Jir: Protože to všichni posloucháme a určitě nás to ovlivňuje. Na desce "Slunce" to ještě moc není… Petr: Tam to není vůbec, protože jsme ty mašinky ještě neměli.
Jir: A ta deska je zúročení asi tříleté práce plus pár nových věcí. Tak co nová deska? Jir: Už ji chystáme dlouho a vypadá to, že snad na podzim na ní začneme pracovat. Už půjdete do studia nebo začnete zkoušet? Jir: Byl bych rád, abysme šli do studia. Ještě máme půl roku, abysme připravili všechny písničky, který chceme.
Vin: A bude hodně elektronické. Jak jste na tom s remixy svých skladeb? Jir: My jsme to zatím nedělali, protože v každým studiu je nedostatek pásků a jakmile se ty věci natočí, tak nikdo nechce držet ty pásky, aby se s tím později ještě dalo dělat. A nebo si je musíš zaplatit. Tak teď už na to chceme myslet a nechat si to do zásoby.
Vin: Zaplať pánbů že teď už máme digitální studia! Remixy donekonečna…, je to lepší. Jak používáte internet? Jir: Já internet používám asi půl roku docela vostře. A máme svoji stránku. Jsou tam texty, turné, fotky, písničky k stažení… Kde budete v létě k vidění? Jir: V Čechách na festivalech a taky pojedeme do zahraničí. Třeba v září z Garáží do Chorvatska a teď se nám podařil husarský kousek, dostali jsme nabídku jet hrát na tři týdny do Číny, což je hodně orientální záležitost. Ještě tomu furt nevěříme, ale směřuje to k tomu, že bysme měli v půlce července odletět do Pekingu. Já jsem slyšel o východním publiku, že je takový chladný. Poslouchá muziku, ale neroztančíte ho jen tak… Vin: V Japonsku je silné reggae publikum! Už v roce 1980 hrála na Jamajce japonská kapela Raggaemuffin.
Jir: Jste vlastně první, komu to oficiálně říkáme. Je to takovej bonbónek v našich představách co bude dál. Doufám, že tam příjde nějaká inspirace. Třeba nový nástroje? Jir: To už dneska díky samplům nemusíš.
Vin: Ale jsme pro všechny experimenty. Rozhodně pro! Tak třeba budete zpívat čínsky? Vin: Né, samplovali! Jak třeba nějaká ženská zpívá "wu chang, wu chang"… Vincente, ty jsi z Jamajky, už jste se tam byli všichni aspoň podívat? Petr: Zatím jsme tam nebyli. Už se tam dlouho chystáme, ale je to dost finančně náročný.
Vin: Poď k nám, né! Vincente, jak dlouho jsi žil na Jamajce? Vin: Narodil jsem se tam a teď jsem spíš tady, už přes deset let. Jaký to je na Jamajce? Já mám představu, že se tam všude hraje reggae. Vin: Máte pravdu. Každý víkend je po celém ostrově minimálně třicet flámů a ty jsou velký – 5 000 a to jsou samý soundsystem, a já nekecám, to je pravda, hlavně v Kingstownu. Plus kluby. A jsou tam velký festivaly, prostě máte pravdu. Jak má na vaši hudbu vliv marihuana? Petr: No nějaký inspirace tam jsou, ale nakonec ty písničky musí fungovat, i když jseš střízlivej.
Jir: Prostě ty vibrace tam musí být i bez toho.
Vin: Ale můžu říct jedno. Já jsem zásadně proti tvrdým drogám. Heroin, kokain, crack, pervitin.. – to nechápu. Pokud se chceš pobavit, vem’ si trošku hudbu a jestli to nestačí, máte už legální alkohol a cigarety a pokud to nestačí, já přidám svůj zpěv… Dnes (6.května) právě v Praze probíhá další demonstrace za legalizaci marihuany. Byli byste pro? Vin: Jsem pro. Pokud máte alkohol a cigarety, proč ne ještě trošku marihuany.
Petr: Určitě.
Jirka: Hlavně by se měly odlišit lehký a tvrdý drogy. Já nepovažuju marihuanu za drogu. Když někdo propašuje do země 5 kilo heroinu, měli by ho zavřít na doživotí a pokud si někdo vypěstuje na zahrádce 10 deka trávy, tak by ho měli nechat žít. Já děkuju za rozhovor a přeju Vám, abyste se na podzim v tom studiu sešli! My taky dík, čau. A Švihadlo v plné polní jsou: Petr Šturma – sólový zpěv, rytmická kytara, sampler
Vincent Richards – sólový zpěv, toasting
Marie Šturmová – sólový zpěv, vokály, conga, percussion
Jiří Carypar – vokály, sólová kytara, manager
Martin Šulc – tenorsaxofon
Martin Červinka – klávesy
Tomáš Krček – bicí
Josef Marek - basa
Jiří Průša – trombon
Lukáš Linhart – trubka
Tereza Zoubková j.h. – trombon (Chorchestr)



