Zajímá-li vás alespoň trochu elektronická hudba a máte-li rádi její odvážnější a potrhlé podoby, je pro vás jako stvořená hudba chlapíka, který si říká PHON.O. Na své nové desce "Burn Down The Town" se s nekompromisní vášní prosekává nejrůznějšími electro-odnožemi. Výsledek je vskutku zajímavý.
Připravte se na parádní divočinu, milí konzumenti nezávislých labelů! Vydavatelství
Shitkatapult vymrštilo do světa další pekelně rozjívený kotouček.
PHON.O alias v Berlíně usazený elektro-dovádivec Carsten Aermes, natočil na desku "Burn Down The Town" něco tak neskonale nervního a přitom zábavného, až se zpětně divím, co že to vlastně píšu. Proč? Protože jsem ji chtěl původně sepsout za přemrštěnou artistní dekadentnost. Chyba lávky: První poslech je jen roztěkané dobrodrůžo s inklinací kritizovat zacyklenost jednotlivých tracků. Podruhé to ale teprve dostává grády - každou vteřinu na nás
PHON.O chrlí od hip hopu, electra, houseu, dubu, techna a bůh-ví-čeho-ještě zasviněné beaty řádně pomršené nevybíravým, ale smysluplným mixem.
Už pěkných pár let je zajímavé sledovat vlnu hudebníků přicházejících z byvšího východního Německa do Berlína. Povětšinou je spojuje záliba v hrátkách s elektronikou a (v dnes ne tak úplně samozřejmým) invenčním překopávání retro postupů do zcela nových a často posluchačsky náročných tvarů. PHON.Ova poslední deska potom může směle fungovat jako ilustrativní model
Nejvíc jsem se pomazlil a zavrtěl s "Trick Or Treat", která aspiruje na osobní hitovku měsíce. Hlásek přizvané Kristin Ericsson tu elegantně souzní s ulítlostí podkladu pana domácího. Hosté jsou tu vůbec zajímaví, ale rozhodně ne nijak zvlášť známí. Až na neuvěřitelnou postavu
Kevin Blechdom, o které už jste možná slyšeli, nebo nejspíš ještě uslyšíte v souvislosti s jejím posledním albem "Eat My Heart Out". Poněkud schizofrenicky působí nasamplované vokály MC Stadik 006 nebo Gold Chains se Sue Cie. Nakonec to ale při troše vnímavosti dává všechno smysl. Hudba na "Burn Down The Town" je natolik ulítlá, že může vyvolávat skutečně jen dvě obligátní protichůdné reakce - buď ji Carstenovi zbaštíte, nebo jen zakroutíte hlavou a půjdete dál. Byla by to ale škoda, neb pod rozkodrcaným povrchem se skrývá přitažlivá a rozhodně ne fádní (jak by se mohlo při letmém poslechu zdát) moderní hudba. Nedoporučuju ji ovšem pouštět v autě. Hrozí, že ať jste sebevyježděnější řidič, bude vám autokar po silnici skotačit jak nadmutej kozel. "Ridin' Dirty" budiž varováním.
Na závěr trochu faktických údajů:
PHON.O-vo snažení započalo už počátkem devadesátek, přesto byl pro něj zásadní příchod do již zmíněného Berlína v roce 1997 a až v roce 2000 vydal na technolabelu Cytrax své první práce. Pak už následovalo lano k Shitkatapultu. Jeho aktivity se ale zdaleka neomezují jen na hudební tvorbu. Navrhl například nespočet obalů na desky, samozřejmě především pro domovský label. My buďme vděční za to, že u nás existují místa, kde lze podobné nahrávky sehnat. Nebo jste snad v nenápadném, ale kvalitativně bohatém obchůdku Starcastic v prostorách Uni Jazzu ještě nebyli?
CD k recenzi poskytla společnost
Starcastic.
Album:
PHON.O - Burn
Down The Town
Hodnocení: 8/10
Celkový čas: 42:29
Skladby: Verborg Nie Die 6, Ridin' Dirty, Kyoto Station 6 PM, 313 Dumpsta Railin', Trick Or Treat, Aufschwung Ost, Melodia Per Un Passerino, Burn Both Of Us,
Busted In Da D, En Duo Avec George W., Bluehende Landschaften, Warte Auf Die 6