Nemám je rád. Koho? Přece Sugababes. Už název je odporný. Evokuje ve mně přesládlé cukrátko vyrobené podle časem prověřené receptury. Při cucání si vybavím ty nejhorší zážitky z dětství a když k tomu skupina s tímhle názvem zpívá nějakou odporně vlezlou rádiovku, mám chuť si to hodit za doprovodu "Mámy" od Luneticu. No jo, jenomže teď tu máme novou desku, kterou Sugababes pojmenovaly "Taller In More Ways". Jde v podstatě o album comebackové, protože už to vypadalo, že se nám děvčata rozejdou. Rozum ovšem zvítězil nad každodenními rozpory a na mně je poslechnout, zda se nějaká z jedenácti novinek alespoň trochu přiblíží zatím nedostižné metě. Tou budiž rozuměna skladba "Stronger", zřejmě zatím to nejlepší, co Sugababes za svou kariéru natočily. S nadějí hledím na obal a doufám, že jména slavných producentů a spolupracovníků vnesou do očekávané hrůzy alespoň trochu kvality.

A jaké překvápko na mě čeká? Veliké! Pomalu odhoďme předsudky, už po první sérii smíšených pocitů dostane chytlavá rádiovka "Push The Button" také mě. Stejně jako britské publikum, které ji odsoudilo k opakovanému pobytu na vrcholu singlového žebříčku. No jistě, je to odrhovačka, ale má svůj půvab. A taky je to pravděpodobně nejslabší článek řetězu. Taková "Follow Me Home", "Joy Division" nebo "Red Dress" znějí mnohem lépe, a to ještě nejsme ani v polovině tracklistu. Pravda, Sugababes se prostřednictvím producentů Dallase Austina, Guye Sigswortha, Jonyho Rockstara a Briana Higginse občas někde inspirují. Jednou někde v reggae, podruhé třeba v techno-popové kuchyni skupiny Depeche Mode (obvzlášť patrné v "It Ain't Easy"). Pořád to samozřejmě nemusí nic znamenat. Ovšem jenom do chvíle, než přijde rozhodující okamžik. A tím jsou první tóny čísla šest. Druhá singlová nahrávka "Ugly" je kandidátem na veliký hit a zároveň okamžikem pravdy. Prostě ji nelze přeslechnout. Těžko popsatelná atmosféra s melancholickým povzdechem nad pomíjivostí času naznačuje, že nám holky tak tochu dospěly a mateřství Mutya Bueny vneslo do mladých hlaviček přece jenom trochu moudrosti. Právě v atmosféře je síla, nikdy jsem od této dívčí trojky nic podobného neslyšel. Když k tomu připočtu fakt, že deska "Taller In More Ways" už není jenom autorským počinem několika producentů a zvukových inženýrů, musím uznale pokývat hlavou. Keisha, Mutya a Heidi se už poměrně směle zapojují do komponování, na svém autorském triku nesou společně zodpovědnost za tři tituly včetně pilotního singlu nebo skvělé nahrávky "Ace Reject".

Celé to zní jako: "Ahoj, tak jsme zase tady. Už neblbneme, ale děláme muziku tak, jak nám to pocity velí." I texty jsou na úrovni, už žádné "Hole In The Head", či "Round Round", tady se opravdu něco řeší dospělým způsobem. Ale hrome, vždyť je to vlastně skvělá deska! Nakonec to díky propracované zvukové práci zní jako upřímné vyznání a obava z toho, co bude, až nastoupí mladší, stejně hloupé a střelené jako my a zároveň radost z toho, že se tak asi ještě nestalo. Překvapení, překvapení. Alespoň pro mě. Album "Taller In More Ways" patří mezi to nejlepší, co jsem letos v popovém ranku slyšel!