertní kapelou. Dokázali, že to něco málo, co jim chybí na albu, bez problému vynahradí na koncertu. Včerejší koncert měl všechno, co má koncert mít, abych ho mohl označit za výborný.

Roe-Deer, Fortunas Favourites, Palác Akropolis, Praha, 4.10.2006