O téhle skupině se mluvilo pořád, i když byla od roku 1997 u ledu. A co si budeme povídat, předtím to už s její slávou nebylo nijak růžové. Její hudební věhlas kontinuálně klesal, jak narůstalo číslo letopočtu. Jenže INXS měli Michaela Hutchence, prototyp bulvární celebrity, idol dívčích srdcí, který plnil stránky novin (a s ním jméno domovské kapely) takřka denně. Tuhle se o něm psalo kvůli drogám, tuhle kvůli alkoholu, tuhle kvůli záletům, jimiž trápil svou milou Kylie Minogue. Až jednoho dne přišel šok - Michael Hutchence je mrtvý, uškrtil se v hotelu. Sebevražda, k níž ho dohnali všudypřítomní pisálkové? Sexuální praktiky, které se vymkly kontrole? Každopádně byl pryč. INXS byli logicky v koncích, přišlo pár výběrů, ale jinak ticho po pěšině (hudebně, Hutchencova aura přetrvávala). Až v novém miléniu jim pomohl fenomén reality show: skupina jejím prostřednictvím vyhlásila konkurz na nového zpěváka. Vítězem se stal Kanaďan J.D. Fortune, s nímž parta vydala loni na přelomu podzimu a zimy studiovou desku "Switch". V hlavní recenzi na musicserveru dostala novinka 8/10, a stala se dokonce albem týdne. Jak dopadla v hodnocení dalších deseti redaktorů, se dozvíte níže.

Michal Koch - 6/10

Mám rád návraty starých pardálů. Často se z nich urodí ledacos zajímavého, obzvláště když kapela měla několik let (v tomto případě osm) tvůrčího zimního spánku. A tak jsem se na novinku Australanů s novým, z Kanady přišedším pěvcem těšil. A nemohu říct, že bych byl vysloveně zklamán. Příjemně se to poslouchá, milý poprock, ale když u něj náhodou budu třeba mýt nádobí, rozhodně nehrozí, že bych poničil hrnečky po babičce nebo sklenky na šampaňské, protože tahle muzika mě ze soustředění se na jinou činnost nevytrhne. A aby snad tělem občas cukla, to už vůbec nehrozí. Zpěv bezchybný, i když na můj vkus příliš obyčejný, na ploše celé desky až nudný, sem tam velmi příjemné a nápadité sólíčko na saxofon, nástroj v dnešním rocku neprávem opomíjený, a nic, co by mi na desce vadilo. Ale taky nic, co by mě nějak vzalo za srdce, co by ucho mé významně oblažilo. V podstatě je to slušná, jen poněkud nudná deska.

Radek Londin - 6/10

INXS mě nikdy moc nerajcovali, ačkoli mám hudební koktejly hodně rád. Tenhle australský ve mně sice nikdy nevyvolal nechuť, ale ani slastné olíznutí. Byl to asi úmysl, aby byla vždy v jejich zvuku skrze uhlazené synthpopové aranže cítit "počuraná" sláma a ačkoli název alba slibuje změnu, stejně jako v případě nového Robbieho Williamse, kterému ukradli kdysi věrného producentského parťáka Guye Chamberse, se ale nic převratného nekoná, spíše recyklace vlastních nápadů a postupů. Právě Chambersův vliv je asi nejrozeznatelnější změnou nového alba, zapomenout nelze ani na nového frontmana J.D. Fortuneho, vítěze tolikrát diskutované reality show. Věrný fanda může jen zaplakat, protože přes zjevnou dávku talentu není v jeho hlase onen přitažlivý neklid jeho předchůdce. Na druhou stranu snad alespoň neskončí na oprátce hotelového pokoje, byla by to škoda, "Switch" je totiž povedené zmrtvýchvstání.

Radek Antl - 7/10

Kluci ji tahaj' na rande, holky z ní mámí rady, je to kus, je vtipná, je chytrá, vás ale jaksi nebere. Takhle nějak jsem to povětšinou měl se skupinou INXS. Uznával jsem ji, když měla slovo, poslouchal jsem, několikrát mě vážně dostala, láskou jsem k ní však nezahořel. Jakmile sdělila světu, že se chystá na riskantní plastickou operaci, aby po tom slavném znetvoření hotelovou klikou mohla zase na světlo, zpozorněl jsem. Dnes už zase láme srdce ctitelům a já jsem spíše zklamaný než spokojený. Doufal jsem, že mě po nějaké kdovíjak velké proměně konečně okouzlí a ono se přitom stalo asi jen tolik, že tahle dnes už dáma jedná s větší rozvahou, chodí více nafintěná a samozřejmě taky že změnila obličej, jenž si z jistých úhlů pohledu není těžké splést s tím původním. Co do celku, jde stále o tu samou ženskou: Pro spoustu lidí senzační, pro mě ani ne, ale - byť trochu starší a umělejší - pořád ještě pohlednou, zábavnou a inteligentní. A právě proto ji dávám sedmičku.

Tomáš Parkan - 7/10

Obávám se, že tato makrorecenze bude silně jednotvárná a ani já nebudu žádnou výjimkou. INXS jsou zpět ve velmi dobré formě a dokazují, že je v podstatě každý svým způsobem nahraditelný - tedy i Michael Hutchence. Zatím na albové úrovni určitě, otázkou je, jak se ujme nový zpěvák na koncertním pódiu. "Switch" samotné nepřináší v podstatě nic nového, zkrátka a dobře jsou to INXS, ale myslím, že právě na tohle všichni čekali a nějaký větší stylový odklon by byl spíše zklamáním. INXS natočili velmi slušné poprockové album s hodně dobrými songy jako třeba "Perfect Strangers" nebo "Like It Or Not" s jazzovou vložkou. "Switch" tak nějak navazuje na předchozí tvorbu Australanů, ale díky Guy Chambersovi je zvukově poplatné této době a Robbie může INXS jen závidět.

Vojta Kostelecký - 7/10

Jste rocková legenda dávno za zenitem. Excentrický zpěvák se vám uškrtí při hledání absolutního sexuálního blaha na hotelové klice a vy nevíte, co dál. Rozpustit, nerozpustit? Chvíli žijete z podstaty. Chrlíte další a další bestofky, vystupujete na olympiádách a rok co rok vydáváte prohlášení o velkém comebacku. Spasí vás až na míru šitá reality show, do níž se krom tisíců dalších přihlásí i mladík, který vzal poprvé do ruky kytaru po shlédnutí právě vašeho klipu. Momentálně je tak trochu na dně a bydlí v autě, ale vám padne hnedka do oka. Že by happyend? Asi tomu nebudete věřit, ale je to tak. Důkaz? Album "Switch". Dekadentní lascivnost "pana nenahraditelného" nahradila rockovější "macho" póza schopného nováčka, ale jinak se toho - ku prospěchu věci - zas tak moc nezměnilo. Tedy až na ten patřičně upgradeovaný sound. Producent Guy Chambers vytřískal za pomoci řady skladatelských řemeslníků (Desmond Child, The Matrix) z kapely maximum možného. Občas je to sice trochu moc vymydlené a hitparádově vykonstruované, ale ve chvílích, kdy se do toho pánové opřou, se budete bavit, ať už jste ročník sedmdesát nebo pětaosmdesát.

David Věžník - 8/10

Přišel, že si chce půjčit nějaké cédéčko, aby prej nemusel přes Vánoce poslouchat ty trapný koledy. Na stole ho zaujal "Vypínač". "Hmm, INXS, ty vlastně neznám. Se jim oběsil ten zpěvák, když si dělal dobře, že? No jo, když v tý době já žral Twenty 4 Seven a 2 Unlimited a úspěšně ignoroval všechno, co nemělo rovnej beat a kde zněly kytary." Cédéčko vracel dávno po uzávěrce. "Teda abych pravdu řekl, mám z toho takový lehce smíšený pocity. No né, ta deska není špatná, vlastně je dost dobrá. Pestrá. Jsou tam jakoby Stouni ("Pretty Vegas"), U2 ("Afterglow"), dokonce trochu Abba ("Hungry") a Coldplay ("God's Top Ten"), špetka country ("Remember Who's Your Man") a karibiku ještě s reggae ("Never Let You Go"). Ale vlastně je tak pestrá, že ta kapela nemá ksicht. Když pustíš středně znalýmu posluchači namátkou jednu skladbu, neuslyšíš jistý pevný hlas říkající: 'To jsou INXS!' On totiž ani ten novej zpěvák nemá zas tak charakteristickej hlas, aby definoval zvuk skupiny. Docela tvrdá výtka, co? Tak na pětku. Jenže tenhle "Switch" se zatraceně dobře poslouchá. INXS nešetří nápady, co se zvukový rozmanitosti týká, no a refrény nejsou chytlavý jen málokdy, i když v hlavě se usazujou postupně a pozvolna. Navíc ten booklet je designově vychytanej a jsou tam texty... Viděl bych to někde mezi sedmičkou a osmičkou. Dej osmu, ať nemáš výčitky. Poslechneš si to ještě třikrát a uvidíš, žes udělal dobře," řekl a odešel. Než zavřel dveře, zhasnul.

Luboš Kreč - 8/10

Tomuhle říkám královský návrat. Když jsem poprvé slyšel, že INXS hledají vokalistu prostřednictvím reality show, pomyslel jsem si, že skupina už ve své bezuzdné touze po penězích nemůže klesnout níž. Ale jak vidno, pletl jsem se, poněvadž J.D.Fortune se ukazuje být náhradou za Michaela Hutchence adekvátní. Pravda, týká se to zpěvu, ne už tolik vzhledu, což by mohl být teoreticky problém, avšak to je na jiné povídání. Každopádně "Switch" je skvělá poprocková deska s výborným zpěvákem, chytlavými melodiemi, příjemným balancem mezi ostřejším rockem ("Devil's Party", "Pretty Vegas") a klidnějším mainstreamem (zřejmě Hutchencovi věnované "God's Top Ten"). Speciální pozornost si zaslouží především píseň "Hot Girls" s japonskými vsuvkami a vypečenými riffy, na druhé straně také "Afterglow" - díky kýčovité patetičnosti nejslabší kus. Obecně toho ale "Switch" nelze mnoho vytknout, protože skupině mnohaletá hibernace zřetelně prospěla. Neočekávejte převratnou originalitu, očekávejte INXS v plné síle. Stejně jako na přelomu 80. a 90. let.

Ondřej Ručka - 8/10

Sakryš, ze mě se snad na mladá kolena stane rocker. Líbili se mi letošní Stouni, líbil se mi Petr Bende (sic!) a líbí se mi i "Switch" od INXS. Pravda, tohle poprockové album je tak líbivé, hlaďoučké a lze snad říci že i sladké, až je to ve skutečnosti popové album, s trochou příměsi elektrických kytar. Piáno, dechy, libé dámské vokály, nasamplované Japonky (v "Hot Girls")... Při takové "Gods Top Ten" nezbývá než zamáčknout slzu, jak příjemně to všechno znělo a jak se to poslouchalo. To naopak úvodní "Devil's Party" zní energicky (jako i "Like It Or Not") a rozjuchaně (a vzdáleně mi, nezlobte se, připomíná "Everything She Wants" od Wham!), příjemný popík je "Remember, Who's Your Man", v "Never Let You Go" zazní xylofon a skladba mé lehounce reggae nádech, určitě nejlepší kousek na desce. Jestli po mě bude někdy někdo chtít doporučit příjemné poprockové album, pak mu určitě navrhnu "Switch". Je obdivuhodné, co dokázali INXS stvořit poté, co je všichni odepsali a poslali je do starého železa. Tomu říkám (ale ne už pro Michaela Hutchence) zmrtvýchvstání. Bravo!

Petra Hubáčková - 8/10

Michael Hutchence, zesnulý zpěvák INXS, se svým neuvěřitelně silným charismatem dal šťávu jak nepolapitelné "Mystify", tak "Never Tear Us Apart" s nádechem skleněné pohádky. Byl by vůbec někdo schopen postavit se na Michaelovo místo? Ano byl. Jak dokazuje nové album, je jím J.D. Fortune. Dle jeho zpěvu ve skladbách se dá usoudit, že nemá potřebu měřit se s osobností Michaela. Oba dva jsou jiní, díky bohu. Celkovou tvorbu INXS znám slušně, proto jsem byla velmi zvědavá, jaké bude album bez Michaela. Je překvapivé a svěží. Zároveň přímočaré a nekompromisní. Už první "Devil's Party" mnohé napovídá svým zpracováním a aranžmá. J.D. Fortune má podobný hlas, jako měl Michael, zvláště v dolním rejstříku. Ve vyšších polohách se více barevně diferencuje, což je jedině dobře. Lidé tak nemohou moc porovnávat (aspoň by neměli). Velmi mě zaujala "Afterglow", protkaná vzduchem a vonící po dešti. Nechybí altsaxofon, místy dokreslený tenorem, jejichž party perfektně zapadají a sóla jsou všita skladbě pevně do švů. Osazenstvo skupiny si stále perfektně rozumí a zpěvák až neuvěřitelně dobře zapadá do písní i do stylu hraní. Je to hrdé a plnohodnotné pokračování tvorby INXS.

Tomáš Tenkrát - 8/10

INXS chytili druhý dech - to je jasné. Ve velkém očekávání jsem vsunul kompakt do přehrávače. Byl jsem ke "Switch" skeptický a to ode mne nebylo hezké. Prostě jsem jim už stejně jako miliony dalších nevěřil. A hle zázrak se přeci jen stal a INXS ulovili svou superstar. A ne ledajakou, J.D. Fortune až nečekaně skvěle nahradil Michaela Hutchence. Samozřejmě má svůj trochu jiný projev, ale je dobře, že se nesnaží zbytečně Hutchence kopírovat za každou cenu a ve všem. Soudě podle reakcí, do sehrané kapely zapadl i jako člověk, což je opravdu neuvěřitelné. Ze "Switch" vypíchnu pomalou "Afterglow", která ve mě trošku evokuje balady Travis. Moc hezky zkonstruovaná skladba, stavící na nepodbízivém hlasu a tklivém klavíru s výborně gradujícím závěrem. Skvělá je také kytarovka "Hungry", která mi zase připomíná nejslavnější éru jiných Australanů, a to sice Midnight Oil. A rád bych zmínil i ženský backvokál v "God's Top Ten", to je tedy opravdu balzámek, u kterého si musí mlasknout snad každý. Album je doslova nabušené vybroušenými melodiemi a vůbec krásnými momenty pro vaše uši. Co se negativ týče, tím hlavním je pro mě přearanžovanost některých skladeb, a také se bojím, že se mi "Switch" ohraje, ale zatím se tak nestalo. Král je mrtev, ať žije král! Smutné časy jsou zapomenuty, INXS píší novou kapitolu. Gratuluji.