Když před dvěma lety dostala Skye Edwards od své domovské kapely Morcheeba kopky, mysleli mnozí, že je konec. Loni se vrátila kapela, letos zpěvačka. Kdyby se mělo srovnávat, výsledek bude, že Morcheeba bez vokálu Skye je na tom hůř než Skye bez hudby Morcheeby. "Mind How You Go" budiž důkazem. Důkazem krásným, křehkým a upřímným.
Kufr. Rozměry tak 80×50×25 cm. Nacpat do něj celej dosavadní život. Nemožný? Jen zdánlivě. V tuhle chvíli se teprve ukáže, co je opravdu důležitý a co je k ničemu. Sbaleno. Zaklapnout víko. Poslední pohled přes místnost. Zamknout dveře. Vyjít z domu a zahodit klíč. Vyrazit za nosem. Dát jen na instinkt. Ani se neohlídnout. A přitom přemýšlet. O sobě. O světě. O všech. O nikom. Jako
Skye. Sednout na rozcestí a čekat. Na nic. Na všechno.
Jo, tenkrát, když Shirley Klarisse Yonavive Edwards dostala od Morcheeby kopky, tenkrát to bylo smutný. I když vlastně každýmu muselo bejt jasný, že
Skye se vrátí. Že to je jen otázka času. Zaklapnout víko. Když
Morcheeba vydala svý "Antidote", došlo všem, že jejich konec se blíží. Ono, chcačky nechcačky, vokál tvoří minimálně polovinu úspěchu každý skupiny, a to i když všechny písně píše někdo jinej. A
Skye tou půlkou Morcheeby byla stoprocentně. Bez ní už
Morcheeba nikdy nebude Morcheebou. Může to ale fungovat i obráceně? Může
Skye fungovat sama o sobě?
Může. A teď to všem dokazuje. Vyšla z domu a zahodila klíč. Vyrazila za nosem. Dala jen na instinkt. Vydala svou desku "Mind How You Go". Je na ní jedenáct autorských písní ukazujících Skyeiny nejrůznější tváře. Tváře povědomé a známé ("Love Show", "Powerful"), ale i tváře zcela nové, dosud neviděné.
Skye je minimalistická ("What's Wrong With Me"), zvídavě vstřícná ("Tell Me", jedna z nejoptimističtějších a nejbezstarostnějších písní pod sluncem), dokonce gospelová ("Jamaica Days"). Její produkční tým nesází na progres, ale spíš na pocity. Kýč, může říct jeden, když slyší tu záplavu zvonivých kytar a táhlých smyčců. Proč ne, je to názor. Jako tiché bublání je však skoro vždy přítomná elektronika, mnohdy ("No Other") odkazující na Skyeiny triphopové kořeny. Moderní pop. Vkusný. Když spustí "Stop Complaining", zapomene každý na všechno. Jen se nechat unášet. Ani se neohlídnout. Tohle je skvost. Píseň, jaká vznikne jednou za deset let. Zhudebněná krása.
"Mind How You Go" hitparády bořit nebude. Nemá proč. Dokonce nebude asi ani v žádným žebříčku Best Of 2006. Nemá kvůli čemu. Nic hudebně neobjevuje. Hranice jsou na svých místech. Zůstávají nepřekročeny. Na celém světě ale bude halda lidí, co si tu desku bude pouštět často a ráda. Na ročním období nezáleží, tady jde o nálady. Jo, jsou tam věci, bez kterých se každý obejde ("All The Promises", "Say Amen"), ale i tak je to deska niterná. Upřímná. Hudba křehká tak, že se málem rozpadá v přehrávači. Charismatická
Skye dokazuje, že byla víc než půlkou Morcheeby a že je to ona, kdo má budoucnost. Čekat. Na nic. Na všechno.