Bee Gees zažili mnoho úspěchů, prožili však i opačné spirály propadů. Podobně se odvíjely i jejich sólové aktivity a spolupráce. K těm povedenějším patří natáčení s Barbrou Streisand, Dianou Ross a Celine Dion. Barbra s nimi zažila velmi zdařilé vyšlápnutí do výšin. Za tím vším hledejte rok 1980 a desku "Guilty", na které je i snad nejslavnější slaďák všech dob "Woman In Love". Roky utekly jako voda a Barbra natočila několik méně či více povedených desek a duetů, například ten se Celine Dion ("Tell Him") se hodně vydařil. Letos je to tedy rovných dvacet pět let od vydání "Guilty" a když přišli za Barbrou, jestli by si tuto spolupráci zopakovala, nebyla vůbec proti. Ale jeden háček to má, na nahrávání se podílel už jen Barry. Maurice bohužel už není mezi námi a Robin měl jiné starosti, než se věnovat tomuto projektu.

Volné pokračování dostalo název "Guilty Pleasures" a má stejný neduh, jako měla sólová deska Barryho Gibba "Now Voyager", ta byla totiž nevýrazná a brzy zapadla. Při poslechu tohoto druhého dílu popové klasiky osmdesátých let na povrch vyplave jeden fakt a budete mít i stejný pocit - že se vlastně nic nezměnilo a že zde není žádný silný hitový potenciál. Jednotlivé skladby tu volně plynou a nijak zásadně nepřekvapí. Zajímavý hlasový projev Barbry tu není naplno využit a i když se na vás hlavní aktéři z obalu potutelně culí, nic zásadního se během poslechu nestane.

Všech jedenáct písní vychází s prostého receptu popových melodií, ke kterému bylo přidáno ono neodolatelné kouzlo sladce táhlých smyčců. Z celé přehlídky umu Barbry - herečky, režisérky a zpěvačky v jedné osobě, nejvíce zaujme singl "Stranger In A Strange Land" nebo hitově blyštivá "It's Up To You". Duety s Barrym "Come Tomorrow" a "Above The Law" nikterak nevybočují ze zavedených zvyklostí a již slyšeného, takový lepší průměr. Orientem ovlivněná "All The Children" též není špatná a šansonově laděná rozlučka "Letting Go" je přeslechnutelným vrcholem. Z velice průměrného a snadno zaměnitelného popu ještě růžky vystrčí "(Our Love) Don't Throw It All Away", ale jinak spíše zasáhne do dění paní nuda a již opakování dávno objeveného.

Barbra natočila desku, kterou si její fanoušci rádi poslechnou. Vše je mistrně natočeno a umícháno. Je spíše cítit určitý odstup a chlad, který okolo vás jen provane a je hned pryč. Není to vyložený propadák, ale "Guilty Too" (pod tímto názvem toto album vyšlo třeba v Anglii) je jen stínem vydařeného prvního dílu. Ne nadarmo platí fakt, že bratři Gibbové byli nejlepší tehdy, když pracovali společně. Barry a Barbra s "Guilty Pleasures" zapadnou do vzpomínek, nic více při poslechu nehledejte.