Docela nuda

22.04.2006 05:00 - Benjamin Slavík | foto: facebook interpreta

Babyboxy jsou podobně jako kytarové kapely aktuální téma. Již nějakou dobu se mluví o tom, že to co nevidět přijde. Nebo spíše odejde a zmizí v nenávratnu (teda kytarovky, ne babyboxy). Než se však ohlásí nějaká jiná vlna, tak se stále objevují nové kapely, nové desky. Jednou z posledních je i album "BabyBox" kapely The Slots.
5/10

The Slots - BabyBox

Skladby: Hopeless, Minea, Fate, Hey Man, Revolution, To Comprehend, 2 Ways, So You Think, Life Is Real, Stop, Jesus, Sorry Hands, Future, Sorry Hands (remix), Minea (remix)
Vydavatel: Championship Records
Některé kapely hrají již pěknou řádku let, ale desku vydávají až v současnosti. Za dobu své koncertní činnosti stihly mimo četných odehraných koncertů také úplně změnit svůj styl. Třeba od drsných grungeových skladeb k jemnému kytarovému popu, který s nějakou revoltou má společného opravdu pramálo. Většina současných kytarových kapel je přímo zaměnitelná s kapelami jinými, i proto potěší, když se na trhu objeví nějaká deska, která třeba je písničkově slabší, ale od ostatních se liší. Přesně taková je debutová deska kapely The Slots s názvem "BabyBox".

Písničky to jsou většinou nevýrazné. Nápady evidentně chybí, ani po stránce textové se neděje vůbec nic závratného. Co ale zaujme, je fakt, že místo věčně ohrávaných legend typu The Beatles, Suede či Smiths, lze na desce "BabyBox" zaslechnout znaky amerického country (Johnny Cash), garážového roku 80. let (Patty Smith Band). Za léta hraní se The Slots zjevně dostali na slušnou muzikantskou úroveň, což platí zejména pro Tomáše Vondráčka, který svou zručnost ukazuje především při kytarových sólech, která příjemně oživují zvuk celé desky. Zvuk je ostatně jedním z největších minusů nahrávky. Působí suchým, naprosto nezajímavým dojmem. Podobně jako vokál zpěváka Erika Stevensona, který je tím posledním, co by na desce mělo přitáhnout pozornost posluchače. The Slots se daří především rychlejší písničky ("Fate"). Ve chvílích, kdy se kapela pouští do pomalých balad, se nejvíce obnažuje nedostatek nápadů a muzikantské invence. "Minea" by byla dobře napsaným singlem pro rádia možná někde v zahraničí, ale v našich končinám téměř jistě zůstane bez povšimnutí, tudíž si kapela klidně mohla odpustit zřejmé kompromisy, kterých je na desce plno.

Na závěr alba byly, krom jednoho skrytého bonusu, zařazeny i remixy dvou povedenějších skladeb, které jsou úplně zbytečné a pouze nesmyslně natahují stopáž desky téměř na hodinu. Je vidět, že se The Slots pokoušeli natočit desku, která by chtěla mít šanci co nejvíce komerčně uspět, což se však kapele povedlo pouze napůl. Písničky to jsou příjemné, dobře se poslouchají, většinou jsou však nudné, klišovité či jakoby psané stále podle jednoho vzorce, který zakrátko může omrzet.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY