"Rockin' The Joint" není běžným živým albem, co se vydává po koncertní šňůře. Aerosmith totiž zde zaznamenaný koncert nahráli již v lednu roku 2002 v The Hard Rock Hotel v Las Vegas. Snad aby vyplnili čekání na následovníka desky "Just Push Play" (neboť následující vynikající album "Honkin' On Bobo" bylo netypické svým zaměřením na blues a coververze, a také kytarista Joe Perry po letech vydal sólovou desku), vytáhli z archivu starší živou nahrávku, která navíc nepochybně má svoje kouzlo. Byla by škoda ji nechat ležet ladem, nota bene když minulé koncertní dvojalbum "Little South Of Sanity" vzbudilo ne příliš kladné reakce.

Kapela sáhla hluboko do svého bohatého archivu, vybrala několik méně hraných věcí ze sedmdesátých let a také vyložené špeky pro fandy. K nim jistě patří šlapající "Big Ten Inch Record" a fantasticky zahrané blues "Rattlesnake Shake" od Petera Greena z Fleetwood Mac natažené na osm minut. V té době nové skladby (otvírák "Beyond Beautiful" a pak "Light Inside") jsou právě z "Just Push Play", ale do večera dobře zapadají, i když publikum evidentně preferovalo staré písně.

Nahrávka má velmi dobrý zvuk a záleží jen na tom, zda vás pěvecké vylomeniny velké tlamy Stevena Tylera baví, nebo iritují. Perryho kytara se ovšem poslouchá náramně: Ať už jsou to úžasné improvizace v druhé polovině "Same Old Song And Dance", nebo jeho souhra s Bradem Whitfordem v legendárním hitu "Walk This Way". V poslední položce večera "Train' Kept A-Rollin'" Aerosmith opravdu připomínají odbržděný vagon a na závěr smetou vše, co jim stojí v cestě.

Neaktuálnost desky by ani tak nevadila. Hodnocení sráží jen krátký hrací čas CD - ani ne hodina nebývá u koncertních alb zvykem. Máme zde pouze jedenáct skladeb, protože úvodní stopa "Good Evening Las Vegas" je opravdu jen Tylerovým pozdravem divákům. Trochu mimo mísu je i zařazení profláklé balady "I Don't Want To Miss A Thing", ta mi do konceptu desky nezapadá, a vypípnutí jednoho Tylerova nevhodného slova. "Rockin' The Joint" je typické album fanoušků, co si se svou kapelou již odžili svoje, najdou zde totiž pár zajímavých rarit. Už jen kvůli zmiňované "Rattlesnake Shake" stojí deska každému členu "Aero Force" za to.