Určitě není žádným lakováním narůžovo říkat, že Post-It jsou jednou z nejzajímavějších a snad i nejnadějnějších mladých kapel, které se v posledních asi třech letech objevily v rockovém portfoliu velkých vydavatelství. Každý, kdo se s kvartetem setkal ještě před tím, než mu v roce 2004 vyšel velký debut "Ideál", mohl by potvrdit, že tihle kluci měli vždycky nezvyklý cit pro hitovost a zároveň se jim dařilo balancovat na hranici nu-metalu a pop-rocku. Zaujali tím, čím svého času i Lety mimo: moderním zvukem, který se neštítil různých hýblátek a tanečních příměsí. Druhá deska "Sektor 10", jež vyšla na počátku dubna, má potvrdit, že Post-It nejsou jen záchvěvem múz, ale že jsou jejich trvalým proudem.

Když jsem psal recenzi "Ideálu", nechal jsem se trochu unést. To musím zpětně přiznat, že těch 8/10 bylo zu viel, deska si zasloužila spíš o stupínek méně. Ale s tím se nedá nic dělat. "Sektor 10" jsem proto trápil pečlivěji, důkladněji a samozřejmě i déle. První dva tři poslechy jsem propadal zoufalství - skupina, do níž jsem vždycky vkládal nemalé naděje, se mi nelíbila. Vadil mi příliš vytažený, jaksi exponovaný vokál, jenž v kombinaci s občas krkolomnými texty doslova tahal za uši. Na nic jiného jsem se nemohl soustředit, zvukové hrátky jsem nevnímal, ani melodické linky. Chtělo to ale nějaký čas, popáté jsem začínal tušit, že "Sektor 10" tak zlý nebude.

A není, to říkám s klidným svědomím. Kdyby bylo třeba novinku krátce ohodnotit, asi bych blekotal cosi o nadprůměrném kousku kdesi kolem sedmdesáti procent. Všechny plusy debutu zůstaly zachovány, nezmizely ale ani minusy. Post-It nadále výtečně pracují se zvukem, nehodlají trčet ve stereotypní náruči kytarového rocku, ohmatávají dance music, střídmě experimentují. Jenže někdy to přeženou, produkce je roztříštěná, aranže netvoří jeden celek, ale zvukové výstřelky se přetahují a vzájemně vyrušují. To je v podstatě hlavní problém; překvapuje, že Post-It se dali dohromady se zkušeným Yardou Helešicem, ale výsledek zůstal trochu za očekáváním. S tím souvisí i to, že posluchač si musí zvyknout na netradičně vytažený hlas Czendy, který hraje jednoznačný prim, ačkoli je na pováženou, jestli to je dominanta zasloužená.

Na druhou stranu to všechno dohromady jako celek funguje. Když si člověk "Sektor 10" zrekapituluje, dojde mu, že to je přinejmenším výtečný koncertní materiál. Navíc písně jako "Závislost", "Prameny revoluce" nebo "Anonym" mají jednoznačně hitový nádech. Textařsky jsou samozřejmě Post-It někde uprostřed, neboť dokážou napsat verše, které mají nejen hlavu a patu, ale i jakési kouzlo originality. Zároveň jsou mistry nesrozumitelnosti či trapnosti (především "Gigolo"). Ať to ale přebírám zprava i zleva, stále mi vychází "Sektor 10" jako slušná placka. Není to nic výjimečného, ale zase i letmý pohled na tuzemskou rockovou scénu napoví, že mladí a odvážní hoši tu jsou potřeba jako sůl. A Post-It i přes všechny výhrady, které jsem zmínil, takoví jsou.

PS: A jestli jsem tady nekecal samé hlouposti, to se ukáže, až vyjde makrorecenze "Sektoru 10", kterou musicserver připravuje.