V době, kdy Hitler pokládal základní kameny největšího domu hrůzy v dějinách lidstva, německý rodák židovského původu Hans Augusto Rey přivedl na svět kresleného opičáka jménem Curious George a spolu s ním a ženou Margret utekl - s delší přestávkou v Paříži - do New Yorku. Tam se George za Hansova úsilí a asistence Margret i nakladatelství Houghton Mifflin stal celebritou první velikosti, milovanou dodnes dětmi nejen v Americe, ale také například ve Švédsku, Číně či Africe. Bylo pouhou otázkou času, kdy se na komerčním úspěchu celoživotního díla manželů Reyových (prodali více než pětadvacet milionů výtisků) pokusí přiživit nějaký ten filmař. Odpověď už známe - "Curious George" je od 10. února, po deseti letech příprav, k vidění na plátnech amerických kin (k nám dorazí až 2. června). Ve snaze vygradovat zájem veřejnosti co nejvýše autoři svěřili dabing hvězdám jako Will Ferrell ("Elf"), Drew Barrymore ("Charlieho andílci") či Eugene Levy ("Prci, prci, prcičky") a pro soundtrack si došli k Jacku Johnsonovi. Čímž jsme se dostali k nahrávce "Sing-A-Longs & Lullabies".

Pokud se ptáte, jakým způsobem má ten jistý Jack Johnson zvýšit návštěvnost, potom vězte, že zatímco u nás je stále relativně neznámou perzónou, na anglo-americkém hudebním trhu se svými deskami obsazuje vysoko situované příčky prodejnosti. Přitom nejde o žádný underground, který by u nás neměl šanci na úspěch - jeho písně by naopak byly přímo ideálními položkami bezstarostných playlistů zdejších rádií. Johnson má až podezřelý čich na hitové melodie, kontroverzní texty byste v jeho repertoáru hledali těžko a pokud jde o aranžmá, vystačí si se španělkou, sem tam podpořenou jemnou rytmikou, jen výjimečně oživenou dalšími nástroji. Kdo v hudbě nade vše upřednostňuje písničkovost, umožňující danou píseň s úspěchem hrát u táboráku, musí Jacka jednoduše milovat. Na druhou stranu, kritici muzikantů, vařících stále to samé jídlo dle stejného receptu, jej nejspíš už dávno zavrhli.

"Sing-A-Longs & Lullabies" je soundtrackem, jenž funguje sám o sobě. Žádné zbytečné výňatky z plátna či jiná intermezza, krom bookletu nic, co by vám připomnělo, že Curious George vůbec existuje. Až máte tendence Jacka podezírat, že na merchandisingovou loď vypravenou producenty filmu naložil hotové, k vydání dávno připravené písně, aby je rozvezla i tam, kde jeho jméno dosud není zvučné. Že by ale Johnson z vlastní iniciativy složil ukolébavku na dobrou noc či ódu na zábavnost velkoměsta? Byť jeho běžnou tvorbu nepovažuji za kdovíjak hloubavou, toto se mi nezdá. Cílová skupina filmu si z mnohdy ekologicky agitujících veršů asi mnoho neodnese, ale pořád je to lepší, než kdyby se činu ujala Dáda Patrasová. Vlastně je na místě uznat, že Jack obratně prokličkoval mezi infantilitou a tím, čím oslňuje své fanoušky.

Stejně jako předchozí Johnsonovy počiny také "Sing-A-Longs & Lullabies" mnohdy až nebezpečně balancuje na samé hranici kýče a rozhodně neuspokojí nikoho, kdo u hudebníků nerad stagnaci (určitého zpestření Jack dosáhl angažováním osmi hostí a příjemnou coververzí "We're Going To Be Friends" White Stripes, ve výsledku se ale neposunul ani o píď). Avšak stejně jako předchozí Johnsonovy počiny i tento má něco do sebe.