Trance měl za dobu své existence minimálně tři ikony: Tiesta (pro všechny, kdo chtějí klasiku), Oakenfolda (pro všechny, kdo chtějí progres) a Van Dyka (pro všechny). Snad právě pro svůj do jisté míry konzervativní přístup to je právě Paul Van Dyk, kdo se drží na špici mediální pozornosti. Je to právě on, kdo se vybaví devadesáti devíti procentům tranceovým "vzdělaným laikům". A než bublina jeho osoby i stylu, který razí, splaskne docela, je tu jeden z posledních záškubů - pokračování Van Dykova mixu "The Politics Of Dancing". Nutno předeslat, že je přesně takový, jaký se dal čekat.

Po řemeslné stránce není co vytknout. Van Dykovy mixy jsou precizní a bezchybné, i když při dnešních softwarových možnostech se pochybnosti objevují... Ale nešť. Co zarazí v tom negativnějším slova smyslu, je styl, kterým se "The Politics Of Dancing 2" ubírá. Kdo slyšel trance naposledy před pěti lety, bude překvapen. Na tomhle dvojcédéčku je to totiž úplně ten samý trance. S veškerou svojí předvídatelností (teď přijde breakdown, teď zasněné synthy plochy, teď ty virbly, co se budou zrychlovat, než nastoupí beat...). Je udivující, jak nehnutě stojí tento styl na místě. Někdo může namítnout: A musí se opravdu všechno vyvíjet? Dost možná nemusí. V tomto ohledu Dykův mix nabízí standard - acidové pady, snové melodie i tvrdé basy.

To ovšem neznamená, že jsou "Politics" nuda. Jen je třeba mít tu správnou náladu. A možná se i vyznat. Pak lze vytvářet závěry úvah, proč je mix na dvou discích, když jednotlivé mixy se od sebe zas tak neliší. Řešení mají v rukávu všichni, kdo dělí trance na další podškatulky, a ti, kteří po pár posleších rozdíly sami vycítí (třeba že druhé cédéčko je přece jen o něco málo tvrdší). Z dvaatřiceti tracků zaujmou především ty vokální (White Water z prvního disku a díky netradiční práci s vokály hlavně Holden & Thompson z disku druhého), instrumentálku zvládl dobře například Ottaviani. Novinkový Van Dykův singl "The Other Side" sice ukazuje lehké novum, ohromující prací velikosti "Another Way" však zdaleka není.

S bolestí v srdci lze konstatovat, že hudební styl trance stejně jako celá taneční scéna stojí na místě. A čeká, co dál. "The Politics Of Dancing 2" Paula Van Dyka je toho důkazem pro všechny. Své příznivce si tahle kompilace zcela jistě najde. Budou to ti, kdož tomuto stylu holdují již léta a mají ho rádi takový, jaký je. Nějaké nové fanoušky ale s velkou jistotou nezíská.