Na motivy skutečných událostí

"Dneska bysme mohli zajet do hypermarketu," řekla maminka - asi 48 let - napichujíc poslední vařený brambor, co měla na talíři. Je neděle, čas slavnostních obědů, jednou za čtrnáct dní Formule 1, za chvilku přibudou motocykly. O zábavu bude mít tatínek (49 let, narozen 1. dubna) postaráno, se synkem - čerstvě osmnáctiletým - se může každou neděli hašteřit u sledování televizní obrazovky. Maminka s dcerou (13 let) tak dostávají do rukou kvantum hodin, s nimiž mohou libovolně manévrovat. Můžou jezdit na nákupy, jezdit na nákupy nebo jezdit na nákupy. Dneska to vypadá na společný poslední výlet mezi regály přeplněné všemožným zbožím všemožné jakosti a všemožného užitku. Ač nerado, mužské pokolení se obléká, snáší přepravky do Octavie na leasing a ani nedutá. "Dneska stejně dávaj' jenom play-off, tati. A to už budem doma." Otec startuje. Čtyři osoby mají před sebou dvanáct minut trvající cestu (včetně semaforů) do hypermarketu zvučného jména. Jenom dvě z nich se ale těší. Na druhou stranu padesát procent je docela dost, tolik možná ani nepřijde k volbám. Z nejmenovaného rádia vyhrávají Tokio Hotel a jejich meteorologická "Durch Den Monsun", což si jeden člen domácnosti neuvěřitelně užívá. (Hádejte kdo?) Táta bere košík, automatické dveře se rozevírají, něžnějšímu pohlaví se na tváři objevují úsměvy.

Je to jako z nějakého béčkového filmu, který má scénář jako tisíc béčkových filmů před ním. Hlava rodiny po pár krocích mlčky vyndává z kapsy peněženku a předává ji choti. V kapse si nechává jenom pár drobných. Odpojuje se od zbytku rodiny, usedá do kavárny a objednává jedno espresso. "Mléko?" "Ano." "Cukr?" "Dva, prosím. Děkuji." Čerstvý dospělák si to zamíří do oddělení elektroniky, maminka s jeho mladší sestrou jdou tradiční cestou. Butik, trafika, butik, butik, boty a samotný market. Kolem stojanů s CD a DVD většinou jenom prolétnou, ale dneska ne. Dcera kouká po stejně starém klučinovi, načež zakopává a skončí na zemi. Když se zvedá, všimne si akční nabídky - "CZ & SK HITY 001" za pouhých 299 korun. Zlevněno z původních tří set devatenácti. Červený obal jí evokuje erotické scény z "Dawsonova světa", ani neví proč, a tak ho bere do ruky. Otáčí. "Mamí, koupíš mi tohle dývídýčko? Prosím. Jsou tam Chinaski, Aneta, Sámer, Supporti, Divokej Bill, No Name, Victoria a ještě nějaký kapely."

Maminka se tváří nedůvěřivě. Tatínkovi už dávno vynadala za to, že domácí kino kupoval. "Děti budou pak chtít ty kazety, víš ty, kolik nás to bude stát?!" Kouká na seznam videoklipů, nedůvěřivě. U čísla 11 se zasekává - Petr Kolář. Její hrdina od dob, co začali vysílat "Pojišťovnu štěstí"! Navíc teď Anděl a skoroSlavík! Prostě borec, rocker tělem i duší, co se nebojí napsat niternou skladbu. "No dobře, ale budeš hodná." Celou cestu dcerka DVD třímá v rukou a neustále dokola si pročítá jména interpretů a názvy skladeb. "Jé, tady je i ta písnička z 'Ordinace v růžový zahradě' a Balogová!" Pokračuje se tradičně - drogerie, nápoje, pečivo, ovoce, sýry, sladkosti, maso a kasa. "Dvanáct set osmdesát tři padesát."

V autě se dcera s maminčiným dárkem tají, doma už to ale nevydrží a rozhodne se se pochlubit. "Máma mi koupila dývídýčko, jsou na něm samý dobrý písničky. Hele." Osmnáctiletý výrostek bere krabičku do ruky s odporem. Nelíbí se mu ta agresivní červená a vůbec levně vypadající grafika obalu. Kouká na výčet zúčastněných, otevírá krabičku - booklet není, opět kouká na zadní stranu se seznamem. Pak obrátí oči v sloup a mezi zuby procedí takový povzdech. "Kurva."

Navečer se celá rodina usadila na pohovku a do křesel, že si nový přírůstek do sbírky DVD pustí. Když v nepříliš graficky vyvedeném menu klikla dcerka na "Přehrát vše", nikdo ještě netušil, jaké rozčarování na ně za necelou hodinu a čtvrt čeká. Nejlepší videoklipy jsou ty, v nichž autoři/kapela vůbec nevystupují, kdy obraz vypráví příběh, který je jednou z možných interpretací melodií a slov, co zazní. Bohužel, z českých režisérů se toto daří především Jakubu Kohákovi, jenž ale na této kolekci nemá zastoupení. Je tu plno průměrných, rádobyvtipných, ale z větší části nefungujících kousků. Opravdu otřesné jsou "Opary" Lucie Bílé, respektive režiséra Karla Březiny. Nikdo z rodiny je nechtěl vidět podruhé. Sámer Issa se snaží dohnat světovou scénu svého žánru i na celuloidu - holky kamkoliv se podíváš. Největší nadšení nakonec u diváků vyvolal videoklip k seriálové "Někdy stačí dát jen dech", pravděpodobně kvůli přítomnosti Lindy Rybové, a ztřeštěná "Známka punku" od Visacího zámku. I animovanou Annu K a Martinu Balogovou osazenstvo ocenilo, ale celkově se ten večer ulehalo do postelí s poněkud nakyslým úsměvem. Určitě taky proto, že se celá projekce odehrála jenom ve stereu.