Chutný, ale nepříliš výživný dezert

16.01.2006 05:00 - Radek Londin | foto: facebook interpreta

Santanova kytarová kouzla stále dokážou ohromit stejně jako před třiceti lety. Slyšet je to i na jeho televizním koncertu z New Yorku "Live By Request", kterému sice nechybí latinskoamerické barvy, k dokonalosti mu ale naopak chybí více než pár roztřesených čokoládových prdelek.
5/10

Santana - Live By Request

Skladby: Smooth/Dame Tu Amor (featuring Rob Thomas), Black Magic Woman, (Da Le) Yaleo, The Game Of Love (featuring Michelle Branch), Oye Como Va, Evil Ways, Maria Maria (featuring The Product G&B), Foo Foo, Soul Sacrifice, Europa, Adouma
Celkový čas: asi 68 minut
Vydavatel: Sony BMG
Měl jsem smůlu a chyběl jsem tehdy v červenci 2004 na zatím jediném vystoupení kytarového šamana Santany u nás. Podle referencí od přátel jsem přišel skutečně o hodně. Doufal jsem, že mi záznam koncertu "Live By Request" z října 2002 přiblíží elektrizující atmosféru vystoupení. Line-up tehdejšího vystoupení ze studií Sony se dost podobá tomu pražskému, ani setlist nezapře ambice mapovat jak současné hity, tak ověřené klasiky, které v něm mají dokonce navrch. Nechybí ani hvězdní hosté jako Rob Thomas nebo Michelle Branch. Zkrátka pódium plné muzikantů, jak už to u latinskoamerických kapel hýřících rytmy a propracovanými aranžemi bývá.

Už strohý obal, jehož výroba mohla stát zkušeného grafika tak deset minut času, napoví, nejinak je tomu s bookletem - tedy s jedním vloženým listem, na němž se člověk dočte jenom naprosto základní informace. Například v soupisu kapely se nedozvíte, kdo hraje na jaký nástroj. Musíte to jako zarytí fandové buď vědět, nebo použít internet. Stejně spartánské menu nenabízí ani volbu zvukového formátu, o jakýchkoli bonusech nemluvě. Alespoň že podstatná volba "Play concert" funguje.

První, co mě po puštění koncertu zaujalo, je hrstka VIP diváků před pódiem, název DVD tedy nelže - trh si žádal další liveshow - hlavní jsou především kamery. Publikum sice reaguje živě a spontánně, ale záznam přesto v některých momentech smrdí Nocí s Andělem, prostě suchá studiovka, i když s hezky nasvětleným a vyzdobeným pódiem. Zvuk je neprůrazný, ale jak záhy zjistíte, není jiná možnost, když musí být slyšet tolik nástrojů najednou. Hned první kousek "Smooth" patří k povedeným. Hostováním si Rob Thomas ostudu neutrhnul, zajímavější je ale přechod ke staršímu "Dame Tu Amor" - skvělá zahřívačka dechové sekce i dvojice perkusionistů, kdy si kapelník poprvé lehce zablbne. Následuje "Black Magic Woman", která dá poprvé vyniknout i vokalistům. Až při skvělé "(Da Le) Yaleo" skutečně rozkvetou, především sametový a věčně se zubící Tony Lindsay - aby ne, když má za sebou takhle šlapající band.

Koncert ale obsahuje i zbytečné kousky jako "The Game Of Love". Hostující popová panenka Michelle Branch svůj part nezvládá, aspoň že její slabý hlásek nepřekryje silnější polovinu duetu - tedy mistrovu romanticky cvrlikající kytaru. O pozornost si hned řekne možná nejhravější záležitost celé show "Oye Como Va" z pera mého oblíbence Tita Puenteho. Jednoduchý rytmický popěvek si spolu střihnou Santana (na tričku přebal "Love Supreme" od Johna Coltranea) s Tonym Lindsayem, ale dobře se za mikrofonem představí také napomádovaný latinský cassanova Andy Vargas. Po pár minutách se ocitnete ve strhujícím jamu, co je skutečná improvizace a co bylo připraveno, těžko hádat, všichni se ale činí. V jednu chvíli dokonce skvělý Chester Thompson za klávesami vtipně vloží citaci známé "Owner Of A Lonely Heart", jemných odkazů se dá najít více. Příliš nenadchne "Maria Maria" s hostujícími The Product G&B - jde o nepovedený pokus skloubit latino baladu s hip hopem, která na albu vychází vcelku přijatelně, živě jde o trapárnu, plnou prázdných gest. Kluci jsou tak "real", až celou věc svým chaosem zazdí, nechybí ani závěrečné objetí s "tátou". Závěr koncertu se vrací zpátky do spolehlivě probádaných končin, "Foo Foo" potěší zajímavou aranží s nápaditými záseky, v rytmicky nabušené "Soul Sacrifice" si konečně z bicích zastřílí světoznámý likvidátor Dennis Chambers. Atmosféra v sále mírně poleví, proud euforické muziky rozhodně ne.

Milovník kvalitní koncertní podívané rozhodně zakoupením disku neprohloupí, obzvláště ten, kdo si rád poslechne klasické kousky v nových aranžích. Možná si ale s ovladačem v ruce odpustí občasné popové výlety, takže nepříliš vypasený koncert podrobí další dietě. Disk samotný nenabídne skutečně nic více, než precizně odehranou show zlehka postrádající kouzlo spontánnosti. Pokud jste začali se Santanou teprve nedávno a ještě nevlastníte, doporučuji spíše bonusy vybavené DVD "Supernatural Live".


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY