Čtvrtek po dvacáté hodině v pražském Futurum Music Baru patřil mainstreamu. Šumperští O5 & Radeček křtili své aktuální album "Mainstream" a pro tuto příležitost si pozvali exVyVoleného kamaráda Rosťu, který s sebou přivedl další, jak jinak než mainstreamové, tváře - Sašu, Věru a Petra Zvěřinu, jenž už se od své babetové aféry stihl stát kolegou, pisálkem. Pojďme však pěkně po pořádku, úvod totiž nijak mainstreamově nevypadal. Akce měla začínat v osm, dorazil jsem, jak není mým zvykem, o nějaké čtyři minuty dřív, a hned se mi to nevyplatilo! Dole v sále se zkoušelo, pan vrátný dostal pokyn nepouštět nikoho za vchodovou místnost a tento pokyn dodržoval převzorně. Když jsem si vyrazil na WC, zastavil mne a pravil nekompromisně "Až za čtyři minuty!" Následujících 240 vteřin tak bylo delších než obvykle, ale vše dobře dopadlo, dveře se otevřely, nepotřebné vypotřebovalo a mohlo se začít. Mohlo...

Ačkoli start byl naplánován na zmíněnou osmou večerní, dobrou hodinu se ve Futuru nic nedělo. Jakýs takýs ruch tak panoval jen u podlouhlého baru. Tu a tam se spustilo trochu dýmu na prázdnou scénu, ale jinak nuda. Nuda ve Futuru. Až po deváté se zjevila VyVolená skupinka, prošla prázdným sálem a zamířila do mix zóny, na což přítomná bulvární družina zareagovala podobně, jako když nevrlá důchodkyně spatří volné místo v tramvaji - exponenciálním zpozorněním a zrychlením. Zároveň to nedalo jistému notně nabuzenému chlapíkovi, jenž vláčně přikráčel k pódiu, kde se pomalu připravovala předkapela Slot & Shade, a s jistou existenciální marností v hlase zvolal "Haló, my chceme slyšet hudbu!" Na to frontman vlídně odpověděl "Hudba přichází" a spustily se takřka nefalšované britské kytarové hody. Takřka proto, že Slot & Shade jsou z Prahy a že publikum bylo přece jen spíš české.

Po dlouhém čekání se lidé nesměle soukali od baru, a i pak postávali až na onoho harcovníka, co hudbu přivolal, jen v pozadí. Přitom hochům a ženě na pódiu to odsýpalo hezky. Zvukaři sice na můj vkus trochu moc vytáhli kytary na úkor zpěvu a přemítání nad tím, co si dal, nebo spíš šlehnul basák Štěpán Drábek, mi zabralo několik minut, ale výsledný dojem byl víc než chvalitebný. Nebýt toho umrtveného publika, mohl bych směle říct, že Slot & Shade ideálně navnadili lidi na hlavní chod večera - O5 & Radeček. Takhle měl nemalý podíl na nabuzení i čas, Radečci začali až něco po desáté. Za to, že to posluchači do té doby ve Futuru vydrželi, se jim dostalo symbolického "Dík". Kdyby každý dokázal poděkovat tak povedenou písničkou, mohli bychom říct - Co Čech, to SuperStar! Tomino byl ve formě a na rozdíl od mnoha jiných interpretů neměl problém najít "studiovou" podobu hlasu, přitom samozřejmě se vším, co k živému vystupování patří. "Jsou to už zkrátka profesionálové," prohodil jsem si sám pro sebe lehce otřepanou frázi s nečekaně mazáckou příznačností chvíli předtím, než spustili Radečci song nazvaný právě "Profesionálové", v němž však neopěvují sebe, ale chlapíky z CI5.

Hned po těchto dvou kouscích se pánové se slovy "My to neradi protahujeme" vyrovnali do tenké barevné linie, pozvali mezi sebe kamaráda ze Šumperka Rosťu i další tři VyVolené celebrity s proklatě krátkou dobou expirace a začalo se křtít. O Rosťovi je známo, že je radečkovský fanoušek, navíc v publiku byl dostatek mladých dívek (i když ne těch typických nanynek, přece jen Radečci nejsou Marešové), a tak ho návštěvníci koncertu přivítali vřele. Zrovna tak i vtipného Sašu. To Věra Patt a obzvláště mediálně profláklý Petr Zvěřina byli zjevně okolím vnímáni spíš jako vtěrky, pročež je několikráte auditorium poslalo, ať táhnou na Václavák, což pravda v Praze nemá tak expresivní konotace jako třeba v Brně nebo v Kojetíně, ale i tak si říkám, že podobná forma popularity, kdy se stanete symbolem tichého podrazáctví, za moc nestojí.

Po tomto hypermainstreamovém intermezzu, kdy bylo vedle slov album pokřtěno mainstreamovým tuzemským nápojem - pivem (celé turné sponzoruje nejmenovaný pivovar, takže jsme byli svědky i povedeného product placementu) - pokračoval mainstream z radečkovskou hudbou a konkrétně baladickou "Půjdem". Tomino ještě před tím poprosil zvukaře, aby lehce ztlumili kytary, které byly stejně jako při vystoupení předskokanů mírně přetažené, ale nepotkal jsem v sále člověka - a že tou dobou byl sál skoro plný - kterému by to vadilo.

Koncert plynul směle dál. Dostalo se na píseň "Pan Mrázek", kterou kytarista a nomen omen maskot Radek Sekyra odzpíval sólo s klavírem, na nějž hrál stálý host kapely Luděk Horký. Dětská, věru radečkovská interpretace mi lehce evokovala atmosféru besídek mateřské školy. Trochu přeslazené, cílová skupina se se mnou o pohlaví a kostku cukru minula, ale jinak příjemné. A příjemná byla i "Praha", věc díky které dost možná celý tenhle mainstreamový večer vznikl. Jak mi později říkal basák Ondřej Cibule Polák, spousta lidí nemá Radečky za to, že začali rotovat na komerčních rádiích, ráda. Ale nebýt té rotace a "Prahy", kdoví co by se teď s kapelou dělo...

Tomino se několikrát vyznal z toho, že hoši mají rádi disco, a tak na důkaz dali zavzpomínat třeba na Sin With Sebastian, jejichž největší (a vlastně jediná, kterou si pamatuji) hitovka "Shut Up (And Sleep With Me)" plynule přešla v odpíchnutou kytarovku "Po nohou". Následovalo ještě pár věcí, mezi nimi třeba "4%", jež v duchu VyVolené noci věnovala kapela Vladkovi, a pak už přišlo loučení a klasické přídavky, k nimž se kluci nenechali dlouho pobízet, protože jak poznamenal Tomino, hrají přece rádi. Kapela zopakovala "Kristiána", k čemuž mám drobnou výtku, protože osobně bych si radši dal třeba "Hru na pláč" nebo "Obrázky", jež nezazněly vůbec. Na druhou stranu Radečci spustili "Cabaret", což je novinka, která je tak nová, že se nestihla dostat ani na právě křtěné (byť dříve vydané) album.

Necelou hodinu před půlnocí dozněly poslední radečkovské tóny. Vystoupit měli ještě Audiomessage, ale protože zpěvák onemocněl, následovalo místo živého přídavku už jen ticho a následně do reproduktorů zprostředkovaní Doves se svou "Black And White Town". Tou dobou dcerka Věry Patt cosi hustila do Rosti a skupinky holek ještě vytleskávaly Radečky, tentokrát už marně. Ačkoli měl ten večer několik much, nakonec mohu zodpovědně říct, že se povedl. Takhle nějak si představuji příjemný mainstream. Když jsem pak šel noční Prahou, doznívaly ve mne slova skladby "Dík". Proto, hoši, dík! Těším se na další mainstream, který bude příznačně rotovat rádii jak pojem mainstream v tomhle reportu.

O5 & Radeček, Slot & Shade, Futurum, Praha, 10.11.2005