Nic nového pod sluncem. Tato jedna věta by stačila na krátké, ale dostatečně přesné zhodnocení první sólové desky bývalého zpěváka americké kapely Creed, Scotta Stappa. Stylové by také bylo napsat o "The Great Divide" recenzi plnou odkazů na bibli, to by možná i Scottovi, bohabojnému křesťanovi (nevím, mám sem hodit smajlíka, nebo nějakou jízlivou poznámku?), líbilo, ale na to nejsem ve Starém ni Novém zákoně zběhlý. Nejméně polovina toho, co bylo napsáno třeba o "Greatest Hits" Creed, platí i o Stappově individuální prvotině. Takže, fanoušci Creed, můžete se zaradovat, pokud vám vaše oblíbená skupina chyběla.

Na ty jízlivé poznámky stejně dojde: "The Great Divide" je plné textů o Víře, Naději, Bohu, Lásce (ta velká písmena jsou důležitá!), ale tak nějak škodolibě se mi četly zprávy o tom, jak se milý Scott pobil s dalšími zpropadenými rockery nebo jak jej zatkla policie kvůli opileckým výtržnostem po bujarém zapíjení svobody před odletem na líbánky (mimochodem, jeho aktuální, druhá žena byla Miss New York). Ať si je každý, jaký chce, jen mi ty souvislosti připadají trochu legrační.

Ale od mírného bulváru zpět k hudbě: Ačkoliv byl Stapp občas považován za schopného imitátora pravých hrdinů grunge, nelze mu upřít opravdu pevný, jako skála mocný hlas, který bourá vše, co se mu postaví do cesty. Ve spojení s dunivou hudbou se mu občas podaří vytvořit podmanivou, gradovanou atmosféru (dobře vystupňovaná "Justify"), ale trochu stereotypně působí snaha držet se tohoto postupu téměř po celé trvání alba, nemluvě o monotematických textech (dnes už je skoro rarita mít americkou rockovou desku bez nálepky Parental Advisory) a nezpochybnitelné vazby na Creed (viz třeba "Fight Song").

Scott Stapp asi velmi chtěl dokázat všem kolem (a možná i sobě), že to zvládne i bez své bývalé kapely, ale nedokázal se od ní oprostit. Nevyužil šanci, kterou mu dávala možnost sólového debutu, nepřišel téměř s ničím novým - nejlepší píseň desky, skoro až gospelová balada "Broken", zůstala se svým odlišným zvukem (klavír, sbory) osamocená. Je to snad proto, že vynikající sólové desky třeba Scotta Weilanda nebo Chrise Cornella (ať zůstaneme ve zhruba srovnatelných teritoriích), jakkoli výtečné, komerčně úplně propadly? "The Great Divide" je Stappova sázka na jistotu, kterou mu ale příliš nevěřím.