Už je to skoro tři roky, co jsem tuto švédsko-norskou kapelu spatřil poprvé na festivalu Trutnov Open Air, kam byli pozváni jakožto jedni z hlavním hostů a tahounů celého festu. Alkohol udělal své a tehdy jsem si z jejich vystoupení moc zážitků domů neodvezl. O to více jsem se těšil na jejich klubový koncert v pražském klubu Abaton, kde bych si konečně mohl ucelit svůj hudební názor na tuhle divokou bandu, která se chystala v Praze představit svou novou desku "Hate Yourself With Style".

Můj celý večer odstartovalo nepříliš zábavné bloudění ve zpustlém industriálním okolí klubu Abaton umocněné nepříjemnou zimou. Něco po osmé hodině večerní jsem konečně spatřil zaparkovaný velký stříbrný autobus a hned za ním vchod do klubu, střežený třemi členy místní ochranky. Zrovna diskutovali s partou mladíků , kteří se nechtěli smířit s nápisem vyprodáno. Po uložení teplé vrstvy oblečení jsem vklouzl do prvního patra, kde před velikou promítací plochou postávalo pár desítek lidí a sledovali v přímém přenosu děj v druhém patře. Zaujalo mě hlavně ozvučení u promítací plochy, za které by se nemusel stydět nejeden menší klub v České republice.

Ale zpátky k tomu, co se odehrávalo na plátně, tedy i v hlavním sále. Předkapela avizovaná pro tento večer už byla na pódiu, a tak v polovině svého vystoupení. Jmenovala se Calm Chaos a hrála podivné spojení hudebních stylů. Prostě chvilku tvrdě, chvilku pomaleji, chvilku hip-hop a celkově docela nuda. Zamířil jsem k přilehlému baru, kde mě docela překvapil fakt, že i přes vyprodaný klub tu nevidím žádné fronty. Koupil sem si limonádu a hurá na průzkum hlavního sálu. Už na schodech spojujících obě patra jsem propadl hrůznému zjištění. Fronty u baru jsou sice minimální, ale sál je jaksi už od schodů úplně plný. Zkouším se procpat alespoň do dveří, bohužel ostatní nemají pro mou snahu moc pochopení. Skrz škvíru mezi lidmi a horním rámem dveří spatřím alespoň na chvilku pěkně nasvícené pódium, kde řádí již zmíněná předkapela. Prodral jsem se nazpátek na schody, zkusím své štěstí ještě na balkóně. Cestou jsem vyslechl pár neslušných poznámek na organizátory celého koncertu od procházejících lidí stejného osudu. Na balkóně jsem našel místo, kde alespoň přes malou škvírku mezi lidmi bylo vidět na pódium, kde se zrovna poděkováním rozloučila předkapela, a vyklidila tak prostor hlavní hvězdě večera.

Lidé začínali tušit, že Clawfinger vystoupí na podium každou chvilkou, takže jejich řev a skandování nabíraly na intenzitě. Okolo půl osmé se pětice muzikantů konečně objevila a spustila svůj energický set. Ze začátku zazněly písně "Hate Yourself With Style", "Two Sides" nebo například "Recipe For Hate". Zvuk, který se s ohromnou energií dral z reprobeden, byl na maximálně profesionální úrovni. Celý Abaton se otřásal v základech a já sem jen na chvilku odlétl myšlenkami do prvního patra, kde ocelové pilíře podpírají strop. Při dalších písní jsem své vnímání zaměřil na celkovou atmosféru, která mě naprosto uchvátila. Celý sál od pódia až k místu vyhrazenému pro zvukaře doslova šílel. Nejlepší na tom však bylo, že podobně si celý koncert užívala i sama kapela. Zpěvák Zak Tell působil naprosto sympaticky, přirozeně a hlavně překvapeně. Asi nečekal, jakou má jeho kapela v Česku ohromnou základnu. Otevřenost kapely k publiku by mohla závidět například americká skupina Korn, která oproti Clawfinger působila na pražském koncertu velmi uzavřeně. S atmosférou samozřejmě stoupala i teplota v sále, kterou nejvíce pocítili lidé na balkónech, včetně mě. Proto jsem vyrazil na další cestu do prvního patra k baru. Dole u obrazovky to taky dýchalo atmosférou a nemálo lidí tam opravdu zajímavě pařilo. Skrz plátno jsem ještě vyslechl názorovou pecku "Dirty Lies" a utíkal zas do hlavního sálu. Atmosféra vrcholila, lidé v četném množství provozovali stage diving, nechali se unášet na rukou, zpívali místo kapely některé pasáže skladeb. Postupem večera zazněly ještě písně "Tomorrow", "The Truth" nebo "Without A Case", při jedné z nich dokonce do publika skočil sám baskytarista. Tam mě velice pobavilo zpěvákovo pobízení lidí: "Odneste ho pryč!" Jako poslední písnička večera zazněla velice vtipná, stará a protirodičovská píseň "Do What I Say", ale to už na rukou lidí skončil i sám Zakk.

Z celého večera jsem si odnesl velmi dobrý pocit, atmosféru tohoto koncertu asi hned tak jiný koncert nepřebije. Clawfinger jsou prostě velmi kvalitní kapela, která si stojí za svými texty a neztrácí čas zbytečnostmi, které by jim uměle mohly zvyšovat popularitu, což je pak znát z jejich živého hraní. Doufám, že po jejich skoro tříměsíčním turné po celé Evropě se zase ukážou u nás v České republice.

Clawfinger, Calm Chaos, Abaton, Praha, 20.1.2006

Fotogalerie: