Po třech letech od debutu "Midnight Desert" se letos na podzim představili November 2nd s novou deskou. "Little Miss Behavin' And The Troublemakers" mělo potvrdit, že čtveřice se Sašou Langošovou v čele je nadějí tuzemské poprockové scény. Zda se to podařilo, se vám pokusí odhalit naše makrorecenze.
© facebook interpreta Pražsko-hranickým
November 2nd trvalo tři roky, než navázali na úspěšný a mnoha kritiky chválený debut
"Midnight Desert". Pokračování v podobě "Little Miss Behavin' And The Troublemakers" nevzniklo za jen tak nějakých podmínek - kapela ho nahrála v USA, spolupracovala na něm s Davidem Biancem, Stevem Walshem, pomáhal také
David Koller. Už dřív se o
November 2nd hovořilo v intencích
těch, kteří směřují za hranice. Mezinárodní zázemí aktuální desky to jedině potvrdilo. Odpovídá tomu ale i kvalita materiálu na "Little Miss Behavin' And The Troublemakers" předkládaného? Podle Davida Věžníka, který psal
hlavní recenzi, jen částečně. Hodně podobný názor má i deset dalších redaktorů musicserveru, kteří se zúčastnili makrorecenze.
Jakub Macháň - 6/10Chceš si pustit jen tak něco pohodovýho a odlehčenýho, když přijdeš po těžkým dnu domů. Jasně. Pusť si novou desku kapely "Druhýho listopadu". Příjemnej kytarovej popík s anglicky zpívající žábou. Když si to poslechneš poprvý, budeš si myslet, že to je nějaká americká kapela. Je fakt, že desku nahrávali v New Yorku s renomovaným americkým producentem a se spoustou zahraničních kapacit v hudebním oboru. Všechno je nahraný dobře a zní to fakticky světově, šlape to, hezky to ubíhá, je to příjemný. Ale, sorry, občas chceš trošku víc... V Americe by se to jako ordinérní poprock moc dobře neprodávalo a my tady v Čechách můžem být rádi, že tady takovou kapelu máme. Tak proč naše rádia nehrajou trošku víc
November 2nd a jim podobný? Takhle nějak by přece měla vypadat ideální radio-friendly kapela. U nás na hranici alternativní tvorby. Deska sice nenadchne, ale určitě potěší a přinejmenším si řekneš, že to zní až moc dobře na to, že to jsou Češi. Ale nesmíš v tom nic moc hledat. Nedívej se zpátky ani kupředu a polykej k tomu hořký pilulky.
Michal Koch - 6/10Už to tak bývá, že to občas s některými novými deskami dopadá jako s jednou Cimrmanovou operou, tedy že prvek očekávání je vystřídán prvkem zklamání. A přesně to mě potkalo u novinky
November 2nd. Byla to jedna z těch podzimních desek, na které jsem se převelice těšil. A to možná byla trochu chyba. Když jsem tuhle placku dával do přehrávače, čekal jsem
něco, co mě zatlačí do křesla, donutí v úžasu naslouchat, z čeho mi poklesne brada. První poslech, pak druhý, třetí, pátý, jedenáctý a... nic. Tedy ono se to hezky poslouchá, melodické to je, výborně nahrané, aranže jsou promyšlené, hlas zpěvačky netuctový, zkrátka a dobře je to dobře vymyšlené a nahrané album. Ale pro mě je bez citu, bez emocí, bez čehokoliv, z čeho by mě mrazilo v zádech a kvůli čemu bych chtěl alespoň některé písně poslouchat znova a znova. Dokonce se obávám, že po napsání tohoto příspěvku se mockrát k tomuhle cédéčku přes veškeré sympatie, které ke kapele chovám, nebudu vracet. Lehce nadprůměrné body uděluji proto, že nemám, co bych po technické stránce vytkl. Je mi to líto, leč k mému srdci nepromlouvá ani jedna píseň z téhle desky.
Luboš Kreč - 6/10Těžko říct, jak to přišlo, ale kolem
November 2nd se vytvořil mýtus, že jsou kapelou mezinárodního formátu, že mají šanci prorazit, že český rybníček je pro ně příliš mělký. A to je pěkná hloupost, nic na tom nemění skutečnost, že novinku nahráli v Americe a pomáhal jim s ní David Bianco. Ano, profesionálně a řemeslně to je zmáknuté dobře, takový sympatický poprock s melodiemi, které neurazí,
Saša Langošová zpívá solidní angličtinou... Jenže, a to je třeba zdůraznit,
November 2nd nedělají žádnou objevnou muziku, ba co víc některé jejich pecky jsou veskrze nudné. Deska "Little Miss Behavin' And The Troublemakers" zní tuhle jako
Sheryl Crow, tuhle jako
Alanis Morissette, tuhle jako... Sice se u toho nenudíte, občas dokonce zaplesáte nad vydařenou skladbou, ale stejně se nezbavíte pocitu, že
November 2nd jsou jednou z nejpřeceňovanějších kapel, jaké se na českém mainstreamovém trhu pohybují.
Tomáš Parkan - 6/10Když jsem si po poslechu nové desky
November 2nd přečetl recenzi kolegy Věžníka, pomyslel jsem si: vše již bylo vyřčeno. Opravdu, "Little Miss Behavin' And The Troublemakers" až možná příliš připomíná Cardigans, s tím rozdílem, že já tam slyším ještě lehký vliv
Cranberries a to především ve "Vampire". Zkrátka mi zde chybí sebemenší náznak nějaké nové myšlenky, například v aranžmá či produkci. Rozhodně si nemyslím, že by to byla špatná deska, melodie jsou velice dobře napsané, zvuk je svým způsobem zajímavý, ačkoliv bych tuto stránku desky až tolik nepřeceňoval, a zpěv Saši Langošové originální a snadno identifikovatelný, ale toto platí pouze v našich luzích a hájích. Ve chvíli, kdy slyším angličtinu, asociativně srovnávám se zahraničím a v tomto srovnání je "Little Miss Behavin' And The Troublemakers" v podstatě průměrnou deskou, jakých můžeme slyšet od amerických písničkářek tucty. Záměrně srovnávám s písničkářkami, protože přesně takto na mě toto vše působí a z toho plyne i jedna taková kacířská myšlenka. Nebylo by jednodušší zapomenout na N2nd a celé seskupení prezentovat jako Sašu Lakotošovou a band? Minimálně by se jejich desky lépe propagovaly.
Luboš Svoboda - 7/10Tak si tak ve všech článcích o nové desce výborných
November 2nd čtu, s kým kdy kde na čem spolupracoval který americký producent, kdo mu s tím pomáhal, s kým se znal a s kým se kamarádil ten, co mu pomáhal, kdo slavný používal stejné kabely ke kombu a stejnou značku trsátek... A nikdo jako by se nezajímal o to, že na prvotině "Midnight Desert" byly zajímavější písničky. Jasně - "Slečinka" zní skvěle a slečna Saša zpívá ještě líp než kdysi. Nečekal jsem tak moc, jak by se zdálo z konstrukce na začátku minulého souvětí, přece jen skvělý zvuk se na každém rohu nerozdává, ale před celkem obyčejným světovým albem dám přednost skvělému českému. Debut byl prostě výraznější, živejší, stylově urostlejší... zábavnější. Tentokrát s vděkem chytám krátké vzruchy, jaké poskytne třeba pokřivený výkřik posledního "Fire" v refrénu stejnojmenné skladby nebo funky úlet "Who Do You Think You Are?".
November 2nd jsou pro mě jednou z našich nejlepších rockových kapel. Pokud ale v budoucnu ještě přitvrdí v mdlosti (kam ti redaktoři na ty idiotský výrazy...), oba přívlastky jí odpářu. A kde natočí další desku, mi pak bude ještě volnější než teď.
Radek Londin - 7/10Hezký a stylový obal a významná jména v bookletu. Hmmmm. Tváří se to světově... Play... ono to tak i zní... Teda po prvním poslechu musím uznat, že mě dostali. Hodně silných melodií ("Vampire" je pro mě adeptem na českou píseň roku), zpěvné a v rámci možností to slušně hrne, taky aby ne, 38 minut rozhodně není moc. Něco mi ale říká, že se opět nezamiluju. Zpěvačka Alexandra Langošová je kočka a talentu má na rozdávání, jenom stejně jako u debutu nevím, kdo vlastně je? Prakticky v každé písni je totiž dost rozeznatelná manýra... Stačí pár vteřin a hned vás napadne, jaká že zpěvačka sloužila za vzor. I kapela, tedy melodie i jednotlivé aranžérské nápady, vždy někoho nebezpečně připomínají. Součástí stylových lekcí jsou
Joan Osborne,
Sheryl Crow,
The Cranberries a
Alanis Morissette. Je tady i troška Kid Rocka ("Who Do You Think You Are?") nebo
R.E.M. Škoda, že nešli pro takto ušatou inspiraci alespoň o kousek dál, takhle jde zase jen o kolekci kvalitních poloreprodukcí.
Ondřej Pravda - 7/10Klasický případ rozpolcení duše recenzenta. Na jedné straně rozhodně uznání za tzv. světový zvuk, nemyšleno jen technicky. Tedy solidní autorské skladby v umírněně rockovém aranžmá, ve kterém si můžete hledat podobné inspirační zdroje jako u velkého počtu amerických kapel a interpretů. Víc zboostrované kytary kapele sluší, což si myslím už od singlu z první desky. Navíc kvalitní ženský vokál, jehož angličtina netahá za uši. Takže vlastně skvělé, ne? Jenže na druhé straně vše výše uvedené zároveň znamená zaměnitelnost se zástupem tolika amerických nebo americky znějících kapel ("Better Pill" je jak od Ivana Krale) a díky vokálu samozřejmě hlavně písničkářek, které se za posledních 10 až 15 let "vynořily" (byly tady i dřív, já vím). V nejlepších momentech ("Fire", "If") je tak na úrovni vyšší kvality takové
Sheryl Crow nebo
Alanis Morissette, v těch ostatních, tedy normálních, "jen" střední. Je fajn mít takovou americkou kvalitu na domácí scéně, jen víc takových dobrých skladeb do rádií, ale kdyby se hlavní dvěma duším kapely chtělo víc "experimentovat" (třeba jako v nijak objevné, ale funky náladou a mužským hostováním přesto osvěžující "Who Do You Think You Are?"), pomohlo by to z relativní jednotvárnosti a nepřekvapivosti alba. Chápu, že ti, co mají rádi jistotu, budou nadšenější.
Pavel Novák - 7/10Jestli je něco, co hudba dává a za co jsem nesmírně vděčný, jsou to holky, co dokážou vzít do ruky kytaru a složit dobrou písničku. A jestli je nějaká česká kapela, za niž jsem vděčný a mrzí mě, že jsem ji blíže poznal až teď, jsou to
November 2nd. Snad poprvé, kdy jsem měl možnost se o nich dovědět bylo prostřednictvím klipu "Tomcat Blues". Říkal jsem si - fajn, ale nestačilo mi to jako lákadlo sáhnout po jejich desce. Ovšem to, co předvádí Saša a její hoši na novince, je něco na naše končiny skoro až neuvěřitelného. Podařilo se jim totiž zbavit se toho, co jiným dělá problém a sice jakési nálepky - jsme česká kapela a tuhle desku jsme natáčeli zde (i když víme, že deska částečně vznikala v USA). Co na tom, že je to v angličtině, podstatné je, že texty mají smysl a Saša dobrou výslovnost. Ale co je hlavní - tahle slečna má talent takových rozměrů jako málokterá jiná zpěvačka u nás. Opravdu nemůžu nezmínit dvě písničky, které mi z tohoto alba nesmírně přirostly k srdci. Tou první je úvodní "Bitter Pill" a tou druhou závěrečná "New Year", o které nemůžu říct nic víc, než že je prostě nádherná. Co se kapely týče, tak osobně ji považuju díky téhle desce za horké kandidáty při příštím předávání Andělů. Myslím, že můžu s klidem říct, že díky
November 2nd máme další zboží na export.
Martin Světlik - 7/10Deska "Little Miss Behavin' And The Troublemakers" už na první poslech nepůsobí dojmem, že by chtěla bořit zažité konvence populární hudby. Není ani za mák provokativní nebo šokující. Dokonce není ani příliš inovativní. Nepřináší nic, co by tu předtím nebylo, ale přesto přese všechno - mně to nevadí. Z
November 2nd je totiž cítit, že takovéto ambice ani nemají (na rozdíl od jiných, kteří mají plná ústa své vlastní nápaditosti). Z čeho se na desce naopak můžeme těšit, je neuvěřitelně příjemný a milý poprock, který svojí kvalitou rozhodně nikoho neurazí. I největší alternativci bývají totiž hluboko uvnitř popaři a dobrá melodická písnička vždycky potěší. Kapela je schopná vytvořit inteligentní a přitom jednoduchou skladbu, která má nápad a správný spád. Sem tam nějaký hit by se taky našel, i když "Cut Up" z minulé desky už to není. Prostě a jednoduše: žádná velká revoluce, jen civilní, upřímné písničky, které se dobře poslouchají. Nic víc, nic míň. Škoda jen, že deska je dlouhá nějakých třicet osm minut, to mi připadá zatraceně málo, ať už je její kvalita jakákoliv.
Hana Vykoukalová - 7/10Na českou kapelu zní
November 2nd hodně "nečesky" - a je to jen dobře. I když je možná trochu škoda, že krom jmen nenajdete v bookletu jediné slovo česky. Asi bych ale tuhle kapelu ani nedokázala přirovnat k žádné jiné u nás. Měla jsem tedy radost, že jsem dostala příležitost si pořádně naposlouchat právě tohle CD. Poslechla jsem ho jednou, podruhé, potřetí... A výsledek je rozpačitý. Že má jen necelých 39 minut v deseti písničkách, je relativně v pořádku, ale celková atmosféra podle mě už tak dobrá není. Všechny songy působí velice příjemně a pohodově, takový nenásilný rekreační rock. Hlas Alexandry Langošové je taktéž pohodový. Zní přirozeně, až vás napadne, že si k tomu zpívání vlastně jen tak "odskočila od plotny". To je fajn při pár písních, ale celé CDčko po chvíli začne působit tak trochu nudně. U většiny desek máte třeba pár oblíbených kousků a když víte, že ta další píseň je ta vaše oblíbená, těšíte se. To se mi ale u "Little Miss Behavin' And The Troublemakers" bohužel nestalo. Těšila jsem se a písně ubíhají a najednou je 39 minut pryč a ono nic. Každá píseň je sice osobitá a má vlastní téma, ale dohromady jsou všechny v jedné lajně. Nenašla jsem žádnou konkrétní, která by byla něčím extra nebo vybočující, eventuelně potenciálním hitem. Což sice není nic vyloženě zlého, ale celé album se tak stává dost monotónní záležitostí. Nic vás vyloženě nenadchne ani neurazí. Je to celé takové "dietní". Přiznám se, že při jednom z těch mnoha poslechů jsem dokonce usnula, čímž bych ho tedy asi nedoporučovala k poslechu do auta. "Little Miss Behavin' And The Troublemakers" je přesně to pravé k navození pohodové nálady, když chcete prostě vypnout a jen v klidu vychutnávat hudbu.