Onehdy jsem si vzpomněl na "Van Goghovo ucho", písničku od Elánu, ve které se zpívá: "Keď večer telku prepínaš, všade je láska...". Opravdu, to slovo je všude - zneužité, běžné, devalvované, utopené ve žvanění moderátorů rádií a ztracené v koláčových grafech televizních "rejtingů". Jaromír Nohavica se ve svých písničkách vydává hledat milostné city a činí tak ještě víc než kdysi. Písně jsou niternější, intimnější a smutné, i když Nohavicovi posluchači vědí, že Jarek je (když chce) dokáže rozesmát k slzám.

Pravda, "Moje smutné srdce" obsahuje i momenty k pousmání, ovšem pokud je vám k smíchu třeba rada z drsného Ostravska, že z času na čas je dobré zmlátit manželku (tradicionál "V jednym dumku na Zarubku"). Občas Nohavica vybídne i k tanci a hromadnému zpěvu, viz redlovka "Strakapúd" či krásná pašijová "Maria Panna". Za latinu předvedenou v nádherné "Siluetě" či v písni "Strach" by se nemusel stydět ani Carlos Santana - smekám před hostujícími hudebníky. Skladba "Líbíte se mi" může vést posluchače k zajímavému výkladu. Je opravdu ten Nohavica takový zlomyslný chlap, že by tohle provedl nějaké ubohé ženě? Je to jeho pomsta za příkoří způsobená jeho srdci nebo jen neškodné milostné škádlení?

Nohavica nezpívá o svých láskách jen tak nazdařbůh, to není konverzace o počasí. Jeho lásky jsou vzdálené, nenaplněné a ztracené, o takových vypráví v písních "Silueta", "Vánoce v Bratislavě" či "Sněženky". Jeho hlas je smutný a unavený, ale stejně zpívá, že dál bude hledat lásku v ulicích ("Moje smutné srdce"). To nemohl jen tak napsat nějaký nevycválaný hejsek, ale chlap nejmíň po třicítce, samozřejmě ženatý nebo rozvedený... Nohavicovi decentně sekundují spoluhráči, kteří jemně tu zajazzují, tu přibarví náladu přesně tak, jak to písnička potřebuje. Snad jen zmíněný "Strach" je zvlášní svým nesouladem mezi textem o autorových obavách a hybnou temperamentní hudbou.

Srovnávat "Moje smutné srdce" s "Divným stoletím" je zbytečné. Desky jsou obě výtečné a pro mne osobně i překvapivě rozdílné. Ale mají společné to, že i ta letošní by mohla být českou deskou roku.

Album: Jaromír Nohavica - Moje smutné srdce
Hodnocení: 8/10
Celkový čas: 44:50
Skladby: Každý si nese své břímě, Silueta, Maria Panna, Vánoce v Bratislavě, Sněženky, Líbíte se mi, V jednym dumku na Zarubku, Strach, Jako jelen když vodu chce pít, Strakapúd, Košilka, Unaven, Kosatá a Zubatá, Mrtvá včela, Moje smutné srdce, Nebe je tu