TOPlist

K tanci a poslechu pěje úspěšný mladý muž

07.10.2005 05:00 - Michal Koch | foto: facebook interpreta

Ostřílený muzikálem, filmem, činohrou i nahrávacím studiem vydává Martin France své již čtvrté album nazvané "V perutích". Má se český pop nač těšit? Rozvíří se opět trochu většinou stojaté vody tuzemské populární hudby díky Martinovi - štice, nebo máme co do činění s dalším líně u dna se převalujícím kaprem, přežvykujícím tisíckrát omletá klišé?
3/10

Martin France - V perutích

Skladby: Mám chuť řvát, Já vím, ty víš, V perutích, Mademoiselle, ma chére, Jenom plout, Nezbylo nic, Jen tak, Esculab, Zahrada ticha, Pomalu svítá, Nesmím Tě mít, Miluju a maluju, Miluju a maluju (dance verze), Ruku mi dej (klip)
Celkový čas: 44:28
Vydavatel: Popron Music
"Mé díky patří: Šárce Grossové, Slávkovi Jandovi, Sise Sklovské - dvojičke, právě teď těhotné Markétě Hrubešové - za francouzštinu, Kateřině Brožové, všem, co mi pomáhají s přípravou Noci s hvězdami na hradě Houska...". Ptáte se, proč začínám recenzi citátem části díků z bookletu alba? To je jednoduché: Přečtěte si jej ještě jednou a pozorně, a bude vám naprosto jasné, co je album Martina Franceho zač, co od něj můžete čekat a čeho se máte obávat. Máte-li ovšem pro strach uděláno, nadechněte se zhluboka a směle čtěte dál.

"V perutích" je tak trochu zákeřná deska. Pokud si ji pustíte coby doprovod k nějaké činnosti, která je dostatečně zábavná, aby odváděla část vaší pozornosti, snadno podlehnete dojmu, že je to vlastně docela příjemná muzika. Není tu nic, co by příliš tahalo za uši, Martin zpívá vlastně docela dobře (rozhodně se nedopouští žádných chyb), melodie si plynou, rytmus občas přesvědčí nohu k podupávání, žádné významné prohřešky proti češtině v textech nezaznamenáte, tedy při poslechu jedním uchem dovnitř, druhým ven. Pokud jste schopni tak nějakou desku poslouchat opakovaně, proč ne, i "V perutích" může být váš šálek čaje. Leč ouha: Vyvarujte se soustředěného poslechu, nebo snad dokonce následných úvah nad kvalitou díla!

Mít dnes Orchestr Ladislava Štaidla nebo Kroky Františka Janečka ten vliv, co měly před dvaceti lety, byl by Martin France jistě ozdobou jednoho z oněch souborů. Vypadá jak slušný mladý muž, nebrání se duetům (na CD jsou hned čtyři, a sice se Sisou Sklovskou, Markétou Hrubešovou, Michaelou Badinkovou a Kateřinou Brožovou) a je ochoten zazpívat cokoliv, co by se jen trochu mohlo prodat. Sterilní aranžmá, melodie hlavně aby nerušily, texty o lásce a sexu, pochopitelně v mezích zákona. Občas sice vnímavějšího posluchače jímají mdloby, když slyší: "Jen tak, Tě brát, na trávu zelenou, jen tak se smát, hm... mě schízy neberou. Jen tak Tě vzít. Blá blá blá blá blá... Chci hrát... jen tak.". Citát je doslovný včetně záhadného umístění čárek, které je ostatně kamenem úrazu ve většině textů v bookletu otištěných.

Pokud vám to nestačilo, stačí umístit cédéčko do počítače a zhlédnout klip k písni "Ruku mi dej" (která na albu není!), kde obrázky do romantické bílé oblečeného Martina, an pochopitelně taktéž romanticky pěje, sedě v houpacím křesle, jsou prokládány jeho námluvami se čtyřmi zombicemi - čtyřčaty (nebo že by klony?). Do toho při verši "...do vlasů ti vplétám květy vlčích máků..." skutečně kamera zabírá něžně rozmázlé padající vlčí máky. Uf! A to jsem vám ještě nevyprávěl o tom, že celá deska končí dvěma tanečními verzemi písně "Miluju a maluju" z pohádky "Šíleně smutná princezna", kde part princezny převzala již zmíněná Kateřina Brožová. Je třeba ještě něco dodávat?


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY

 

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací Souhlasím