Jestliže jste o nich ještě neslyšeli, tak jste se buď hodně dlouho rekreovali někde v zahraničí, nebo jste naprostí ignoranti. Každý je zná, každý slyšel pohádkový příběh o jejich rychlém vzniku a překvapivém vítězství v soutěži Coca-Cola PopStar. U mě tomu nebylo jinak. Vyslechla jsem si jejich příběh a rozhodla jsem se, že se jim podívám na zoubek. Tuším, že to bylo někdy v prosinci, v jednom jihočeském městě. Na pódiu partička pohledných kluků (ať mi nikdo nevykládá, že tohle není boyband), kteří nešetřili úsměvy a pomrkáváním do prvních řad a ještě celkem slušně zpívali. Vcelku příjemná záležitost. Bavilo mě to a bylo mi úplně jedno, co že to hrajou. Nebyl to hip hop. Nebyl to ani rock. Dokonce ani pop. Prostě Temperamento, neškatulkovat, prosím!

Potom se mi do ruky dostalo jejich debutové album. Pustila jsem si ho a bavilo mě to ještě víc. U prvního songu "Pod vodou" jsem se nad textem zasmála, díky tomu, že je mi víc než třináct, jsem i pochopila všechny ty dvojsmysly. Vydařený song, vážně. Druhá "Poetická" je taková rozplizlá, bezduchý text: "Ty slunce a já stín, na na na na na." Kde je ten vtip z první písničky? Tahle kapela mě naživo bavila, chci se bavit i na desce.

Místo toho jsem nucena poslouchat jedno klišé za druhým, nic moc angličtinu v písni "You and Me", podivovat se nad tím, že frontman Azi občas zpívá falešně a Loco (rap, kytara) ho doplňuje příležitostným zašišláním. Ano, vím, že je Bulhar, ale stejně. A ta hudba, ruku na srdce, taky není žádný zázrak. Zajímavá směska, ale nic víc. Možná si s tím mohli kluci víc pohrát.

Poslední dobou se stalo recenzentovým zvykem pomyslně vyškrtávat z alba některé songy. V době moderních technologií už není problém to i praktikovat. Prostě si vybrat to dobré a udělat si desku podle svého gusta. U alba "Uno Momento" bych si dala na výběrové CD přesně tři songy - "Pod vodou", "Zima" a "Kafe". A to mi přijde trochu málo.