Táborské nezávislé hudební vydavatelství Free Dimension Records již šest let drží tradici festivalu, na němž soustředí koně svých stájí, ale i příbuzné plemeníky z domova i zahraničí. Letošek byl zase o něco ambicióznější, avšak ani ne množstvím účinkujících - zahrálo deset kapel. Rozsáhlejší propagace i místo konání v lesoparku Pintovka ale žádaly větší množství návštěvníků, než poněkud stísněný prostor v zahrádce klubu Sedm, který hostil festival v předchozích letech. Jako znělku tohoto ročníku bych však zvolil legendární melodii skupiny Mimikry "Bič boží" - dost optimistických představ spláchl vytrvalý déšť.

Páteční podvečer otevřeli domácí Some Other Place s pozměněnou sestavou i zvukem. Nový zpěvák Vašek Havelka aka Selfbrush přidal písničkářský rozměr (také tak osamocený vystupoval) a kdysi výhradně instrumentální rozjímání někde mezi ambientem a post-rockem dostalo čitelnější strukturu, které dominuje charismatický vokál a prostorem se rozlévající kytarové plochy. Občas trochu zabouří, ale spíše než by posluchače vrhly přímo do víru, nechávají ho stát ve větru vysoko nad útesem. Bohužel jejich název získal novou konotaci v souvislosti s počasím. Celý vcelku chladný pátek propršel a koncem dne ještě gradoval a přestože kapkám stály v cestě koruny stromů a plachta natažená nad i před malým pódiem, voda se nedala odradit. Povrch na místě byl sice panelový, ale kolem to brzy začalo pod nohama pěkně mlaskat... Přesto se už na začátku sešlo tak odhadem 110 diváků, moc už jich ale nepřibylo.

Ze Španělska zavítali Looser Superhero. Trio (kytara, basa, laptop) doplnila příjemná projekce, které dominovaly povětšinou staré béčkové filmy se superhrdiny a superpadouchy v hlavních rolích - pestrý a vtipný mix, stejně jako hudba usazená také v post-rocku, ale podstatně svižnější, nebál bych se říci taneční. Přibližný průsečík mezi živějšími Tortoise a Stereolab. Basa povětšinou jednoduše kráčela, aby udržela pohromadě amalgám připravených zvuků, kytara broukala příjemně naivní melodické linky. S pražskými Wollongong už se ale výhybka přehodila na hardcore. Počasí se ale nezměnilo, déšť vytrvale atakoval plachtu nad pódiem, z níž museli pořadatelé čím dál častěji vytlačovat vodu. Trio naporcovalo hluk, jak se patří, dostalo se i na nové fláky. Prsty létaly po strunách zběsilou rychlosti, až to v závěru jedna kytarová nevydržela, škoda jen že ne všem výkřikům jsem rozuměl. Těla se pohupovala, určitě ne jen proto, že jim byla zima.

Z Českých Budějovic zase dorazilo něco pokročilého punku od Dezinfekce. Nepředvedli žádné hospodské zpívánky, vždyť "punk už je jinde", spíše tvrdší oříšek včetně textů; vždyť už mají něco za sebou. Přesto se musím přiznat, že jsem v napětí čekal spíše na německé Volt. Trojice potvrdila slova organizátorů, že jde o vrchol večera. Dodávka proudu byla v jejich podání většinou stejnosměrná - basa s kytarou se často držely spolu, aby z bubnů sršely nespoutané výboje. Také posmrtný zpěv (vůbec jsem mu nerozuměl) šel až na dřeň. Kroutil jsem se těsně před pódiem a občas jsem měl strach, aby nešly nějaké ty volty i do účinkujících, čůrky vody už si totiž našly cestu skrze plachtu. Snad je pocit rizika vyburcoval ještě k lepšímu výkonu. Přídavek nehrozil, tady už šlo skoro o život. Před pódiem byl úzký nevybetonovaný pruh, o čemž jsem se přesvědčil díky divákovi vydatně pařícímu přede mnou - za chvíli jsem vypadal jak cyklokrosový jezdec po závodě. Pocit z hudby byl i díky v rámci možností libovému zvuku dobrý, za vše ale mluvila závěrečná věta organizátorů: "Děkujeme za podporu v téhle mizérii. Jsme na tom dost bledě s financemi, prosíme tedy, pokud jste ještě nezaplatili vstupné, ať to ještě uděláte!" Na afterparty v klubu Red Bar na Starém Městě už dorazila jen část lidí, většina se šla sušit a sbírat elán na zítřek, nad jehož osudem visel promočený otazník, meteorologická prognóza byla stejně nekompromisní.

Bažiny na Pintovce v sobotu utichly. Freedimáci hrdinně zaimprovizovali a přesunuli sobotní část akce do stodoly spřátelené organizace C.E.S.T.A. v údolí pod hradem Kotnovem. Stodola je trošku nepřesný popis, jedná se spíše a podlouhlou, prostornou sedlovou střechu, umístěnou těsně nad úrovní podlahy. Do tohoto podkroví nemohla voda a dorazilo alespoň jednou tolik lidí než předchozí den, tedy tak akorát, aby se nikdo nemusel přehnaně mačkat, snad jen pódium nebylo vyvýšené, takže se hůře hledala divácká pozice. Stejně jako předchozí den nechyběl improvizovaný minibar s pivem ani výborné veganské občerstvení. Po DJ Mushroomovi a jeho eklektickém setu zahájili živý program domácí nováčci Ladies Swim hrající experimentální post-rock: kytaru, basu a bicí doplňuje kombinace laptopu a kláves, jež tvoří příjemně organický mix odpovídající jejich hrabalovskému názvu. Vystoupení jsem bohužel nestihnul, podle ohlasů z publika si ale ostudu rozhodně neutrhli. Následovali Vas Szuszanne. Čtveřice se během čtyřiceti minut pohybovala v rovině vyhroceného noise emo-coru s originální příchutí. Nápaditost sršela hlavně z klidnějších pasáží, které silně kontrastovaly s běsem mezi nimi. Originální projev okomentoval jeden z organizátorů Tomáš Bílý poznatkem: "...a jsou to moc sympatický lidi!" V křiklavých hudebních barvách se pohybovaly také zástupci západních sousedů Don Vito. Trojice vytvořila chvílemi úžasný hluk, který jsem si sám pro sebe nazval dirty freaky jazz-punk. Při poslechu obrýlené basačky Susi mi padala brada - její nástroj byl vystaven těžkému teroru, nejinak tomu bylo u bicích. Jen škoda, že kvůli nemoci nedorazili jejich krajané, postrockeři Radar. Moc jsem se na jejich elektronický guláš těšil. Snad příště...

Doslova u sebe doma si zahráli architekti a správci C.E.S.T.Y. Chris Rankin (baskytara) a Hillary Binder (bicí), neboli Sabot. Nedávno se vrátili z turné, na němž se zastavili třeba v Japonsku nebo v Austrálii. Kvality jejich štiplavého koktejlu punku, jazzu, rocku a bůhvíčeho ještě už jsou dobře známé, naživo tomu ani tentokrát nebylo jinak. Ztratil jsem se v moři rytmů, v setu hyperaktivního DJe, který to má ale všechno moc dobře promyšlené. Z rozvolněných, abstraktnějších pasáží plných synkop a záseků, připomínajících krutou hudební etudu plnou záludných chytáků, vyplulo klidně něco, co na chvíli synchronizovalo kývání hlav, až bych si skoro myslel, že jsem na nějaké hiphopové párty. Chris a Hillary, to je dokonalá chemie! Festival uzavřeli očekávaní Lvmen, kteří měli vystoupit už na minulém ročníku, nějak to však tehdy nevyšlo. Před pár měsíci se ukázali v Táboře s dost podobným programem, ale přespolní diváci měli stejně většinu. Nezbytným doplňkem byla projekce míchající severskou temnou poetiku, japonské anime, kosmicko-kyberprostorové výjevy a fraktály. Z pozvolného psychedelického hudebního proudu vystupovaly krutější pasáže doplněné nezbytným řevem, součástí byly i kyselé samply a hlasy, které mi připomněly zpovědnici v Lucasově THX 1138 - dokonalá cinematická atmosféra. Bez projekce, obzvláště v repetivnějších pasážích, už by to nebylo ono. Jak jinak než deštěm pak šlo vyrazit na hned dvě afterpárty - v Red Baru čekala eklektická Freewomension Discoteque (za pultem stály cesťačky Hillary a Naomi), v Orionu hráli Dirrrty Trrrinity Voe DJ's převážně starší fláky. Nejen ze mě se stal zběsilý discodancer - na obou místech se tančilo a pilo ve velkém stylu až do ranních hodin. Dekadentní tečka par excellence.

Letošní uslzený ročník Free Dim Festu může být dalším důkaz, jakým strašákem je u venkovních festivalů počasí. Pořadatelé věc organizačně zvládli, tady si nejde stěžovat, snad jen mohli více věřit jednoznačným předpovědím počasí a rovnou v pátek přesunout dění pod střechu. Našlo se sice relativně dost odvážlivců, které proudy vody neodradily, na zaplacení nákladů to však tentokrát zdaleka nestačilo. Je to škoda, protože příznivci alternativy si museli i pošesté pochutnat, navíc u nás není mnoho obdobných akcí. Snad příště zafunguje šťastná sedmička.

Free Dim Fest 06, Pintovka, Tábor, 26.-27.6.2006