Kapela 100°C z Mariánských Lázní od svého vítězství v prvním ročníku soutěže Coca-Cola PopStar urazila dlouhou cestu. Na podzim vydala druhou desku "Collage", natočila akční klip k songu "Jagger's Not Dead" a na jaro chystá turné. Důvodů k rozhovoru se tudíž našlo hned několik.
© www.100c.cz Byl to hektický večer. Frontman kapely
100°C Jakub Johánek alias Joshua absolvoval ten den již několikátou schůzku, přiběhl pozdě a navíc neměl moc času. Nakonec se nám podařilo na půlhodinku zasednout ke stolu v mexické restauraci a mohli jsme si popovídat o nové desce
"Collage", o klipu k songu "Jagger's Not Dead", o Joshuově hudebním vkusu a také o jeho dalších aktivitách. Na víc nezbyl čas, oba jsme pospíchali na křest DVD
Tata Bojs.
Když jste začínali dělat rozhovory, všichni se vás ptali, jak se cítíte, když jste byli najednou vrženi do vln showbusinessu. Já se ptám, jak se vám teď plave?Za ty tři roky, co to funguje od vydání první desky, už jsme docela zjistili, jak to funguje. Za sebe musím říct, že mě to moc nepřekvapuje, jediná možnost, jak to překonat, je vůbec na to nemyslet a vydržet hrát.
Máte novou desku. Jak vznikal materiál? Šlo to samo, nebo jste se museli nutit?Šlo to kupodivu hodně dobře. Měli jsme strašnej strach, protože první desku skládáš hrozně dlouho, sbíráš na ní materiál v podstatě celej život kapely. Jenže teď jsme měli sedm měsíců na to vytvořit materiál, celej ho nahrát a vydat ho. Měli jsme tudíž strach z toho, že na to je málo času. Měli jsme obavy, jestli bude všechno v pohodě, jestli budeme mít spontánní nápady a tak. Nějaký písničky jsme dělali při turné k "Evergreenu", tak čtyři věci byly hotový, takže jsme věděli, jakým směrem se ubírat. Za dva měsíce jsme udělali nástřely u Richarda Kocourka v Karlových Varech ve studiu MusicService, dali jsme to Petrovi Míkovcovi, kterej si z toho dokázal udělat nějakou představu. Tušil, jak to budeme chtít, spoustu věcí jsme mu k tomu řekli a ty nástřely jsme upravili do nějakejch předhotovenejch písniček a potom už jsme věděli, co jdeme nahrávat. Měli jsme připraveno šestnáct věcí, což bylo překvapení, že to z nás takhle pěkně vypadlo. Pak už jsme neměli problém a jen jsme dali stranou věci, u kterých jsme věděli, že to nepůjde.
Co jste poslouchali při skládání desky? Přijde mi, že jsou tam slyšet určité vlivy.Nemůžeme popřít ovlivnění kytarovkou, to byli třeba
The Strokes a
Franz Ferdinand. Ale taky jsme hodně poslouchali Ninja Tunes a dub a další experimentální, třeba i japonský věci. Mainstream se nás moc netýkal. Konečně vyšla deska
Sunshine někde jinde, tak to jsme taky poslouchali, i když já je znám už někdy od roku 1993, kdy tam ještě ani nebyl Kay. Mám doma demo nahrávku z toho roku, kdy to byl fakt americkej hardcore.
Který interpret ti v poslední době učaroval?Mám rád kapelu Salmonella Dub, to je novozélandská kapela, která má za sebou třetí album, které vyšlo v roce 2003. To byl pro mě takový největší objev v dubové a reggae scéně. Potom určitě
Bow Wave, ty mě prostě baví, zajímá mě to, protože prezentují západočeskou scénu, a to je pro nás dost důležitý.
© www.100c.cz Nedávno vznikl klip na písničku "Jagger's Not Dead". Nedá mi to nezeptat se, proč Jagger?Chtěli jsme poukázat na symbol rokenrolu. V ranejch letech jsme s bráchou, bubeníkem Filipem, hodně poslouchali
Rolling Stones a
Led Zeppelin,
Guns N' Roses a podobný věci. To v nás samozřejmě zůstalo a teď se to dere na povrch prostřednictvím třeba týhle věci. Jagger byl pro nás vždycky symbolem rokenrolu. Mě se týkal trochu tím, jak má velkou hubu a jak je falešnej a všechno staví na projevu, na flow spíš než na pěveckém umění, což mě bere.
Kdo vymyslel scénář klipu?Od tý doby, co jsme si udělali klip k "Boring", jsme si řekli, že si klipy budeme dělat sami, nebo budeme chtít někoho, kdo to fakt umí, což tady v Česku je těžký, spousta lidí dělá reklamy, protože peněž na klipy v Český republice je prostě málo. Před deseti lety to bylo jinak. Snažili jsme se s baskytaristou Ondrou vymyslet nějakej scénář, ten jsme dali klukům, se kterýma jsme dělali "Boring" a oni řekli, že to by bylo moc drahý, že by se to nedalo udělat. Kamarádi Ondry, Lucas Katakalidis a Nicos Augustidis, společně vymysleli ten scénář o lepení plakátů po Praze a o tom, že ten symbol budeme ukazovat před lidma. Ondra se taky scénáristicky podílel s tím, že režíroval nás a oni režírovali spíš ten celek.
Co říkali místní a turisti na to, když jste se takhle proháněli po Praze?To bylo dobrý, Karlák (
Karlův most – pozn.aut.) byl úplně plnej, tam jsme měli problém kvůli kameramanovi, bylo tam hodně lidí, takže to bylo spíš kontraproduktivní. Točili jsme vždycky od sedmi od rána, dokud bylo světlo, tuším, že to šlo do pěti do večera. Lepili jsme plakát dokonce i na Karla IV. U jednoho kostela vyšel nějakej mnich a trochu se křižoval, co se to děje. Ale jinak kupodivu nikde nebyl problém, většinou jsme měli povolení, že můžeme, měli jsme objednaného i městského policistu, takže jsme byli chránění ze všech stran.
© facebook interpreta Jak dlouho jste to točili?Dva dny.
Máte zprávy o tom, jak se nová deska prodává?Ten první odběr byl kolem 1500 kusů, teď je to něco pod dva tisíce, za dobu dvou měsíců.
Tak to jde.Tak to jde. (smích)
Jak jste s tou deskou spokojeni vy?My? Nám se to skvěle hraje naživo, jsme s tím strašně spokojený. Funguje to pěkně na lidi, co jsem zatím mohl posoudit. Co se týče zvuku a aranží, tak já problém nemám.
Všimla jsem si tvého článku v příloze Reflexu Ex. Jak vznikla tahle spolupráce?Teď se nemůžu vzpomenout, jak to vzniklo. Někdo jim asi dal na mě kontakt. Vím, že mi zavolal Matěj Bartošek a říkal, jestli bych nechtěl pravidelně dodávat tipy na různé akce, nebo co jsem viděl, co se kde událo, co jsem přečet. Dvakrát jsem tam dával tip na nějakou oblíbenou hospůdku, což mě bavilo. Baví mě občas někam přispět, když to má nějakej důvod a můžu vycházet z osobní zkušenosti.
Hodláš se žurnalistice věnovat víc?Já jsem se tomu chtěl věnovat, ale nedostal jsem se na školu. Potom jsem šel na jinou, měli jsme s kapelou víc a víc práce, ale letos bych se chtěl zkusit dostat. Neříkám, že žurnalistika je vázaná na vzdělání, ale myslím si, že je to takovej začátek. Pokud jde o hudební žurnalistiku, tak si myslím, že můžu vycházet ze zkušeností, který za těch deset let, co se v hudbě pohybuju, mám. Můžu mít v něčem výhodu a v něčem zase nevýhodu, zainteresovanost do toho kolotoče mi může ubírat nadhled. Ale zase ho získávám díky tomu, že o těch věcech vím něco víc než normální novinář, kterej se tím nezabývá přímo cíleně.
Otázka na závěr: S jakými plány vstupujete do roku 2006?Od poloviny března konečně pojedeme regulérní turné k desce "Collage", které bude trvat asi dva a půl měsíce, bude to nějakých třicet koncertů. Určitě budeme chtít jet spoustu festivalů, které jsme letos vynechali, takže myslím, že ten rok bude fakt ve znamení koncertů. Potom připravujeme jednu úplně novou píseň pro filmovej festival pro Německo a Anglii, což je projekt Day Dream, kterej spojuje filmový a hudební škatule dohromady. Měli bychom to nahrát jako singlovou věc, právě pro spot k festivalu. Na podzim bychom chtěli tvořit, protože smlouva - (smích) - není navždy a nechceme se zastavit na tom, že budeme mít dvě desky a nebude se nic dělat. Potom jsme se úplně předběžně domluvili s klukama, že na jaře 2007 vypadnem. Říkali si to všichni, ale my bychom prostě chtěli aspoň na nějakou dobu zkusit to, co děláme tady, dělat i jinde. Posíláme desky a snažíme se dělat si nějaký kontakty. Když nebude žádnej kontakt, tak to zkusíme klidně i na slepo.
Tak to přeju hodně štěstí.No, právě. (smích)
Díky za rozhovor.