Ačkoli by se to ještě před pár lety nezdálo, z Gulo čar, brněnské funkové skupiny, se stala hvězda domácí scény. S jejich aktuální deskou "Gipsy Goes To Hollywood" jim pomáhal věhlasný Doug Wimbish, album jiskří energií a koncerty bývají když ne vyprodané, tak aspoň nacpané. Dalo by se říci, že dosud kralujícím Monkey Business vyrostla v Gulo čar výtečná konkurence. Kdo z toho bude nejvíc profitovat? Samozřejmě že posluchač! Nicméně je třeba odhodit možné předsudky (Gulo čar jsou romská kapela, což na jedné straně může vést k automatickému zamítnutí, na druhé může svou roli sehrát pozitivní diskriminace a nekritické přijetí). Proto tu je musicserver s makrorecenzí "Gipsy Goes To Hollywood", kde se vám pokusíme ukázat, jestli je album skutečně tak dobré, jak se říká. Jen tak mimochodem - Radek Antl dal nahrávce 8/10 a ta se stala svého času albem týdne.

David Věžník - 7/10

Funková vichřice z brněnského Bronxu, tak jsou často označováni Gulo čar. Jo, platí to, ale jen naživo. Zvláštní hodnotit desku někoho, kdo bydlí o pár (no dobře, o dost) ulic vedle a má skvěle našlápnuto. Jen není jisté, jestli člověku, který bude poslouchat "GGTH" a na základě toho posuzovat, jestli je teda pozve na ten svůj supadupa zahraniční festival, právě ten poslech napoví. Zas to připomíná devadesátkový "easylistening" film "Playgirls" a tak. Na "Baro drom" i na novince je jen minimum energie, kterou má tahle devítka v sobě. Neexistuje zřejmě síla, která by ji na placku dostala, a rozhodně toho, pane Dougu Wimbishi, nedocílíte tím, že nám basu pustíte jen do pravého ucha ("Bari balvaj"). Fuj! Z druhého soudku - "Stevie Wonder" - skladba, kterou žádná jiná nedotahuje. Vlastně je na "Gipsy Goes To Hollywood" vše správně: excelentní muzikantské výkony, neskutečně erektivní vokál Ireny Horváthové, fajn hosté. Jen ta vichřice zůstala mimo cédo a čeká až na koncert.

Luboš Kreč - 7/10

Trvalo to nějakou dobu, ale zdá se, že Gulo čar si proklestili cestu takřka na vrchol. Jejich počáteční tvorbu jsem sice nijak extra nesledoval, viděl jsem ale pár koncertů a ty mě bavily. "Gipsy Goes To Hollywood" je dokladem toho, že když dáte dohromady energické muzikanty, jimž v minulosti chyběla trocha zkušeného vedení, s výtečným producentem, může z toho vylézt senzační muzika. Tedy podle mě senzační. Nejsem žádný machr přes funky a jemu spřízněné žánry, nicméně novinka Gulo čar mě chytla. Ne snad za srdce, ale určitě za uši. Dobře to šlape, nejsou tam zbytečné prodlevy, nikde neuniká energie ani hudební teplo. Výtku bych přesto měl: trochu mi tam chybí výraznější vokál. Nedá se svítit, Gulo čar budou jistě srovnáváni s Monkey Business a ti holt mají v duu Matěj Ruppert a Tonya Graves hotový poklad, který Gulo čar teprve musí vykopat. Ale melodicky jsou minimálně stejně dobří.

Pavel Parikrupa - 7/10

Gulo čar jsou nejlepší naživo, to je jasné. Poslech jejich alba "Gipsy Goes To Hollywood" se nedoporučuje k meditaci nebo před spaním. Je v tom strašně moc pozitivní energie a člověka to úplně nutí pohupovat se a neustále být v pohybu, ideální věc na večírek nebo do tanečního klubu. Je zde jen málo písní, jež jsou pomalejší a zamyšlenější jako "Džas Tuha Devla" a to je možná jedna z mála slabin desky, která díky téměř neustálému temperamentnímu tahu může být jako celek trochu stereotypní. A ještě jedna malá výtka: album zní tak světově, až ztrácí něco původního a jedinečného, co by mohlo mít. Je to hodně hodně funky a přitom by to možná mohlo být více "gipsy". Jinak je třeba jen chválit, hraje to báječně, texty jsou odzbrojující svou jednoduchou krásou a hosté to pěkně opepřili.

Martin Svetlik - 7/10

Gulo čar natočili řemeslně perfektní desku. Wimbish má cit pro dobré muzikanty, a tak si vybral právě tuhle partu z Brna. Navíc pozvali skvělé hosty, ať už Bártu nebo Kollera, kteří desku ještě zpestří. Jsou tu i nějaké ty pecky, jako třeba "Manuša" nebo "Stevie Wonder". Ale něco tomu chybí. Maceo Parker (jeden z lidí, kteří na desce nehostují) má pravdu, když říká, že funky je happy music. Vím, že Gulo čar zpívají o hodně složitých a často neveselých věcech. Dobrá, textařský nadhled, vlastní třeba Monkey Business, se do ghetta těžko protlačuje, ale pořád tu zbývá místo v hudbě. Připadá mi, že je místy moc těžkopádná, chtělo by to odlehčit, ubrat pár nástrojů, zařadit nějaké to hudební překvapení aneb, jak se říká mezi muzikanty, pořádný fór. Prostě je tu málo míst, kde byste se zarazili a řekli si: hele, to bylo fakt dobrý. To mi trochu chybí, a i proto se "Gipsy Goes To Hollywood" neposlouchá tak dobře, jak by mohl. Stále ale myslím, že je to docela dobrá deska.

Karel Veselý - 7/10

Hm, poslouchám nové Gulo čar. Moc pěkný, perfektní zvuk, všechno šlape, nástroje pulzují, hudba kvapí vpřed. Všechno je tak dokonalé. Až to nudí. Počkejte, jak může funk nudit? Nuž, prostě může. Že mi ruka neupadne, ale prostě je to tak. Gulo čar natočili perfektní retro, které je ale hudebně relevantní asi jako alba skupiny Krleš, jež interpretuje středověké písně na tradiční nástroje. Chápete tu analogii? Cítím deja vu. Něco podobného jsem asi před rokem říkal na poslední Monkey Business. Počítám, že srovnání s nimi se nevyhne nikdo z mých kolegů v této makrorecenzi. Můj závěr - Guločar chybí výrazný frontman (nebo jsem si ho nevšiml, což je vlastně důkaz). Brněnská kapela kariéru Romana Holého a spol. do určité míry kopíruje, jen jsou prostě druzí. Také si pozvali amerického producenta, mají hosty zvučných jmen a navíc ještě natáčeli za oceánem. Nic z toho ale není zárukou originality, možná se to s ní dokonce vylučuje. U nich mě ale nezdar mrzí víc než na poslední, setrvačníkové desce Monkey Business. Přece jen to jsou Rómáci a čekal jsem, že to v jejich hudbě uslyším. Kromě toho, že zpívají rómsky, mohla tuto desku natočit libovolná anonymní kapela, která někde zaslechla Jamese Browna nebo Kool And The Gang, černá, žlutá, nebo zelená, kdykoliv mezi lety 1973 a 2005. Z amorfní hmoty pulzujících rytmických nástrojů, kvákajících kytar a dechů vystupují jen skladby s česky zpívajícími vokalisty, nejvíc se mi líbí ta s Davidem Kollerem, povedl se i Dan Bárta s citací Rudyarda Kiplinga v textu. Ale ani jedna není hudebně nijak objevná. Když funk u nás před pár lety začal být populární a postupem času se stal jedním z nevyhledávanějších stylů, nikdy bych nevěřil, že se ho přejím. A už je to tady. Už mi nestačí, že to "šlape" a že je to "poctivý", chci něco víc. Je to jen moje diagnóza, nebo to taky tak cítíte? Napište mi to do názorů.

Dan Hájek - 7/10

Asi nemá smysl nějak tajit, že životní smysl opraného kabátu není zrovna v kurzu. Frankie mi tehdy řekl, že má mnoho konexí v Hollywoodu a možná by mě tam protlačil. Nevěřil jsem mu až do včerejška, kdy jsem konečně pronikl do světa Gulo čar. Trochu bokem, Tome, ten obal se ti povedl! Ale zpět na strom, kde v korunách šustí hudba Gipsy Kings a Jamese Browna a vrchním bavičem je Doug Wimbish, nezlomný to fajnšmekr na hrátky se zvukem. Z batmanského vábení mám rád jen "Batman Begins", ale proč mu nevzdat holt a stejně tak nevěnovat track legendě jménem Stevie Wonder - ta mě na "Gipsy Goes To Hollywood" baví nejvíce. Po téhle dlouhé zimě nenávidím bílou barvu ještě víc, sníh jakbysmet a jakýkoliv jiný chemický humus (nejenom k posypu zasněžených a zledovatělých silnic). "Parno jiv" skvěle šlape, dupu si tlapou a přemítám nad tím, co mi bušil do hlavy Frankie. Je jasný, že je třeba dát do toho všechno, aby se o vás mluvilo. Buď uděláš nějaký velký bulvární úlet, aby se o tobě všude psalo, třeba se vyfotíš nahej a předtím se komplet vyholíš po celým těle, nebo vsadíš na svůj hudební talent. Gulo čar jsou druhý případ a to je jedině dobře! Tenhle ansábl mě předběhl a už klepe na brány Hollywoodu. Já furt tvrdnu tady v Česku, kde si jejich poslední placku užijí hlavně skalní fandové a jinak bude ticho. Bída a dozvuk lesku zdejšího hudebního smetiště je nepřijme a hledač dobré muziky to zas bude mít složitější. Čest všem, kteří to nevzdávají a bojují za práva těch lepších a neumělých stars. Ale i já sám se nevzdávám a věřím v lepší zítřky. Jen škoda, že James Bond jede jen v chlastu a utrácí prachy v kasinu, užitečnější by bylo, kdyby udělal pořádnou čistku na zdejším písečku. Howgh! Gulo čar do toho!

Ondřej Ručka - 8/10

Dec d vej aj lajk it. Když se mi kdysi dostal do ruky debut Gulo čar "Baro drom", NĚCO (drive? plnost?) tomu zvuku chybělo. S druhou deskou "Gipsy Goes To Hollywood" se TO ale dostavilo, a tak tady konečně vyrostl další zdatný funkatýrský soubor na vrcholné úrovni. Je pravdou, že moc originality nepobral, ale to, co Gulo čar hrají, hrají přímo fantasticky. Kolega Věžník si ze mě po ICQ dělal srandu, že jim určitě zas dám osmičku (což jsem odmítl), nicméně jak se ukazuje po mnoha a mnoha posleších, jeho předpověď je spolehlivější než Pýthie a Delfy. U alba, které mi svým zvukem připomíná zlaté časy Kool And The Gang a u něhož si musím chtě nechtě pošlapávat do rytmu a u některých skladeb i samovolně kroutit tělem a kývat hlavou, to ani nejde jinak. Díky romštině získává celé album jemný nádech world music, ale opravdu jen jemný a příjemný. Vydařil se i výběr hostů, David Koller zní v "Parno Jiv" správně zastřeně, Dan Bárta v "Manuša" (ač je díky svému všudybylství pomalu Jiřinou Bohdalovou české hudby) má taky šťávu a "jejich" kousky patří k nejlepším na desce. Ta vůbec nabývá s blížícím se koncem správné grády a "Batman" s "Khamorem" jednoho přivádí na myšlenku, jaké úžasné peklo musí být Gulo čar naživo. "Gipsy Goes To Hollywood" by žádnému tancechtivému funkomilovi nemělo uniknout.

Marie Malechová – 8/10

Mám ráda ty koncerty, na kterých mě interpret prostě dostane, hudba mě strhne k tanci a já neřeším instrumentální a hlasové výkony, vlastně neřeším vůbec nic. Gulo čar tohle umí proklatě dobře s tím, že výborné instrumentální výkony jsou u nich samozřejmostí. Jejich debut neznám, ale naživo mě vážně baví, proto jsem byla zvědavá na "Gipsy Goes To Hollywood". Na první poslech mě dostal skvělý zvuk a aranže, tahle muzika člověku nedovolí jen tak laxně poslouchat, donutí vás vrtět se na židli, na zastávce MHD, ve vlaku nebo prostě kdekoli jinde. Deset bodů za producenta Douga Wimbishe, člověk na svém místě! Dalším plusem jsou hosté. David Koller a Dan Bárta by už mohli dělat hosty z povolání, člověk na ně narazí na každé druhé desce. Ale proč ne, vždycky si je ráda poslechnu. V tomto případě mě dokonce "Parno Jiv", ve které zpívá s Gulo čar David Koller, baví nejvíc. Paradoxně je to totiž ta nejpomalejší. A "Dado" s Danem Bártou? Lahůdka. Skoro se mi chce klišovitě napsat, že tahle deska nemá slabé místo. Někteří kolegové sice tvrdí, že nepřináší nic nového, ale já mám tuhle starou dobrou funky klasiku fakt ráda.

Hynek Just - 9/10

Skok, který Gulo čar předvedli s "Gipsy Goes To Hollywood" oproti pár let staré debutové desce, by zasloužil poctivé místo adepta na zápis do Guinessovy knihy rekordů. V podstatě ze všech možných úhlů pohledu. Aktualita má zvuk jedná báseň - profesionální je slabý výraz, to má dnes každá druhá deska. Jestli máte co do technické kvality pocit světovosti u Monkey Business, tak si tu zkuste ještě dílek přidat. Producent Doug Wimbish (Living Colour) jednoduše ví, jak na to. Má cit pro dramaturgii písní, jejich pořadí, umí podpořit jejich výraz, dochutit tam, kde je třeba, ubrat tam, kde by bylo už přechuceno. Tanečně laděný obal kupodivu k samotné muzice ladí víc než by se mohlo, zvláště vlastníkům prvotiny, zdát. Nejedná se samozřejmě o taneční muziku v dnešním smyslu tohoto slova. Nicméně, pokud by se ona tanečnost měla definovat na moderním zvuku, využití současných technologií a tahu, který nenechá nohu žádného posluchače bez významného podupávání, zapadala by sem "Gipsy Goes To Hollywood" stoprocentně. Takže Gulo čar verze 2006 neznamená už žádné upocené funky, ale živelnou smršt dechů, rytmů a cikánského temperamentu - tedy i přirozeného patosu a melancholie v pomalejších skladbách. To, že na desce hostují hvězdy typu zpěváků Davida Kollera a Dana Bárty nebo saxofonisty Štěpána Markoviče, není v tuhle chvíli důležité. Pokud taková jména mají zvýšit prodejnost, pak jedině dobře, buďme za ně rádi. Aktualita Gulo čar by (na rozdíl od debutu) neměla zklamat žádného hudbychtivého fandu, ať už se bude rekrutovat z jakéhokoli žánru.

Tomáš Tenkrát - 9/10

Kdepak, Romové mají to muzicírování zkrátka v krvi. Gulo čar jsem vždycky obdivoval. Zejména pak jejich živá, energická vystoupení. Horší to již bylo s poslechem doma, jako by jim nešla přenést ta koncertní energičnost do studia. To se radikálně změnilo s albem, které právě poslouchám. "Gipsy Goes To Hollywood" je energií nabité až k okraji. Producentská ruka Douga Wimbishe zaúřadovala. Kdybych Gulo čar neznal a tuhle desku by mi někdo pustil, neváhal bych a okamžitě vystřelil, že se jedná o Američany. Chvíli si hrají s dubem, jindy zase, ovšem jen lehce, problýskne romský folklór s nádechem world music, ale hlavně je to sakra funky! A prvotřídní funky. Deska šlape a při poslechu vám doslova háže celým tělem. Romština je na poslech jazyk příjemný a buďme rádi, že se drží svého kopyta alespoň v textech, protože české překlady v bookletu zrovna dvakrát světoborné nejsou. Nenarážím tím na české vsuvky Dana Bárty a Davida Kollera, ty naopak působí v celkovém kontextu docela odlehčeně a pasují mi tam. Gulo čar to mají v sobě a je vidět, že je to především hodně baví. Úvodní "So Te Kerel" je pro mě nejlepší skladba od českého interpreta, kterou jsem letos slyšel. Můžeme na ně být hrdí, že tihle Romové pochází z Česka. Jsem zvědavý, kdy se jim ozve Prince, že je chce jako předkapelu.