Druhou řadu Česko hledá SuperStar "poznamenala" velká účast muzikantů či zpěváků, kteří měli už jisté hudební zkušenosti, a soutěž jim měla sloužit pouze jako odrazový můstek k další kariéře. Kristýna Peterková, jež před soutěží zpívala v několika vesměs rockových kapelách (například Sinnocence nebo Skeletor), patřila mezi tuto skupinu lidí, ale ze SuperStar vypadla poměrně brzy. Nicméně to rozhodně nebylo na překážku, aby tato velice pohledná slečna nakonec natočila svoji první desku s nepříliš jednoznačným názvem "Dobrý náhody".

Kristýna "Policajtka" se na "Dobrých náhodách" zcela logicky spojila se svým přítelem kytaristou Michalem Rákosníkem, ke kterému se po nějakém čase připojil také někdejší spolupracovník Daniela Landy, Lucie či Báry Basikové Karel Mařík. Mařík s sebou nepřinesl jen produkci, ale i některé písničky a zapsal se i jako muzikant. Kristýna sama se autorsky na desce, alespoň podle bookletu, nijak nepodílela, což u SuperStar ale nijak nepřekvapí, spíše naopak.

Stylově se "Dobrý náhody" pohybují mezi popem, rockem a bigbítem osmdesátých let. Sem tam se vloudí i folkové prvky, ale opravdu jen zřídka. Kristýna hlavně v první půlce zní jako taková tvrdší Lucie Bílá, avšak já se musím přiznat, že mám opravdu velký problém s jejím zpěvem jako takovým. Nemohu si pomoci, ale jako zpěvačka je pro mě Kristýna Peterková v podstatě průměrná a jelikož její hudba nepřináší zbla nového či jakýmkoliv způsobem něco převratného, je i celá deska jedním velkým průměrem. V některých skladbách používá až příliš drsnou barvu hlasu a její projev je asi až příliš civilní. Někdo by to mohl nazvat osobitostí, ale tu já si představuji trošku jinak.

Nepočítám, že by se album "Dobrý náhody" zapsalo do širšího podvědomí posluchačů a samozřejmě ani kritiků. Kristýna Peterková natočila velice obyčejnou desku s několika dobrými písničkami jako je třeba "Osud" nebo písničkářsky laděný "Čaroděj", a tak mám pocit, že zůstane zapomenuta stejně jako debut Standy Dolínka či některých dalších.