Cesta k týhle desce vedla přes Strakonice, sto třicet korun za taxi, bar Cheers! v Křemencově ulici (kousek od Národní třídy), zázvorovou limonádu a kytaristu The Prostitutes. Přesně v tomhle pořadí. Když je z něčeho odvařenej člen jedný z nejlepších českejch kapel současnosti (ne-li dokonce tý nejlepší), zákonitě ve mně začal vrtat jakejsi červík zvědavosti. Goro. Bílý pes - napadlo mě, hned jak to řekl. A hle! Fakt se jmenujou podle toho seriálu. Japonskýho. Sotva bych ale těmhle klukům dal stejnou nálepku, jakou mělo to televizní dobrodružství. Rodinný ani za mák. Podle ochutnávek z prvního dema to bude spíš dost okrajová záležitost. Jenom pro brajgl/rychta-friendly posluchače. Nerad škatulkuju, ale kluci podle všeho věděj', kam se zařadit. Na posledním plakátu, jenž zval na koncert do pražskýho Crossu (hádej, kdo tam ještě hrál), se definovali jako punk'n'emo.

"Liar" je teda teda punk docela dost, "Reiko" už míň, ale "Whose Cup Of Molten Lava Are We?" vůbec. Tak trochu Goro podezírám, že ten punk je teď hlavně na pódiu. Vlastně, já to vím. Naživo jsem je ještě neviděl (proč se nepřiznat?), ale všechny reference mluvěj' jasně. "Kámo, těch pět kluků, to je fakt rychta! Jseš pak jak přejetej parním válcem. Nevíš." Emo/Emotions tam jsou slyšet jasně. Ještě mě napadá, jestli tam ten punk nemaj' nacpanej taky proto, aby se jim pod pódium nenahrnula děvčata s pisklavým hlasem, vlhkým rozkrokem, čtyřpísmeným potiskem na tričku (C-L-O-U) a posléze nechápavým výrazem v očích, jakože tohle není přece ta "emokytarovka, na kterou jsou zvyklý". Čímž nechci generalizovat fanynky Clou a vůbec, já mám Clou rád. Jenom Goro jsou jaksi někde jinde.

Mám rád ujetej vokál. Marně hledám charakteristiku zpěváka Goro neboli Psa 001. Deset minut, dvacet minut. Nic. Rešením se nakonec ukáže výměna několika vět po ICQ. Výsledek? "Von ví, že neumí anglicky, a tak se snaží dělat si z toho prdel. Taková parodie." Nemám s tím problém. Pro mne je tenhle projev prostě přitažlivej. Prej do toho moc řežou, mi dneska někdo sdělil. No a? Trochu riot, ne? Bereš to od Britů, zkus to vzít od Pražáků. Češi prej nejsou na hudbu. Můžou do toho řezat jak hluchej do vrat a nic. Přijde Angličan/Američan/Skot, spotí se třikrát míň a ještě dva tejdny se o jejich vystoupení bavěj' všichni, co tam byli. Hoďte po mně kamenem, ale já osobně mám dojem, že se to konečně začalo hejbat správným směrem. Ať už jde o výše zmíněný "Prostitutky", nebo právě o Goro. Takovej čerstvej závan. Kapely, co vůbec nezněj' česky. Jako když v létě zalezeš do stínu. Nebo letní bouřka. Jdu, potím se, všechno na hovno, blesk, déšť, úleva, energie, lepší nálada.

"Whose Cup Of Molten Lava Are We?" je oproti dostupnejm jednohubkám z prvního dema zvukově dost učesanější. Ne tolik špína. Zvuková. Přesto ale z každýho úderu do bicích (hlavně "Viktor" je má výborně nazvučený - to jen tak nezapomenu!), každýho hrábnutí do strun, každýho vyluzenýho tónu a každýho rozechvění hlasivek zpěváka je jasný, že naživo to bude o dvě galaxie někde jinde. V klubech jsou totiž ty čtyři stěny mnohem dál od sebe než ve studiu. Na jednu stranu mě mrzí, že Goro s největší pravděpodobností neuslyším v žádným tuzemským rádiu, na druhou mě ale ubezpečuje (smutnej) fakt, že tady v Mongolsku to znamená jakejsi ukazatel vyšší kvality. Ale je to pech, protože na "Whose Cup Of Molten Lava Are We?" je hitovek větší než malé množství.

P. S.: "Delicate Art Of Letting Go" stahujte tady.

CD k recenzi poskytla kapela Goro.

Album: Goro - Whose Cup Of Molten Lava Are We?
Hodnocení: 8/10
Celkový čas: 26:24
Skladby: Delicate Art Of Letting Go, Whirlwind In The Thorn Tree, Carapax, Viktor, Grains Of Sand, Warning Lights-Crash-Laughter, Red Hill Kids