Mohl bych parafrázovat jeden slavný výrok a napsat, že pokud jednou někdo bude hledat nové jméno pro country music, může tento styl pojmenovat Johnny Cash. Leč nebylo by to úplně přesné, neboť Johnny Cash sice patří mezi nejzásadnější postavy americké a světové country, ale jeho přesah do jiných žánrů je veliký a naprosto odpovídá jeho krédu: "Je-li píseň dobrá, nesejde mi na tom, v jakém je stylu nebo kdo ji napsal." Snad proto i já, člověk, kterého devadesát procent country music neskutečně nudí svojí snadnou předvídatelností a mnohdy laciností, kterou málokdy dokážou vyvážit leckdy vydařené a v dobrém slova smyslu chytlavé melodie, chovám k Johnnymu Cashovi velkou úctu a k jeho hudbě ještě větší lásku. Uvítal jsem tudíž tuhle možnost přehlédnout téměř půl století trvající Cashovu kariéru v jedné hodince.

Jestli se něco na této kompilaci skutečně povedlo, pak je to ukázání neuvěřitelné šíře Cashova talentu. Začíná se úplně prvními hity z konce padesátých let minulého století ("Folsom Prison Blues") a zlatými zářezy z počátku spolupráce s pozdější druhou Johnovou ženou June Carter (její skladba "Ring Of Fire", duet "Jackson"). Nechybí samozřejmě ani obě strany úplně prvního Cashova singlu "Cry! Cry! Cry!" a "Hey Porter". Najdete i ukázky z druhého komerčního vrcholu, kterým byly dvě živé nahrávky z amerických věznic San Quentin a Folsom Prison, které bard nahrál v době, kdy již měl vlastní zkušenost s vězením za přechovávání drog za sebou. Dojde i na nějakou tu drobnou raritku, jakou je skladba "The Wanderer" z alba "Zooropa" irských U2, ve které Johnny hostoval. Vrcholem jsou pak pro mne zejména ukázky z posledních řadovek nahrávaných pro label American, na kterých Cash hodně sahal k předělávkám svých oblíbených rockových a popových skladeb, které zde zastupují třeba naléhavá "One" od U2, poslední Cashův hit "Hurt" od Nine Inch Nails či pro mne vrchol desky, depešácký majstrštyk "Personal Jesus", zde v decentním a neskutečně silném a naléhavém podání pro klavír, akustickou kytaru a zpěvákův nezaměnitelný baryton.

Takže je zde vlastně něco špatně? Inu ano. Je sice potěšitelné, že se všechny labely, na kterých své nahrávky Johnny Cash vydával, dohodly, a žádné období jeho kariéry není ignorováno. Na druhou stranu může být jedenadvacetipísňový komplet jen těžko kompletní, jedná se spíš o kratičké sondy do jednotlivých období. Navíc album vysloveně trpí nevyrovnanou zvukovou kvalitou jednotlivých nahrávek. Evidentně se dodatečným úpravám a čištění nikdo příliš nevěnoval. Naopak mile působí booklet s poměrně zasvěceným, byť stručným popisem Johnnyho sedmdesát jedna let dlouhého života, popisem skladeb včetně informací, na jaké desce vyšly původně, a několika opravdu vydařenými fotkami. Ta nejlepší je ovšem vtipně umístěna v krabičce pod samotné cédéčko - když jej vyjmete, vybafne na vás kouzelně rozzuřená zpěvákova tvář a ruka s ukázkovou fakíjou, jak by řekl syn kolegy Parikrupy.

Logicky tedy přichází otázka, komu je tato deska vlastně určena. Kdo by chtěl mít všechny zásadní nahrávky, pro toho je tohle CD málo. Doporučit ho lze snad jen tomu, kdo hudbu Johnnyho Cashe chce objevit či právě objevil, a potřebuje se rozhodnout, která část jeho tvorby mu bude nejbližší, a kterou se tudíž bude nadále zabývat. Jako takovéto vodítko by snad tahle deska mohla mít smysl.