Byly jednou tři ježibaby, no dobře, nebyly to ježibaby, ale tři nadané písničkářky, které vytvořily hudebně-dramaticko-recesistický spolek Ježibabinec, kterým oblažovaly, respektive ještě občas oblažují celou naši republiku. Těmi třemi zpěvačkami jsou Žofka Kabelková, Magda Brožková a Martina Trchová. Ačkoliv bychom mohli tyto tři slečny hodit do jednoho pytle s názvem Písničkářky, přece jen jsou každá jiná. Žofka Kabelková je z téhle trojice pravděpodobně nejlepší zpěvačka a také nejvíce alternativní, Magda Brožková svým projevem a hlavně i schopností napsat chytlavou písničku z tohoto tria asi nejvíce vyčnívá, poslední Martina Trchová je naopak tou přemýšlivou, která se vyžívá v mollových tóninách. První dvě jmenované mají své debuty již nějaký čas za sebou, ale ta poslední svoji oficiální prvotinu "Čerstvě natřeno" vydává až nyní.

Martina Trchová si vyjma jedné složila veškeré písničky úplně sama, ale na rozdíl od živého hraní, kde vystupuje prakticky jen v duu s Karolínou Skalníkovou, o které se zmíním později, se na desce obklopila muzikanty, kteří ve svém oboru již něco znamenají. Album produkoval Zdeněk Vřešťál z Nerezu, který má prsty v deskách Marie Rottrové a hlavně Zuzany Navarové. Z Nerezu na "Čerstvě natřeno" hostuje Vít Sázavský a aby nebylo těch spojení s hudbou Navarové málo, ve studiu si s Martinou zahráli i dva členové skupiny KOA - Mário Bihári a František Raba. Dalším jménem vyskytujícím se poměrně často v bookletu je i písničkář a kytarista Jan-Matěj Rak.

Když jsem slyšel Martinu Trchovou poprvé, zaujala mě asi nejméně z Ježibabince. Vinu na tom nese její lehce jednolitý hlasový projev, v němž se ztrácely její hudební nápady. Toto se na "Čerstvě natřeno" podařilo lidem kolem Martiny odbourat. Sice ne beze zbytku, ale podařilo. Její poetickou, přemýšlivou a někdy až trochu depresivní hudbu provětrali různými styly. Hned úvodní "Tamtamy" se od folkové polohy rychle přeženou do rockové bouře. Naprostým opakem "Tamtamů" je titulní "Čerstvě natřeno" poklidně se pohupující na mírně rozvlněné hladině jazzu. A radost by z téhle desky měl i Michal Horáček, jelikož v hned další "Odnikudnikam" ukazuje Martina Trchová, jak nenásilně skloubit dohromady šanson a folk. Naprostým bonbónkem je pak skladba "Bostonský ledový čaj ve čtvrtek o páté ráno", jenž se společně s výbornými muzikantskými výkony přelévá z blues opět do šansonu. Martina Trchová se netají svým obdivem k Norah Jones a toto pomyslně dokazuje ve výborné "Zrnko písku v hodinách", kterou bych si dokázal představit v klavírní úpravě i na "Come Away With Me".

Byl by hřích psát o "Čerstvě natřeno" a nezmínit se o flétnistce a zpěvačce Karolíně Skalníkové, jež jaksi zůstává trošku ve stínu Martiny Trchové. Karolína přitom posouvá její hudbu někam dál a některým písničkám dodává svou flétnou, ale i zpěvem daleko větší hloubku. Neopomenutelnou stránkou hudby Martiny Trchové jsou i její texty, které jsou spíše básněmi. Mají svou poetiku, romantiku ale i jisté dekadentní ladění. Za všechny snad jen ukázku z poslední "A ty se ptáš...", kde vypomohla Martině Trchové se zpěvem i Žofka Kabelková: "Leden je v loužích / už nám je silou mrazu zamyká / dvě kapky touží / splynou a už je kámen polyká".

Bude to možná trošku nadnesené a drsné, ale za hesla "Král je mrtev, nechť žije král" tu máme v osobě Martiny Trchové nástupkyni Zuzany Navarové, i když Martina si jde svojí cestou a nesnaží se slavnější kolegyni kopírovat či napodobovat. "Čerstvě natřeno" je výborná a svým způsobem velice pestrá deska, u které bude záležet, jestli bude mít štěstí, že si jí všimne více lidí. Nic víc už totiž nezbývá - Martina napsala skvělé melodie a texty, obklopila se výbornými lidmi, kteří jí s jejím debutem pomohli, a teď už nezbývá nic jiného než čekat a pochopitelně koncertovat.