Ať už jsou UDG ztraceni v inspiracích, ženách nebo v mracích, na koncertech se většinou najdou a vytvoří skvělou atmosféru. V pražském Futuru tomu nebylo jinak. Začnu však trochu zeširoka. Když jsem tuto ústeckou partu slyšel prvně, říkal jsem si, že je to docela příjemná záležitost, cosi mezi Mňágou a Ready Kirken ozvláštněné o dva trademarky - pořádně hlasité vokály, které mi chvílemi k těm melodickým věcem přišly možná až trochu nepatřičné, melodicky nesympatické, řekl bych. S čímž však nejen slohově souvisí trademark druhý, neb protiklady se přitahují, ohromně sympatický projev kapely. Jeden by jim tu jejich přátelskost až vyčetl, respektive slyšel jsem pár takových názorů, že ti chlapci to se svou familiérností přehánějí. Jestli je to pravda, na to už si každý odpovězte pravdou svou, osobním faktem je, že ačkoli jsem na strojenost vcelku háklivý, ústecké demi-gods beru. Na koncertech jsou pro mě zkrátka uvolnění a spontánní, nemám pocit, že by něco předstírali, a tak mi ani nečiní problém jejich optimismus sdílet. Jak by někdo poznamenal: "Když tomu věříš, není co řešit." Kritik se však nenarodil proto, aby věřil, a tak je čas vyzvat k reportu z čtvrtečního koncertu ve Futuru vedle mě i jednoho fiktivního Tomáše. Ti totiž, jak známo, obvykle nevěří.

Do nijak futuristického sálu Futurum vcházím kolem deváté hodiny večerní. Zrovna v tu dobu má koncert začínat. Na místě už může být sto, možná sto dvacet lidí, přesto se ještě nic neděje, a tak vyrážím na obhlídku okolí, kde se to hemží šikovnými slečnami a tuatam nějakým jejich starším kamarádem. Globálně vzato, mám-li zprůměrovat věkovou skladbu publika, načasování mého porodu na prosinec 1983 se jeví být pro tuto akci ideální. Tomáš k tomu dodává: "Když to tak prolízám, říkám si, že UDG jsou kapela hlavně pro ženské. Ty jim klidně odpustí, že tihle hoši třeba zásadně nezačínají včas. Když už vědí, že jim to zas bude trvat nějaké půl hodiny, přestože v online rozhovoru všechny 311&rdr=">ujišťovali, že tentokrát se včas rozhodně začne, mohli by s sebou aspoň vzít nějakou předkapelu. Ani místo konání, Futurum, na úvod nijak zvlášť příjemně nepřekvapilo. Fakt, že tu nemíchají mé oblíbené mojito, zasluhuje palec dolů."

Po půl desáté UDG konečně přicházejí na scénu. A jak lépe zahájit úvodní defilé, než songem "Defilé"? Kapela tradičně srší energií a vtipem, nový člen, kytarista Guillaume Konndracki, sice není výřečný jako Petr Vrzák, ani se nesvléká, přesto zapadá do dění na pódiu, jako by měl v občance napsáno Ústí nad Labem. Co na to Tomáš? "Ale jo, hraje jim to dobře, typičtí UDG. Tentokrát tam ale možná není tolik kamarádů a taky se na pódiu neobjevuje žádný alternativní hudebník z publika. Výtku zaslouží člověk, který to zvučí. Některé nástroje jsou vytažené zbytečně moc na úkor zpěvu, řekl bych. Ten občas skoro zaniká. Kdyby se takový koncert konal v Rock Café, tak přijedou policajti kvůli rušení 'nočního' klidu preventivně už před desátou. Osobně mě trochu štve, že dneska tolik zvukařů neurčité sloveso nazvučit automaticky zaměňuje s jinými neurčitky - ohulit, ohlušit."

Hned v druhé věci, "Na měsíc", kapela rozezpívává publikum (Tomáš: "Proč si nevypomoci skupinovými vokály, že?!"). Mezi staršími věcmi se objevuje i pár novinek, z nichž je patrné, že UDG prozatím nějaký odklon od svého tvrdšího melodického "underpopu" rozhodně nechystají. Jak ale v zákulisí prozrazují, "nová deska je ještě daleko." Údajně určitě nebude dřív než v březnu 2007 ani o nahrávání se toho zatím moc neví, jen na ni asi bude "malinko míň peněz než na tu první". Zpět však ke koncertu, protože jak říká Petr Vrzák (a Tomáš s ním v tomto souhlasí): "Kapela, která nekoncertuje, je na hovno." UDG koncertují a tradičně glosují. Tak třeba před songem "Society" Petr poznamenává: "Tahle písnička je o tom, jak chutná bramborový salát na večírcích, který nikoho nebaví."

Nakonec je to hodina a půl povedeného vystoupení včetně dvou poctivých přídavkových setů a to celé notně prodlouženo o následnou autogramiádu, kterou členové kapely rozhodně nijak neflákají, a podávají tak formální důkaz, že hvězdným manýrům zmíněné "Society" zatím naštěstí nijak mravně nepodlehli. Tomáš dodává: "Ukazuje se však, že repertoár UDG zatím na tak dlouhé koncerty moc stavěný není. Dost věcí se opakuje a přestože jsou to písničky moc příjemné, zní mi často vcelku podobně. Možná i proto byl jedním ze zlatých hřebů noci mňágovský 'Made In Valmez', jednoduše proto, že je to hřeb trochu jiný, než jaký nabízejí v nebeských inspiracích věčně pohroužení UDG." Abych to však zamluvil, kapela svou živelností dokáže i přes limitované množství hudebního materiálu stále skvěle bavit. Vypracovala si solidní posluchačskou základnu a ač ve Futuru nebylo tolik lidí jako na památném koncertu v České Lípě, kam jich údajně dorazily téměř čtyři stovky, fakt, že tato parta je na pódiu jako doma, byl naplněn bezezbytku. UDG už hráli před Mňágou a Žďorp, Vypsanou fiXou či Kryštofem. "Teď bychom si chtěli zahrát třeba před Placebo," prozradili mi. Proč ne. Ostudu by neudělali, třebaže jejich zvuk mi moc k Molkovu mezinárodnímu triu nesedí, spíš před takové reloadované INXS bych je strčil. Ovšem na tom nesejde. UDG jsou Určitě Dobrá Grupa. Řečeno tenisovou terminologií, ve Futuru uhráli dobrý game. Ukázali dost good performance. Ale už dost glos. Setlist místo doslovu.

Setlist koncertu:
Defilé
Na měsíc
Nečitelný policejní román
Piloti
Méli-mélo
Ostrovy
Zvědavá
Society
Nar-Tech
Smutné a lehké
Zpěvy deště
Vůně
Motýl
Ruská raketa

přídavky:
Hvězdář
Made In Valmez
Méli-mélo
Piloti
+
Na měsíc
Motýl

UDG, Futurum, Praha, 20.4.2006

Fotogalerie: