Už to bude nějaký ten pátek, co velké části hudebních fanoušků došlo, že valná většina toho nejzajímavějšího, co se v naší metropoli odehrává, se děje právě v Abatonu. Díky svojí "odstrčené" poloze nemusí řešit problémy se sousedy, na rozdíl od jiných klubů, takže může disponovat kvalitním a hlavně silným zvukovým aparátem. Další věc, která hovoří jasně pro Abaton, je pestrý výběr interpretů, kteří se zde střídají doslova jako na běžícím pásu. No řekněte, který jiný klub má takový žánrový rozsah? Stejně jako lednové vystoupení amerických Anti-Flag, tak i tato akce byla v režii agentury Conspiracy a je jenom dobře, že se někomu daří k nám dovážet neokoukané kapely.

Pár minut po půl deváté se objevili Suffer z Třeboně. Přestože se na scéně pohybují již poměrně dlouho a jsou to ostřílení muzikanti, patiny předskokanů se po celou půlhodinu, která jim byla vyhrazena, nezbavili. Dost špatný zvuk a stále se trousící lidé do zatím poloprázdného sálu způsobily, že jejich vystoupení vyznělo téměř naprázdno. Zpěvákův vokál se topil v kytarovém burácení do té míry, že se mě kamarád v jednu chvíli zeptal, zda Mira zpívá česky nebo anglicky. Předkapely to zkrátka neměly nikdy lehké. Každopádně rozčarování z ne zrovna ideálních podmínek na sobě nedali znát ani v nejmenším a své hraní si očividně užívali. Těsně před čtvrt na deset vyklidili pozice

Chaser stejně jako headlineři pocházejí z Kalifornie. Jsou poměrně mladou kapelou, a přestože mají na svém kontě teprve jednu řadovou desku, působili zcela sehraně a suverénně. Na rozdíl od třeboňských je provázel o poznání lepší zvuk. Přiznám se, že to byli právě oni, kdo pro mě byl hvězdou večera. Spolku šéfoval holohlavý pořízek, kterého bych si spíš dovedl představit ve fitcentru zaklíněného v posilovacím stroji, než v roli zpěváka s mikrofonem v ruce, opřeného nohou o odposlech a diktujícího skákajícímu kotli. Jejich "nařvaný" melodický hard core (ach jo, zase ty škatulky) působil opravdu osvěžujícím dojmem a doteď lituji, že jsem si na místě nekoupil jejich cédéčko. Důkazem toho, že jsem nebyl jediný, koho jejich úderný set nadchl, byl v té chvíli již zcela zaplněný sál, skandující "Chaser, Chaser", při jejich odchodu ze scény. Věřím, že jsme je tady neviděli naposledy. Tahle parta má na víc, než na pozici pouhých předskokanů.

Každému, kdo se alespoň minimálně orientuje na punkové scéně, název Good Riddance není třeba představovat. Přestože vznikli už v polovině osmdesátých let, jejich koncerty jsou stále proslavené svojí energičností. Však k nám také již několikrát zavítali. Po nezbytné přípravě scény a úplném odhalení obřího plakátu bomby s písmeny G a R po stranách napochodovali k nástrojům. Hned při prvních úderech do bicích bylo jasné, že i tentokrát kapela dostojí své pověsti. V podstatě navázali na zběsilé tempo, které započali jejich krajané Chaser a v následující hodině z něj téměř neslevili. Naježený Russ Rankin nepostál na místě a v kraťasech, vyrolovaných podkolenkách a mikrofonem v ruce pobíhal z jedné strany pódia na druhou. To už dávno přestalo být pod pódiem bezpečno a my zbabělejší se raději přesunuli do zadních řad. Přiznám se, že jejich tvorbu nemám příliš naposlouchanou, nicméně jsem rozeznal několik pecek z pět let staré desky "Symptoms Of A Leveling Spirit", mezi nimi i "Yesterday's Headlines". Zhruba po hodině hraní, kdy koncert doslova gradoval, Američané skončili a zmizeli za scénou.

Docela mě překvapilo, že přestože reakce publika byly opravdu vstřícné a skákání z pódia nebylo výjimkou, Good Riddance neuznali za vhodné natěšené posluchače odměnit ani jediným přídavkem. Ostatně ani loučení z jejich strany nepřekypovalo srdečností. Je velká škoda, když se pro kapelu koncertování stane běžnou rutinou, a ještě větší škoda je, když je to poznat. Dopil jsem pivo a v propoceném tričku a s podobnými myšlenkami v hlavě jsem se šel postavit do předlouhé fronty na šatnu.

Good Riddance, Chaser, Suffer, Abaton, Praha, 28.2.2006

Fotogalerie: