Původně to měl být předčasný rozhovor k plánovanému albu, ostatně jeho podstatná část se odehrála po posledním pražském koncertu Southpaw roku 2005 v Rock Café. Ale pak přibývaly nové informace a měnily se ty staré, a protože rozhovor v syrovém stádiu rozhodně není to, co bychom chtěli vám, čtenářům musicserveru, přinést, rozhodl jsem se načasovat vše do těchto dnů, kdy je nová deska Southpaw už na trhu. Samozřejmě to ale není jen o ní. Členové kapely se rozpovídali o minulosti i budoucnosti, k níž prozradili, že možná na nějaký čas opustí tuzemské prostředí a vyrazí do zahraničí. To už bych ale předbíhal. Tedy postupně, Southpaw, pražská kytarová kapela, někdy více, jindy méně zahrávající si s elektronikou. Hraje už deset let, její alba (před aktuálním "Heart Disk" vyšly tři studiovky – "Pop Secret", "Pleasure You Can Measure" a "Boys Make Noise") jsou pravidelně kritiky chválená, pokaždé je na nich dost potenciálních hitů, ale přesto se je tu sotvakdo odváží pustit v rádiu. V poslední době jste mohli jeden z jejich songů ("Fast Food Poetry") slyšet třeba na povedeném soundtracku k jinak mizernému filmu "Experti". Popovídal jsem si se zpěvákem Gregory Finnem a baskytaristou Járou Svatošem, poslouchal nás nový člen kapely, bubeník Honza Janečka, neúčastnil se klávesista Karzi. A teď už k věci!

Právě vám vychází nové album "Heart Disk". V biografii na svých starších stránkách jste měli nadepsáno "Od alternativy k mainstreamu", kterým směrem jde aktuální věc?

Jára: Tak teď je to spíš zase k alternativě. Ta biografie byla aktuální předloni, když jsme dělali desku ("Boys Make Noise" – pozn. red.), která byla taková jednodušší a přijatelnější pro širší publikum, teď naopak na té nové máme sound takovej, jakej jsme vždycky chtěli. I proto, že spolupracujeme s jinýma lidma.

Podle toho, co říkáte, se tedy nemohu nezeptat. Jaká je spokojenost s předešlou deskou "Boys Make Noise"?

Gregory: Spokojenost je, že jsme ji udělali. Ale to byl všechno vývoj. Osm let jsme dělali taneční muziku s kytarama a teď jsme chtěli udělat opravdu čistě jenom kytarovou desku a myslím, že až na zvuk se to podařilo. Zvuk byl takovej jinej, než bychom si teď představovali...

Jaký měl být?

Gregory: Tehdy jsme s ním byli spokojeni, ale dnes, když spolupracujeme s producentem Ondřejem Ježkem...
Jára: Víme, že kdybychom s ním udělali předchozí desku, tak by to pro nás dopadlo jinak a určitě přijatelněji.

Bylo by to tvrdší nebo...

Jára: Tvrdší ani ne...
Gregory: On má výraznější zvuk a nebojí se experimentovat. Dá do toho jakoby výraznější hudební názor.

Přesmyčkou tedy k "Heart Disku". Projevuje se nový producent na nové desce?

Jára: Rozhodně.
Gregory: Je to kouzelný s ním dělat. Má spoustu zkušeností, má cit pro ty věci, jasně nám říká, co si myslí, že je špatný a co dobrý. Ne že by nám diktoval, jak to máme dělat, ale prostě řekne "Hele, tohle si myslím, že je špatný" a řekne důvody proč, takže člověk má čas o tom popřemýšlet. A většinou jsme pak nakonec uznali "Ondřeji, asi to tak je." Díky těm zkušenostem, že dělal nejenom s českýma kapelama, ale i se spoustou zahraničních, je cítit, že se vyzná.

Nahráli byste s Ondřejem třeba "Toi Toi Song"?

Jára: Myslím, že by nás s tím poslal do hajzlu. (smích)
Gregory: To je song, kterej rozdělil fanoušky Southpaw na dvě části. Ironie je, že jsme chtěli udělat věc, která bude i s tím klipem reklama na záchody. Takže pro nás to byl v podstatě reklamní song.

A byla tam nějaká dohoda s Toi Toi?

Jára: Ne, žádná. Ten song měl být hrozně jednoduchej, měla to být parodie, punkárna a nadsázka. Až potom jsme si řekli, máme "Toi Toi Song", zkusme jim říct, třeba s nima natočíme klip.

A ta písnička pak znásobila svůj reklamní potenciál, když se objevila i v reklamě na nejmenované sušenky...

Gregory: A nutno říct, že jsou to dobrý sušenky. (smích)
Jára: Sušenky jsou to dobrý... Protože pak s náma ti lidi od nich jezdili na nějaký koncerty a dávali tam vzorky na ochutnávku, nad čímž by někdo mohl ohrnovat nos, ale my jsme to rozumně použili a pomohlo nám to v tom, že jsme si potom mohli v muzice zkusit spoustu dalších věcí, k nimž bychom se třeba za normálních okolností nedostali.

Koho byste označili za Ice Cream politika? (Odkaz k písni "Ice Cream Politics" z alba "Boys Make Noise" - pozn. red.) V tom klipu jsou dva teleshoppingoví prodejci...

Gregory: To je návaznost na "Fast Food Poetry" a je to v podstatě o nás.

A jaký je vztah k politikům skutečným?

Gregory: Absolutně pasivní.
Jára: My jsme v tomhle trochu vlažní. Ta zmíněná písnička "Ice Cream Politics" byla náš nejvíc politickej song, ačkoli o politice vůbec nebyla, ač k tomu mohl odkazovat název. Nechceme ale muziku spojovat s politikou. Zatím tedy. Nevíme, co přijde.
Gregory: Rozhodně ne!

Na novém albu - "Heart Disk" - vystupuje řada hostů, jen namátkou Tonya Graves z Monkey Business, český rapper Gipsy či Američan Ni. Budou se s vámi účastnit i turné?

Jára: To ne, spíš křtu, 18. března v Akropoli, jestli to bude organizačně možné.

Kdo přišel s nápadem udělat dvojdesku?

Gregory: My jsme - jako skupina - chtěli udělat něco, co jsme ještě neudělali, je to pořád o tom vývoji. Chtěli jsme, aby to mělo dvě polohy, protože i na muzice máš rád hlavně dvě atmosféry. Když jdeš spát a probudíš se se svou přítelkyní, zkrátka když odpočíváš. A druhá je, když žiješ. Právě tato rozpoložení jsme chtěli zachytit.
Jára: S tím, že každej ještě na tu dvojdesku máme jinej názor. Můj je ten, že jsme v kapele jakoby dva okruhy lidí, kteří mají jinej vkus a poslouchají trošku jinou muziku, a v tom se to i promítlo. To album je koncipovaný tak, že půlka věcí je, dá se říct, soft a půlka hard, a takovej byl i původní záměr – jedno CD "Soft", druhé "Hard". Pravda, později se to vyvinulo tak, že některý věci z části soft nám zněly příliš tvrdě, a tak jsme to pojmenovali prostě jako na vinylu "Left" a "Right". Ale asi i to napovídá o částečný rozpolcenosti naší kapely.

A kdo je v ní tedy nejvíc hard?

Jára: Jak kdy, ale asi já.
Gregory: (smích) Kdybys viděl, jak slzí, když poslouchá "You're So Beautiful" od Jamese Blunta.
Jára: Ale System Of A Down jsem do kapely dotáhl já...
Gregory: Nejtvrdší jsme, když jsme pohromadě na zkoušce. Zvykli jsme si dělat tvrdý, energický koncerty a i v tom byla třeba velká změna pro mě, když jsme začli hrát ukázky z "Heart Disku", protože to bylo úplně o něčem jiným. Jsme zvyklí na permanentní tlak, tyhle atmosférické změny jsou něco novýho.
Jára: Fakt je, že jsme v minulých letech nebyli zvyklí hrát na koncertech pomalý věci.

Jak byste stručně charakterizovali aktuální desku?

Gregory: Je to multifunkční deska, na níž si spousta lidí najde to svoje. Tou rozpolceností je kontroverzní a zajímavá.
Jára: Už teď tuším, jak to bude dělat neplechu v tom, že je prakticky nezařaditelná.

Dřív jste často zpívali o tom, že chcete být popstars. Čekáte nějaký komerční úspěch?

Gregory: Nečekáme už dlouho žádnej.
Jára: My jsme "Heart Disk" ani pro to nedělali. Ta otázka by se spíš dala vztáhnout k "Boys Make Noise", kde jsme o tom úspěchu přemýšleli a musím říct, že to byla chyba.
Gregory: Myslím, že máme jiný hodnoty. Jak člověk hraje, dojde k jistýmu poznání.

Takže ty doby, kdy jste chtěli být popstars, jsou už pryč?

Gregory: Určitě.
Jára: Přestali jsme dělat popový písničky a začli jsme dělat to, co jsme vždycky dělat chtěli, ale moc se nám to nedařilo. Teď konečně máme prostředky a možnosti naplno se do toho pustit.

A kde se to zlomilo? Právě při práci na nové desce?

Gregory: Přesně tak. Když jsem se dověděl čísla o prodejnosti "Boys Make Noise", tak jsem vážně uvažoval o tom, že to zabalíme. Uvědomil jsem si, že v této republice je pět procent lidí, kteří poslouchají muziku, jakou hrajeme, a že ty hodnoty jsou zkrátka jinde. Ve skládání, v radosti, když se povede koncert a lidi to baví.

Nebyla chyba třeba i v propagaci?

Jára: Ono je těžký tady podobnou desku propagovat, protože když je to podhoubí jiný, lidi jsou zvyklí poslouchat jinou muziku, rozhodně těžko takovou desku někam vtlačíš. A to je pak ve výsledku znát. Můžeš pro to udělat maximum, ale stejnak to nemá ten konečnej efekt. Rádia to nezahrajou, protože jsou zvyklý hrát něco jinýho, a tak to můžeš dostat dopředu jen koncertama, ale na ty koncerty zas tolik lidí nechodí, protože to není v rádiích atd. Jsou to spojený nádoby. A ty z toho nesmíš zcvoknout. Pokud si hned připustíš, že je to neúspěch, tak je to špatně.
Gregory: Navíc jsme si teď řekli, že už chceme opravdu zkusit vyrazit ven. Že uděláme ještě turné k téhle desce, a pak na nějakou dobu odjedeme.

Měli jste už nějaké koncerty třeba v Rakousku, tedy chcete v tom pokračovat a třeba ještě i přidat?

Jára: Ano, docela se ukázalo, že venku to může fungovat líp než tady. I jak na to reagovali promotéři a další lidi, tak jsme z toho měli podstatně lepší pocit, než když vidíme, jak se na to tváří lidi u nás. Proto bychom byli rádi, kdyby se nám to podařilo někam za hranice protlačit.
Gregory: Základ je label...
Jára: A na tom teď právě pracujeme s Davidem Urbanem.

Už má ta další hudební štace konkrétní jméno?

Jára: O tom radši zatím nemluvíme, protože když se moc mluví, tak se to pak nepovede. Ale rozjednáno je, chceme se přestěhovat nějakou dobu někam jinam a doufejme, že se to vydaří.
Gregory: Teď je výhoda v tom, že už se hodně otvírají hranice kapelám, který fakt stojí za to, viz třeba Khoiba. Když je skupina dobrá, tak se i díky internetu může prosadit na kterékoli části zeměkoule. My - před svými třicátými narozeninami (ukazuje na sebe, úsměv) - máme ještě dost času na to zkoušet to externě, a i kdyby to nevyšlo, tak budem aspoň vědět, že jsme to zkusili a můžeme pracovat dál.

Jaký máte za ta léta pocit z české hudební pop scény?

Gregory: To je kabaret! Vždycky byl a bude.
Jára: Pop scéna a rock je něco jinýho, ale na těch kapelách, co fungujou a lidi na ně choděj, nevidím nic špatnýho. Ono je třeba taky říct, že většinou ty kluky znám, a když vím, že to dělají od srdce a rádi, tak jim to člověk věří. Samozřejmě, když potkáš někoho, kdo to dělá jen pro prachy, je to znát, ale my jsme se potkali jen s těma, co tu muziku dělaj, protože je opravdu baví. Divokej Bill, Vypsaná fiXa, Wohnout, tyhle kapely, o nichž by třeba spousta lidí mohla "intelektuálně" říkat, že jsou to sračky. Když vidíš, že to myslej vážně a jsou pro to zapálený, tak z toho máš dobrej pocit. A že to dokážou ještě prodat lidem a ti lidi to mají fakt rádi, je super.

Zpět tedy k vám. Jaké okamžiky na své dráze považujete za zlomové?

Gregory: Teď bych řekl, že jaký okamžiky budou zlomový, se ukáže až právě s touhle deskou.
Jára: My to z naší pozice vnímáme tak, že se to pořád vyvíjí pomalu, krok za krokem, výš a výš. Což je nutno podotknout. Protože kdyby to bylo níž a níž, tak už bychom se na to asi všichni vybodli.

Ale sami jste přece zmínili, že tu byly ty úmysly...

Jára: No, byly... Ale to jsou většinou takový ty úmysly chvilkový.

Když to na člověka nějak sedne?

Jára: Většinou, přichází to po těch dílčích neúspěších, který ale v podstatě zas tak moc neznamenaj a nakonec člověka mnohdy spíš naopak nakopnou dál.

A kterého vašeho songu před "Heart Diskem" si tedy nejvíc vážíte?

Gregory: Rozhodně "Thousands". Doufám, že ještě někdy podobnej song napíšem.
Jára: Horší, kdyby ses zeptal, s čím nejsme spokojení. (smích)

A s čím tedy nejste spokojeni?

Jára: To každej vnímáme trochu jinak, ale najdou se teda věci, z kterých dnes tolik radost nemáme. Konkrétně je teď jmenovat radši nebudem.

K úvodnímu singlu "Isolated" z "Heart Disku" točil klip Jakub Kohák. Proč padla volba právě na "Isolated" a ovlivňovali jste nějak podobu onoho klipu? Kdo přišel s těmi psími motivy?

Gregory: "Isolated" si vybral Jakub sám. Bylo to pro nás ze začátku trošku těžké se s tím srovnat, než nám došlo, že jako první singl je to chytrý tah. Je to velmi pomalá a citlivá věc a v dnešní rychlé a agresivní době může působit výrazněji. Klip jsme nechali celý na něm, jen jsme o všem mluvili společně.

Plánujete točit klipy i k dalším věcem?

Gregory: Další klip by se měl točit v létě. Jakub už má scénář a myslím, že velmi povedený. Doufejme, že vše dopadne.

Ještě trochu do minulosti. Když se tu bavíme o vizuální stránce... Bývali jste dřív často označováni - někdy i v pejorativním významu - za frikulíny. Jak je tedy podle vás významnou součástí kapely image?

Gregory: Určitě velkou. Častokrát člověka na první pohled kapela do jistý míry zaujme právě svou image.
Jára: Tady v Česku je s tím možná problém ten, že to tu není zažitý. Ale když se díváš prakticky na jakékoliv zahraniční klipy, tak ti přijde úplně normální, že se daný kapely nějak stylizujou a nějak vypadaj. Tady však kdokoli přijde a snaží se o to, tak ho hned sejmou. Ale je třeba říct, že už se to taky láme.
Gregory: Stylizují se hardcoreový kapely, popový kapely, to je úplně normální. Spíš jde o to, že - jak se ví - my jsme dost ovlivnění Británií, takže v tom prakticky denně žijeme. A s tím tu možná někdo může mít problém.

Které kapely teď u vás nejvíc letí?

Gregory: Musím říct, že teď už mám víc jak půl roku slušnej fall out, že už mě moc věcí nezvedne ze židle, ale pořád zůstavaj osvědčený klasiky. A co mě zasáhlo hodně v poslední době, jsou skandinávský kytarovky nebo různý alternativní hiphopový party. To zní hrozně, co?! (smích)
Jára: To my s Honzou (bubeník Honza Janečka - pozn. red.), protože bydlíme spolu, pouštíme hodně Hard-Fi, System Of A Down a možná překvapivě Rammstein, jejich klipy. (smích)

Pochází odtud i nějaká inspirace na novém albu?

Jára: Ne, Rammstein určitě ne. (smích)
Gregory: Ale jo, řekl bych, že dva songy jsou tvrdší...
Jára: (skáče mu do řeči) Ale určitě nás k nim neinspirovali Rammstein!
Gregory: Ne, samozřejmě, neinspirovali, chtěl jsem to jenom trochu zvukově přirovnat.

Ale byla tedy nějaká jiná, konkrétní skupina, která vás hodně inspirovala?

Gregory: Jasně, hodně kapel. Ale to je tak jako pokaždý. Jsou tam prvky spousta kapel, který máme rádi.

A máte nějaký "Soundtrack Of Your Life"? Skladbu nebo desku, kterou si pustíte, když je vám nejhůř?

(Ostatní zprvu váhají, a tak se chopí slova do té doby mlčenlivý nový člen kapely Honza Janečka.)
Honza: Já mám "OK Computer" od Radiohead. Už když se mě dřív ptali, kterou desku bych si vzal na pustý ostrov, tak jsem odpověděl tuto. Bez váhání, stoprocentně.
Gregory: Pro mě jsou to věci jako Mew, Kings Of Convenience, Suede, Blur, Last Days Of April, Radiohead, Lali Puna, Nine Inch Nails nebo Young Gods. Ale jinak těch věcí jsou tisíce... můj king je Morrissey, ten zraje jako víno.
Jára: Mně by asi nejvíc chyběli Ash a jejich "Meltdown".

Dostali jsme se k zahraniční scéně, tedy kdy se stanou Southpaw její součástí? Zmínili jste tu svůj možný přesun...

Jára: V loňském roce jsme dlouho hráli a letos taky hodně hrát budeme, na jaře a v létě, vychází dvojalbum. Takže to vidíme tak, že po tomhle maratónu si dáme půlroční, možná rok pauzu...
Gregory: A pak se chceme přesunout. Ale je předčasný o tom mluvit.
Jára: Uvidíme, jak vše půjde. I od toho se to bude odvíjet.

Tak hodně štěstí s novou deskou a díky za rozhovor.